V České republice stále platí, že je tu velká obliba vlastnického bydlení. Lidé zkrátka touží po tom vlastnit nemovitost, ve které bydlí. Mnozí si ale neuvědomují, že náklady nemusí končit tím, že si svůj vysněný byt jednoduše koupí a následně splatí hypotéku.
Jde to rychle
Česko se přibližuje směrem na západ a tam platí zcela jiné podmínky. Také proto tam vlastnické bydlení tak oblíbené není a častěji se tam bydlí v nájmu. Vlastnit tam totiž znamená také nemálo platit. Kdo má majetek v podobě rodinného domu či bytu, musí se vypořádat s tím, že mu každý rok naskočí zvýšená daň z nemovitosti. Ta se totiž odvíjí obvykle od tržní ceny takové stavby.
“Třeba ve Francii je daň asi desetkrát vyšší než u nás a tam bych se někam sunul,” uvedl realitní expert Libor Ostatek s tím, že by klidně za svůj dům platil vyšší daň z nemovitosti, protože by to podle něj pomohlo trhu s bydlením.
Lidé by totiž tolik nemovitosti nehromadili. Dnes není výjimkou, že má někdo třeba deset investičních bytů, které pronajímá. Pakliže by ale z jejich hodnoty měl platit 1 až 2 % ročně, jak je to obvyklé ve světě, možná by si jejich držbu rozmyslel a investoval třeba raději do cenných papírů.
Není to ideální
Také u nás se na daň z nemovitosti po dlouhé době sáhlo a vyskočila rovnou na dvojnásobek. Dle odborníků jde teprve o začátek, protože je rozhodně kam růst. Stát přitom tyto peníze opravdu hodně potřebuje, jelikož jeho schodky rostou na neúnosné úrovně. Právě tato majetková daň se přitom velmi dobře vybírá. Zaplatit ji musí jednoduše každý.
Například investiční bankéř Ondřej Jonáš by byl pro to, aby se tu daň z nemovitosti navýšila až dvacetinásobně a platila se dle lukrativnosti dané nemovitosti. Pravdou ale je, že jakmile se daň v takové výši zavede, člověk začne mít pocit, že mu daný dům nebo byt vlastně tak docela nepatří a že si ho stejně musí jakoby pronajímat, i když si ho koupil.
Foto: Shutterstock
