
Spoustě lidí to zůstávalo dlouho skryto, ovšem teď ve velkém zjišťují, že Česká republika má vlastní přístup k moři. A to již poměrně dlouhou dobu. Pravdou je, že potřeba tam nějakou dobu cestovat, ovšem celá záležitost je tak zajímavá, že tam lidé rádi míří na dovolenou.
Jeden přístav za druhým
Česká republika disponuje takzvanou svobodnou přístavní zónou, což není nic jiného než kus země, které se sice nachází na území jiného státu, ovšem fakticky patří nám. Respektive nad ním vykonáváme správu.
Možná si říkáte, že je to nějaký jeden metr území, ovšem tak tomu není. Reálně má tento kus 32 kilometrů čtverečních, což není úplně málo. Toto území se nachází v Hamburku, který je sám o sobě gigantickým přístavem, jenž se dělí na menší.
Česko zde disponuje hned trojicí přístavů, a to Peutským, Sálským a Vltavským. Jde ale skutečně o průmyslovou záležitost. Nepočítejte s tím, že byste si zde roztáhli osušky a chodili se koupat do českého moře. Můžete sem ale nahlédnout v rámci nějaké prohlídky nebo přinejmenším zpovzdálí.

Může to být zase jinak
Asi vás překvapí, že Česko touto devízou disponuje již od roku 1929. Tehdy došlo ke speciálnímu ujednání v rámci Versaillské smlouvy, přičemž cílem bylo, aby země měly svůj vlastní přístup k moři, a to včetně.
Možná ještě zajímavější je ale skutečnost, že brzy bychom o vlastní přístup k moři mohli přijít. Smlouva s ročním nájemným ve výši přibližně 100 tisíc euro byla totiž ujednána na 99 let. Tehdy se to zdálo být jako hodně dlouhá doba s tím, že se v rámci ní stihne případně leccos upravit, ovšem dnes to znamená, že za tři roky přístup k moři ztratíme. Dosud totiž nebyl uzavřen žádný dodatek s prodloužením.
Foto: Shutterstock