Tato fotografie z německé televize v sobě obsahuje mnoho rovin. V první řadě ukazuje, jak zoufale nezvládnutá koronavirová epidemie v České republice je. Z fotky se zdá, jakoby bylo Německo rájem na zemi. Jenže zdání klame. Tamní politici bijí na poplach, prodloužili tvrdá opatření do 7. března a snaží se získat maximum vakcín pro své obyvatele. Než proočkují kritickou masu, budou je chránit stůj co stůj, a tak od neděle zavádějí opět kontroly na hranicích a zákaz vstupu z oné rudé plochy, kterou mají vedle sebe, kde se množí nebezpečné nové mutace a která dělá jakoby se nechumelilo.
A co se děje mezitím v České republice? Nezúčastněnému pozorovateli se musí zdát, že je vše v nejlepším pořádku a že tato země potvrdila roli loňského premianta ve zvládání koronaviru. Vždyť jak jinak si vysvětlit ten luxus, že se Poslanecká sněmovna dohaduje o tom, zda ještě prodloužit nouzový stav zajišťující drtivou většinu opatření, nebo už nikoliv.
Jak už víme, nouzový stav prodloužen nebyl. Problém je v tom, že Česko má do zvládnutí epidemie daleko. Podle ministra zdravotnictví Jana Blatného jsme sice v cílové rovince, ale nikdo netuší, zda na jejím konci náhodou není zeď a zda nám ještě fungují brzdy. Odborníci se spíše obávají, že jsme z vysoké rychlosti odstartovali do dalšího kola nerovného závodu, v jehož průběhu může být hodně raněných.
Nemá cenu se dohadovat o tom, kolikátí od konce jsme, zda druzí, třetí nebo dokonce první. Obecně vzato jsme už řadu měsíců bez přestávky skutečně epidemii nejhůře zvládající země na světě, obzvlášť vezmeme-li v potaz prostředky, které bohatá země jako Česko má oproti zemím třetího světa.
Ocitli jsme se na úplném dně. Ano, zavedla nás na něj především vláda Andreje Babiše. Jako mimořádně nekompetentní se ale ukazuje i opozice, která si vybrala ten nejhorší možný okamžik pro svůj marketing. V takové chvíli je skutečně obtížné vidět světlo na konci tunelu.
Foto: Das Erste / Tageschau
