Sovětský svaz na venek prezentoval dokonalý až snový život obyvatelů země. Snové bydlení, platy i práce. Mezi sebou se obyvatelé měli rádi a dělali pro sebe první poslední. Bylo vše opravdu tak růžové? Jaká byla realita?
Jeden za všechny, všichni za jednoho
S nástupem socialismu přišla i tvrdá konfiskace. Veškeré soukromé vlastnictví bylo zabaveno a stalo se majetkem státu. Bolševici mezitím dále vesele razili heslo „všechno je všech“. Snaha vytvořit rovnocennost mezi občany skončila pro obyvatele velkým fiaskem. V podstatě byli okradení o vlastní majetek.
Jednoduché řešení na bytovou krizi
První roky Sovětského svazu byl jeden velký problém – byl nedostatek bytů. Ideální řešení měly představovat sdílené komunální byty. Jak to fungovalo? Během konfiskace přišel majitel bytu o všechny pokoje, až na jeden, ve kterém musel bydlet. O zbylé místnosti se musel dělit a pronajímat je cizím lidem. Obyvatelé proto mnohdy museli žít ve stísněných prostorách. Soukromí neexistovalo a vztahy se sousedy byly velice křehké. Sdílené byty – navenek vstřícný krok k občanům, v realitě tvrdý sociální experiment.
Horší než na vojně
Rodiny sdílely malé byty s dalšími několika rodinami. I tak to dopadlo. Během bydlení musel být nastaven řád a harmonogram. Každá rodina měla určenou přesnou dobu, po kterou ji byla koupelna k dispozici. Bývalo to pouhých 30 minut denně. Jedno sociální zařízení běžně používalo i několik rodin. Museli se zkrátka prostřídat. Obyvatelé museli spát na nepohodlných provizorních postelích. Sdílená byla i toaleta či kuchyň. Bydlení ve sdíleném komunálním bytě bylo velice stresující, hlučné a konfliktní.
Najdou se i plusy?
Ačkoliv bezkonkurenčně převládají zápory v tehdejším sdíleném bydlení, pár kladů lze přeci jen zaznamenat. Sdílení místností a stísněné prostory vedlo k neustálé socializaci. Rozhodně se nestávalo, že se kdokoli cítil sám. Další výhoda mohla spočívat ve vzájemné podpoře, nejen majetkové, ale i finanční.
Foto: Shutterstock, zdroj: RadioFreeEurope, Wikipedia, Statista, iRozhlas
