Rozpojené státy americké

Američtí volební pozorovatelé aktuálně řeší zapeklitou hádanku. Ve Spojených státech amerických střídá jedna krize druhou. Měli jsme tu impeachment proti Donaldu Trumpovi, pandemii, jakou svět posledních sto let neviděl a která v zemi zabila 110 000 lidí, aniž by šlo o konečnou bilanci. Následovala krize pracovního trhu, kdy se desítky milionů Američanů ocitli bez práce. A teď tu máme zlost a násilí, které se přelévají celou zemí po zbytečném usmrcení Afroameričana bílým policistou. Mohlo by se zdát, že taková země je zralá na implozi.

Důvěra se ani nehne

Ale mínění voličů to podle všeho nijak zvlášť neovlivňuje. Nejlépe lze tento fenomén vyčíst z důvěry, které se těší prezident Donald Trump. Ta je v podstatě zabetonovaná. Podle zprůměrovaných propočtů institutu FiveThirtyEight se Trump začátkem roku 2019 těšil podpoře 42 % Američanů, zatímco 53 % s jeho politikou nesouhlasilo. O rok později tu máme stejný obrázek: 43% podpora, 53% odmítnutí. A teď 4. června to samé: 42 % vs. 53 %. Zdá se, že míněním Američanů o jejich prezidentovi nemůže otřást zhola nic.

Co to ale znamená pro prezidentské volby, které přijdou ke slovu 3. listopadu? V první řadě jde o signál toho, že jak demokrati, tak republikáni nemohou počítat s tím, že by do svého tábora přetáhli větší množství voličů od konkurence. Voličstvo je mezi tábory Trumpa a Joe Bidena hluboce rozdělené. A zároveň se zdá, že se tato politická polarizace na delší dobu zabetonovala.

Z této hypotézy plyne poměrně jasný cíl pro volební boj. V takto neflexibilním prostředí je jednoznačně nutné cílit na váhající voliče v politickém středu. Na jedné straně je třeba motivovat vlastní příznivce, aby k volbám dorazili v co možná nejhojnějším počtu, na straně druhé to chce demotivovat voliče protistrany. Obě strany se budou maximálně soustředit na to, aby vyčerpaly rezervoár vlastních voličů. Jeho zvětšení bude spíše druhořadé.

Zákon a pořádek. Heslo, které už jednou zabralo

Jak tato strategie funguje, nám ilustruje reakce samotného Donalda Trumpa na demonstrace a rozbroje, které v těchto dnech USA ovládly. Prezident dobře ví, že jeho bílé konzervativní voličstvo je znepokojeno, když vidí všechny ty násilnosti a rabování. Také proto se ohání výrazy, u kterých si může být jistý tím, že u jeho příznivců rezonují: terorismus, levicově radikální zločinci, Antifa, chaos. Jeho recept? “Law & Order”, tedy zákon a pořádek. To jsou slova, která dnes najdeme v každém druhém Trumpově tweetu.

Ať už vědomě nebo instinktivně tak Trump navazuje na Richarda Nixona. Také tento republikán šel v roce 1968 do volebního souboje s tímto sloganem. A to velmi úspěšně. Stejně jako Nixon používá Trump také další osvědčený slogan: “silent majority”, tedy mlčící většina. Trump je přesvědčen (nebo to alespoň hlásá), že zastupuje tuto větší část Američanů, která se hlasitých protestů neúčastní.

Může to Trumpovi vyjít? To nikdo neví. Nixon byl v roce 1968 vyzyvatelem a nenesl žádnou politickou zodpovědnost. To Trump v roce 2020 sedí čtvrtým rokem v nejvyšším úřadě a na svých bedrech nosí hezkou řádku kontroverzních rozhodnutí a nepřesvědčivých politických výkonů. Sice se snaží seč může, aby veškerou vinu za krize hodil na jiné, ale je otevřené, zda mu to voliči v dostatečné míře uvěří.

V tento moment každopádně v průzkumech zřetelně vede Joe Biden. Podle RealClearPolitics je jeho podpora v průměru 49 % vůči Trumpovým 43 %. Šest nebo sedm procentních bodů, to je při aktuálně rozdaných kartách a za předpokladu, že průzkumy odpovídají realitě, velký náskok.

Většina hlasů nemusí rozhodnout

Je však třeba dodat, že jde o celonárodní čísla. A americký prezident není volen na federální úrovni, ale v jednotlivých spolkových státech. Ty podle své velikosti vysílají do takzvané Electoral College určitý počet volitelů a volitelek. Zde je třeba získat 270 hlasů pro to, aby se někdo mohl stát prezidentem. Boj o Bílý dům se tak v praxi odehrává spíše v těch státech, kde jsou průzkumy nejvyrovnanější.

Trump doufá, že zopakuje svou úspěšnou strategii z roku 2016, kdy Hillary Clinton v boji o nejvyšší úřad porazil, přestože celonárodně získal o tři miliony hlasů méně. Ale proto, že vyhrál v do té doby demokratických státech takzvaného “rezavého pásu”, k čemuž mu stačilo 80 000 hlasů náskoku, stal se prezidentem.

Není vyloučeno, že prezident tento husarský kousek zopakuje. Míra nezaměstnanosti je kvůli krizi sice vysoká, ale se 13,3 %, což je poslední zveřejněný údaj, není zase tak dramatická, jak se báli někteří ekonomové. Americké hospodářství se znovu rozjíždí a Trump mu na cestu přihodil stovky bilionů dolarů, které by měly zajistit hladký rozjezd.

Ale je tu otázka, zda Trumpovi mohou dobré zprávy pomoci, když mu neškodí ty špatné. Stabilní průzkumy jen dokládají, jak málo se dnes voliči řídí podle reálných událostí a jak moc dají na proklamace stran či spíše jednotlivců v jejich čelech. Aktuálně se zdá, že většina Američanů nemá Trumpa ráda a dává přednost Bidenovi. Kromě toho republikáni kvůli Trumpovi ztratili jednu ze svých důležitých skupin podporovatelů: bílé a vzdělané členy střední třídy z předměstí. Bez jejich hlasů to budou mít v listopadu těžké.

Foto: Freepik

0 0 hlasuj
Ohodnoťte článek
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments