V Česku se spustila kontrola bytů. Zazvonit mohou každých 14 dnů. Musíte dokázat, že je u vás vše v pořádku

Trh s bydlením má v České republice celou řadu vad. V první řadě je to skutečnost, že jsou byty nedostupné, a to jak pro osobní vlastnictví, tak i pro samotný nájem. A když už nějaké to bydlení najdete, může to být spojeno s nepříjemnými podmínkami.

Kontroly jsou časté

Souvisí to mimo jiné s tím, kdo zde kupuje veškerý bytový fond. Jde především o drobné investory, nikoliv profesionální společnosti, jež by byty pronajímaly, jako je tomu třeba v Německu. Lidé tu mají třeba pět investičních bytů, na které se pořádně zadlužily, a tak se snaží z nich vytřískat co možná nejvíce. A navíc se bojí, aby jim s nimi nájemníci něco neprovedli.

Bohužel potom nejsou výjimkou ani velmi časté kontroly u nájemních domácností. “Najít dnes byt v Praze za alespoň trochu přijatelnou cenu je dnes skoro nemožné. Když už jsem jeden našla, musela jsem podepsat smlouvu, ve které svoluji k tomu, aby byl byt každých 14 dní kontrolován. Zda jsem tam něco nerozbila apod.,” říká paní Lenka.

Důvodem je skutečnost, že se majitelka o svůj byt, který tvoří velkou část jejího majetku, a navíc má na něj ještě hypotéku, velmi bojí. Takový nájemní vztah samozřejmě není optimální, protože hrozí, že jakákoliv sebemenší škoda bude na nájemnících vymáhána. A je navíc otázkou, zda ji způsobili vůbec oni.

Může k tomu docházet

Odborníci poukazují na skutečnost, že jde o stále častější standard. “Ano, setkáváme se s tím, že si majitelé bytů chtějí své nemovitosti velmi často kontrolovat,” říká Aleš Volný z jedné z pražských správcovských firem. “Mají na to samozřejmě právo, byť častější kontroly by se měly ošetřit smluvně.“

Zcela standardní jsou ovšem například kontroly jednou za rok nebo jednou za půl roku. Něco takového musí strpět každý nájemník a může být ještě rád za to, že je frekvence nastavena takovýmto způsobem.

Čtěte také: Byty v Česku už nikdo nechce. Prasklo, že 860 tisíc z nich je neobydlených. Jak se dostanou na trh, cena vaší nemovitosti propadne

Jak ale může taková kontrola probíhat? Majitel nemovitosti by měl vždy nájemníka informovat, a to nejlépe písemnou formou. Jde to ale samozřejmě dohodnout i ústně. Ovšem pozor, v některých případech může do bytu vniknout i bez předchozího upozornění. A to tehdy, když má podezření, že zde dochází ke škodám.

Foto: Shutterstock

Nenechte si ujít

V Česku se spustila kontrola bytů. Zazvonit mohou každých 14 dnů. Musíte dokázat, že je u vás vše v pořádku

Trh s bydlením má v České republice celou řadu vad. V první řadě je to skutečnost, že jsou byty nedostupné, a to jak pro osobní vlastnictví, tak i pro samotný nájem. A když už nějaké to bydlení najdete, může to být spojeno s nepříjemnými podmínkami. Kontroly jsou časté Souvisí to mimo jiné s tím, kdo zde kupuje veškerý bytový fond. Jde především o drobné investory, nikoliv profesionální společnosti, jež by byty pronajímaly, jako je tomu třeba v Německu. Lidé tu mají třeba pět investičních bytů, na které se pořádně zadlužily, a tak se snaží z nich vytřískat co možná nejvíce. A navíc se bojí, aby jim s nimi nájemníci něco neprovedli. Bohužel potom nejsou výjimkou ani velmi časté kontroly u nájemních domácností. “Najít dnes byt v Praze za alespoň trochu přijatelnou cenu je dnes skoro nemožné. Když už jsem jeden našla, musela jsem podepsat smlouvu, ve které svoluji k tomu, aby byl byt každých 14 dní kontrolován. Zda jsem tam něco nerozbila apod.,” říká paní Lenka. Důvodem je skutečnost, že se majitelka o svůj byt, který tvoří velkou část jejího majetku, a navíc má na něj ještě hypotéku, velmi bojí. Takový nájemní vztah samozřejmě není optimální, protože hrozí, že jakákoliv sebemenší škoda bude na nájemnících vymáhána. A je navíc otázkou, zda ji způsobili vůbec oni. Může k tomu docházet Odborníci poukazují na skutečnost, že jde o stále častější standard. “Ano, setkáváme se s tím, že si majitelé bytů chtějí své nemovitosti velmi často kontrolovat,” říká Aleš Volný z jedné z pražských správcovských firem. “Mají na to samozřejmě právo, byť častější kontroly by se měly ošetřit smluvně.“ Zcela standardní jsou ovšem například kontroly jednou za rok nebo jednou za půl roku. Něco takového musí strpět každý nájemník a může být ještě rád za to, že je frekvence nastavena takovýmto způsobem. Čtěte také: Byty v Česku už nikdo nechce. Prasklo, že 860 tisíc z nich je neobydlených. Jak se dostanou na trh, cena vaší nemovitosti propadne Jak ale může taková kontrola probíhat? Majitel nemovitosti by měl vždy nájemníka informovat, a to nejlépe písemnou formou. Jde to ale samozřejmě dohodnout i ústně. Ovšem pozor, v některých případech může do bytu vniknout i bez předchozího upozornění. A to tehdy, když má podezření, že zde dochází ke škodám. Foto: Shutterstock [...]

Už je to tady. Kdo má v Česku dům nebo byt, ten bude platit obrovské částky. Chystají se hrozné věci

Pokud jste se pozastavovali nad tím, jakým způsobem v loňském roce vzrostla daň z nemovitých věcí, tak vězte, že šlo s nejvyšší pravděpodobností pouze o začátek. V tomto ohledu má totiž Česká republika vůči ostatním zemím co dohánět a pravděpodobně tak bude činit. Není to vůbec dobré Možná už jste si také všimli, že za posledních pětatřicet let nového režimu se daňové zatížení neustále zvyšuje. Stát už teď ale víceméně vyčerpal klasické daně v podobě daní z příjmů nebo přidané hodnoty. Ty už jsou na velmi nadprůměrných hodnotách a jejich další navyšování by mohlo ohrozit ekonomický růst, případně by vedlo k tomu, že by lidé daně přestali platit. Jenže navzdory neustálému navyšování tu máme rekordní schodky a nově také nebývalý závazek dávat 5 % HDP na obranu. To přitom není pět procent rozpočtu. Na roční výdaje státu to vychází na necelých 20 %, což je gigantické číslo. Takže kde na to brát? Podle některých odborníků je doslova na spadnutí zavedení majetkových daní, případně rapidní navýšení daně z nemovitosti. Ostatně, už se o tom hovořilo v minulých letech, kdy například investiční bankéř Ondřej Jonáš navrhoval daň z nemovitostí navýšit deseti až dvacetinásobně. Takový prostor tu máme na to, abychom se dostali na úroveň například Francie, Švýcarska nebo Spojených států amerických. “Třeba ve Francii je daň asi desetkrát vyšší než u nás a tam bych se někam sunul,” nechal se slyšet expert na nemovitosti Libor Ostatek. Ten dal i příklad vlastní nemovitosti, za kterou platí daň ve výši 3200 Kč. Klidně by dle svých slov platil ale i 30 tisíc korun, pakliže by to vyřešilo problém s bydlením v České republice. Co se bude dít? Teď už ale nejde ani tak o to řešit trh s bydlením, ale právě o to, aby stát získal větší množství peněz na své výdaje. A to nikdy není dobrá motivace, jelikož to vede akorát ke stále většímu zdaňování. Dnes je v západních zemích standardem majetková daň ve výši 1 %, případně obdobně vysoká daň z nemovitých věcí, které u většiny lidí tvoří středobod majetku. Jenže už se mluví o tom, že by se toto číslo mohlo navyšovat. Proč by to nemohly být rovnou tři nebo čtyři procenta? Problém je také v tom, že dnes mají nemovitosti obrovskou hodnotu. V Praze nejsou výjimkou byty s hodnotou 20 milionů korun. Z toho je jedno procento 200 tisíc. V případě rodinných domů je to ještě více. Čtěte také: Ceny bytů v Česku čeká prudký propad. Spousta lidí ošklivě naletěla, jejich bydlení nemá takovou hodnotu, jakou budou splácet Česká republika jistě začne na nižších hodnotách, ale pravděpodobně se zavedení této nepříjemnosti nevyhneme. A pokud si říkáte, že v takovém případě se svým majetkem odejdete, potom je na pořadu dne otázka, kam by to tak mělo být? Vzhledem k tomu, že se to všude vyvíjí dosti podobně. Foto: Shutterstock [...]

Placení kartou bude zpoplatněno. Připravte si hotovost, jinak hodně proděláte

V některých ohledech se zdá, že se společnost vrací jakoby nazpět. Je to vidět třeba v tom, že v rámci automobilového průmyslu přechází na elektromobilitu, což je starší vynález než modernější benzinové a dieselové motory, jakkoliv se to tak mnohým nemusí zdát. Je to stále horší Ovšem tady se dá ještě diskutovat o nějakých přínosech a záporech toho kterého pohonu. V něčem se ale situace zcela jednoznačně zhoršuje. Třeba v tom, že je lidem upírána možnost platit kartou. Vidíme to i v České republice, kde to má poměrně nehezké souvislosti. Poté, co tato vláda zrušila EET, přestala řada podnikatelů ve službách přijímat platební karty. Je veřejným tajemstvím, že se vrátili do zóny šedé či černé ekonomiky. Někde potom můžete vidět dokonce i oznámení, že platba kartou je zpoplatněna, což má lidi od jejího použití především odradit. Stále ale platí, že slušný podnikatel v Česku může karty klidně přijímat a ještě na tom vydělá. Jenže jinde už je situace poněkud odlišná. Například na Slovensku mnozí přestali karty přijímat, případně lidem účtují poplatek za jejich použití. Nejde jen tak o nějaký rozmar podnikatelů, ale naprostou nutnost. Tamní zákony totiž praví, že se z každé transakce, a to včetně těch provedených platební kartou, musí platit daň. Celkově je to zcela absurdní nařízení, nad kterým ekonomové kroutí hlavou, protože skutečně z každé přijaté či odeslané platby musíte uhradit malý poplatek ve formě daně. V případě placení kartou to má speciální úpravu, kdy podnikatel sice nemusí odevzdat desátek z každé transakce, ale pouze jednou ročně za jednu konkrétní kartu. “Platby kartou nejsou zdaňované sazbou daně dle výše platby, ale při používání karet se uplatňuje daň 2 EUR ročně za každou použitou platbu,” uvádí ve vysvětlení Tatra Banka. Třeba takový supermarket, kam chodíte nakupovat po celý rok a vždy platíte jednou kartou, to asi nějak zvládne. Za toto období zaplatí zkrátka dvě eura. Jenže jak k tomu přijde třeba provozovatel stánku na cyklostezce, kde má neustále novou klientelu? Nejsou to dobré vyhlídky Pokud tito lidé chtějí zaplatit svou útratu, třeba 10 euro, kartou, potom to pro takového podnikatele znamená, že musí zaplatit 2 euro za danou kartu. Jenže tento člověk se k němu už v konkrétním roce třeba vůbec nevrátí. “Je to naprosto strašné a likviduje to tady podnikatele,” říká majitel restaurace v Košicích. “Kašlu na nějaká pravidla a každý, kdo chce zaplatit kartou, to bude mít zpoplatněno.“ Čtěte také: Důchodci v Česku přijdou o největší finanční výhodu. Stát s nimi prudce vymetl V zásadě se takto Slovensko ve velkém vrací k hotovosti. Podobně je tomu také v Maďarsku. Je přitom spíše otázkou času, kdy něco takového zkusí někdo i v České republice. Tato daň se totiž velmi dobře vymáhá, což se při rostoucím zadlužení opravdu hodí. Foto: Shutterstock [...]