Tak už je to tady. Tři dny volna namísto dvou, do práce se už v pátek chodit nebude

Mluví se o tom už poměrně dlouhou dobu. Lidé už se sami sebe začínají ptát, zda je udržitelný model, kdy musí pět dní v týdnu pracovat a pouhé dva dny mají na odpočinek. Děje se tak v době, která se vyznačuje tím, že jsou obrovské možnosti pro využití volného času, po kterých veřejnost doslova baží.

Co se to chystá

V některých firmách proto ostatně již čtyřdenní pracovní týden zavádějí. Nejde přitom o nic jiného než navázání na postupné zkracování pracovního týdne, které bylo zahájeno již před desítkami let. Tehdy se pracovalo i v sobotu, což už dnes také není pravidlem, byť v některých zemích nastavili opačný trend a třeba v Řecku může zaměstnavatel zaměstnanci říct, aby pracoval šest dní v týdnu.

“Osobně jsem hledala takovou práci, abych do ní musela chodit pouze čtyři dny v týdnu. Pět už bych prostě nezvládla. Dobře jsem viděla, co to udělalo s mými rodiči, není to vůbec normální,” říká třicetiletá paní Sofie, která pracuje v Praze v marketingovém oddělení.

Většina lidí si to přitom představuje tak, že bude do práce chodit jen čtyři dny v týdnu, avšak bude pobírat plný plat. Reálně to ovšem může dopadnout trochu jinak, obzvlášť v dnešní ekonomické době. Čtyřdenní pracovní týden totiž může být vynucen okolnostmi.

Moc se to nepovedlo

Jako v případě rakouské společnosti Liebherr, která oznámila to, že svým pracovníkům nařídila, aby do práce chodili pouze čtyři dny v týdnu. Ukazuje se tedy, že podobný model může fungovat i ve výrobním podniku.

Ovšem tato firma k tomu měla jasný důvod, a to pokles objednávek. Nechtěla své zaměstnance propouštět, protože dobře ví, že už by je zpátky těžko dostávala, a tak zvolila tuto netradiční cestu.

Čtěte také: A je tu novinka. Bude se pracovat 6 dní v týdnu. Lidí je málo, je potřeba trochu přidat

Šlo tedy o znouzectnost, nikoliv standardní režim. Každopádně si ovšem firma tento model vyhodnotila, a zjistila, že to nebylo to pravé ořechové. Produktivita práce se totiž vůbec nezvýšila, ba právě naopak. Ukázalo se, že když stroje jeden den stojí, nic to nevynahradí.

Foto: Shutterstock, zdroje: Kronen Zeitung, irozhlas.cz

Nenechte si ujít

Kdo najde tuhle starou bankovku, získává 20 milionů korun. Je to doslova hit, byla jich spousta

Staré věci nabývají na hodnotě. Neplatí to samozřejmě o všech, ovšem o vybraných kouscích rozhodně ano. Zejména potom v České republice, která se vyznačuje tím, že se tu sbírá kdeco. V poslední době jsou velmi oblíbené bankovky, za které jsou sběratelé ochotni platit doslova horentní sumy. Je dobré vědět, co hledat Starší kousky se běžně prodávají za milionové sumy, přičemž tu platí, že čím déle počkáte, tím více zkasírujete. Za ty samé věci se totiž v aukcích neustále trhají rekordy, což je znamení, že je stále kam růst. Příkladem může být bankovka, která pochází z roku 1919. Možná vás překvapí, že už tehdy se tiskly bankovky s nominální hodnotou 5000 Kč, jako je právě tato. Jen tak mimochodem by bylo zajímavé zjistit, co všechno si tehdejší člověk mohl za takovou sumu koupit. Jistě by to bylo podstatně více než dnes, což by byl krásný doklad inflace, jež za více než sto let proběhla. Ovšem tato bankovka nabyla na hodnotě i reálně. Dnes má totiž hodnotu 25 milionů korun, respektive se za takovou sumu nedávno vydražila. Důvodem takto vysoké sumy je především skutečnost, že se neví o mnoha dalších exemplářích této bankovky. Toto je skutečně vzácná bankovka, po které sběratelé doslova baží. Bylo jich opravdu hodně To ovšem neznamená, že neexistují. Jen se zatím třeba nenašly. Vždyť toto oběživo se vytisklo v počtu kusů, které přesahovalo 500 tisíc, což je velmi zajímavé. Pochopitelně se většina kusů zničila, ztratila nebo vyhodila. Někde ještě nějaké ale mohou být. Čtěte také: Významná česká banka zkrachovala. Lidé si musí vybrat peníze za pár dní, jinak o všechno přijdou V tomto případě také platí, že je bankovka hodnotnější proto, že byla perforována. Tím byla tehdy fakticky znehodnocena. Z dnešního pohledu je ale paradoxně o to cennější, jelikož se to stalo jen v případě určité části nákladu. A to té, která byla uložena v trezoru banky. Foto: Shutterstock [...]

Důchodci v Česku musí najednou do práce. Jinak to prostě nejde dělat

Situace v České republice je velmi složitá, a to hned z několika úhlů pohledu. Předně tu máme velmi nízkou nezaměstnanost, a to dokonce i v době neexistujícího ekonomického růstu, což je velmi zvláštní. Změny jsou na místě Na první pohled možná pozitivní zpráva, ovšem když si to rozeberete více do hloubky, zjistíte, že je to jen projev problematické demografické křivky a v důsledku toho nemají firmy zaměstnance, a tak je musí přeplácet, což pro změnu roztáčí kola inflace v době, kdy by tu žádná být neměla. Zároveň je ve velkých problémech také důchodový systém, který rovněž naráží na to, že tu máme stále více důchodců dožívajících se vysokého věku, na které připadá stále méně pracujících osob. Už dnes víme, že tento stav se v příštích desítkách let bude jen zhoršovat, a to velmi výrazně. Jaké je tedy řešení takového stavu? Na místě je samozřejmě důchodová reforma, ale dost možná i změny v nepsané společenské smlouvě. Proč by zkrátka měli lidé odcházet na odpočinek v 65 letech, což je věk, který se ustanovil kdysi dávno, když jsou ještě v podstatě plní sil. Mnozí to dnes přitom skutečně berou tak, že jakmile získají nárok na odchod do důchodu, doslova jim odpadne tužka u pracovního stolu a oni z pracovního života odcházejí. Potom ale zjišťují, že tam mohli klidně i dalších deset let zůstat, protože se doma stejně nudí, mají problémy s financemi, případně jim chybí sociální kontakt. Má to samé výhody Stát proto již naznačuje, že by lidé neměli brát různé věkové limity pro odchod do důchodu dogmaticky. Zároveň se snaží vytvářet podmínky pro to, aby lidé zůstávali v práci co možná nejdéle. Dnes je to například to, že dostanete úlevy na důchodovém pojištění. Čtěte také: A je to tady. Důchody se musí zmrazit, jinak to dál nejde. Důchodci jsou odrovnaní Zůstat v práci déle se vyplácí více i z finančního hlediska. V případě průměrného důchodu mohou tři roky strávené prací znamenat několik tisíc korun měsíčně navíc. Výhodou je to pak i pro samotné zaměstnavatele, kteří by nemuseli hned složitě shánět náhradu, kterých se na trhu nedostává. Foto: Shutterstock [...]

Na banky v Česku to prasklo. Takhle zdražují lidem byty. Musí to přestat

Banky v České republice se podle všeho utrhly ze řetězu, což může mít neblahé následky hned v několika rovinách. Předně jejich jednání prodražuje lidem nemovitosti nad očekávaný rámec a v dalším sledu je tu riziko ohrožení celého bankovního systému. Je to nový byznys Ukázalo se totiž, že některé banky obcházejí pravidla pro poskytování hypoték. Vše souvisí s obrovským rozvojem segmentu takzvaných investičních bytů. Pokud se podíváte na Youtube, najdete zde množství podcastů věnujících se tomu, jak někdo zbohatl na tom, že jednoduše skupoval byty s bankovním financováním. Je to postaveno na premise, že cena nemovitostí musí neustále růst, takže si v podstatě půjčujete levné peníze a kupujete za ně něco hodnotného, čehož hodnota roste. Pokud si někdo vezme klasickou hypotéku, ať už na vlastní nebo investiční byt, musí projít velmi podrobným zkoumáním vlastní finanční situace. Kromě hodnoty nemovitosti a částky, kterou sami složíte v hotovosti, se zkoumá především vaše bonita. Tedy schopnost pravidelně splácet závazky. Pakliže si chce někdo koupit bytů více, dříve či později narazí na to, že svou bonitu vyčerpá. Banka jednoduše řekne, že na další nemovitosti již nemá příjmy. Nepomůže mu potom jakékoliv další zajištění či cokoliv jiného. Zkrátka na čas končí. Ovšem investoři do nemovitostí to s pomocí bank začali účelově obcházet. Zakládají si společnosti s ručením omezeným a úvěry si potom berou na ně. Zde přitom paradoxně neexistuje v podstatě žádný limit a bonita se vůbec nezkoumá. Důležitá je pouze hodnota zástavy, což se splní s koupenou nemovitostí. Podivní investoři Výsledkem jsou potom investoři typu Libora Váky nebo Martina Kořenka, kteří se chvástají tím, že mají koupeno 150 až 200 bytů. Navíc tento zázračný recept na financování prodávají v rámci svých mentoringů za horentní částky. Konzultace s nimi, kde vám prozradí postup, stojí kolem 100 tisíc korun. Jenže co to reálně způsobuje? Bohužel je to uměle hnaný růst cen nemovitostí na steroidech a bez jakékoliv brzdy, kterou pro investory dříve plnila právě ona bonita. Sami tito investoři hovoří o jakémsi perpetuum mobile, kdy neustále kupujete další a další nemovitosti bez jakéhokoliv regulatorního omezení, přičemž sázíte na to, že cena bytů či domů neustále poroste. Máme tu tedy jednoznačnou realitní bublinu nafukovanou za pomocí bank. Podobným způsobem už podle všeho postupují minimálně stovky až tisíce investorů, z nichž každý cílí na stovky bytů. Banky jim ochotně půjčují navzdory tomu, že to u nich bonitně nevychází. Stačí jim zastavená nemovitost. Čtěte také: Češi jsou v úzkých. Začali rychle vybírat peníze z účtů, jinak totiž přijdou o velký balík. Mnozí to vůbec nevěděli Jenže co se stane, až taková bublina splaskne? Ceny mohou spadnout o desítky procent a tito slavní investoři bankám hodí svá “sročka” na hlavu, ať si s nimi dělají, co chtějí. To pak může vyvolat i obrovskou bankovní krizi. Na tento nový model financování by si každopádně měla posvítit Česká národní banka. Na první pohled se tyto úvěry mohou tvářit jako klasické firemní půjčky, ovšem reálně se tu jen financují nákupy nemovitostí jistých osob. Foto: Shutterstock [...]