Brána do pekla hoří už 50 let. Sovětští vědci tehdy udělali těžko pochopitelnou chybu

Bývalá sovětská republika Turkmenistán nemá mnoho pamětihodností, byť zdejší divoká příroda je překrásná. S trochou nadsázky by se dalo říct, že si proto rozhodla jednu vytvořit. Od roku 1971 tu tak najdete obrovskou hořící propadli, takzvanou pekelnou jámu. Nedá se však říct, že by na ni Turkmeni byli kdovíjak hrdí, byť se k ní sjíždějí lidé z celého světa. Jenže jak už to tak v těchto končinách bývá, oficiálně se k ní nikdo nezná, protože by jednak musel přiznat chyby a jednak to nějak řešit. A tak tu brána do pekla nerušeně hoří už 50 let a nezdá se, že by měla v dohledné době přestat.

Jak se to celé seběhlo?

Celé to začalo docela nevinně, tedy těžbou ropy a zemního plynu, kterých má Turkmenistán obrovské množství. Toho hojně využívali Rusové za časů Sovětského svazu. Když jejich geologové uprostřed pouště navrtali ložisko zemního plynu, něco se pokazilo a vznikl obří kráter o průměru 100 metrů a hloubce 20 metrů. Původně šlo o jeskyni, které však vrt narušil statiku, a tak se její strop propadl. Izolační vrstva navíc začala propouštět nahromaděné plyny, a to včetně výbušného metanu.

Propast Darvaza skýtá impozantní pohled především v noci. Turkmenistán se však k tomuto místu, které místní považují za dveře do pekla, oficiálně nezná. / Foto: Shutterstock

Sověti se bezpečnost lidí v okolních osadách rozhodli řešit svérázným způsobem. V domnění, že jde o malé naleziště, plyn zapálili s tím, že za čas vyhoří. To se možná někdy stane, ale ten okamžik je pravděpodobně ještě hodně vzdálený. Zajímavé na tom je, že v Turkmenistánu neexistuje oficiální záznam celé této události, pekelné místo všichni ignorují a tváří se, že prostě neexistuje. Kráteru se říká podle nedaleké oázy – Darvaza.

Pokus o nápravu nevyšel

V roce 2010 přeci jen došlo k určitým snahám celou věc vyřešit. Prezident Gurbanguly Berdimuhamedov si řekl, že to bude právě on, kdo pekelnou jámu uhasí. Kromě toho, že jde o pořádný ekologický průšvih, tu navíc každý den vyhoří pořádná porce plynu, který by bylo možné poslat potrubím tam, kde ho potřebují a dostat za to zaplaceno. Jenže, jak vidno, nic se uhasit nepodařilo. Snahy nakonec zřejmě nebyly tak velké, protože Turkmenistán má i bez tohoto kontinuálně nadarmo pleněného naleziště zásob více než dost. Jde o 4. největšího těžaře zemního plynu na světě.

Stanovat přímo u pekelné brány Darvaza se nemusí vyplatit. Výpary jsou totiž silně jedovaté. Foto: Shutterstock

Exotická podívaná pochopitelně láká turisty, byť místo oficiálně neexistuje. Tomu nahrává i jeho odlehlost v poušti Karakum. Bránu pekel najdete přibližně 260 km severně od hlavního města Ašchabadu. Je třeba se dopravit do oázy Darvaze, kterou obývá několik set příslušníků nomádského kmene Teke. Obec sice oficiálně neexistuje, protože ji prezident v roce 2004 svým rozkazem zrušil, ale místní obyvatele to příliš nevzrušuje. Když už musí žít 7 km od takového místa, tak si z toho udělali aspoň hezký zdroj obživy a pořádají sem výlety.

Nomádi vám také poradí, abyste v žádném případě nenocovali hned u propasti, kdybyste náhodou měli tento šílený nápad. Jedovatý plyn totiž také stále nikam nezmizel.

Foto: Shutterstock

Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments