Okamžiky těsně před smrtí budí fantazie lidstva od pradávna. Není to nikterak překvapivé – smrt čeká jednou na každého, a tak se na ni chceme co nejlépe připravit a pokud možno vědět, na co se můžeme “těšit”, když to skutečně přijde. Vědci už se drahně let zabývají otázkou, co se vlastně děje v lidském těle, když postupně selhává a odchází. Jak se v takové chvíli chová mozek? A jaké procesy se nastartují v dalších orgánech?
O smrti rozhoduje mozek
Nejrozšířenější představa o smrti počítá s tím, že dojde k ukončení srdeční činnosti. Srdce jednoduše přestane pumpovat krev, což způsobí pokles zásobování těla potřebným kyslíkem. V důsledku toho pak postupně ustane aktivita veškerých orgánů včetně mozku. Americká vědkyně Jimo Borjigin z University of Michigan ale provedla zajímavý výzkum, podle kterého jsou tyto představy dost možná zcela chybné. Podle jejích zjištění je to totiž právě mozek, který vyšle do celého těla signál o přicházející smrti a to následně patřičným způsobem zareaguje.
Studie se odehrála sice na krysách, přesto ale přinesla zajímavé výsledky. Vědci postupně snižovali těmto zvířatům přísun kyslíku. Následkem toho se jejich srdeční činnost zpomalovala a mozek se tomu přizpůsoboval. V určitý okamžik to byl ale právě mozek, který vyslal do srdce signál, aby s pumpováním srdce přestalo. Krysy, kterým byla přerušena mícha, což zabránilo v tom, aby mozek se srdcem mohl komunikovat, se dožily trojnásobně delšího času, než ty krysy, u kterých mozek signál dokázal vyslat. Kromě toho, že nás to posouvá blíže poznání, jak vlastně smrt probíhá, by se tyto výsledky mohly dát využít i v medicíně. Pokud by se totiž například v případě akutních nehod podařilo mozku zabránit, aby vyslal zmíněný signál, mohl by být čas na resuscitaci raněných delší.
Realistické obrazy před smrtí
Atraktivním tématem jsou také poslední okamžiky před smrtí z hlediska umírajícího. Jimi se zabýval australský neurolog Cameron Shaw. Podle něj se mozek v posledních třiceti vteřinách života vybudí na maximum. Důsledkem této nervové aktivity pak bývají nejrůznější obrazy. Například lidé, kterým se podařilo přežít klinickou smrt, hovoří o tom, že viděli sebe sama z pohledu mimo tělo – jakoby se nad svým tělem vznášeli. Jde pochopitelně jen o imaginaci mozku, který v těchto chvílích dokáže vytvořit velmi realistické obrazy, něco jako živé sny.
Umírající mohou zažít také takzvané tunelové vidění. Vlivem snížené cirkulace v mozku totiž přestává správně fungovat zrak a vidění se zúží. Pak může být patrný proud ostrého světla ve tmě, jenž je právě oním světlem na konci tunelu, o kterém někteří lidé, kteří “přežili svou smrt”, mluví.
Vědci zkoumali také proces odumírání samotného mozku. Také ten přichází až přibližně třicet vteřin před samotným skonem. Nejprve odcházejí vývojově nejmladší centra mozku. Jako první ztrácíme uvědomění si sebe sama, smysl pro humor nebo schopnost přemýšlet o budoucnosti. S další fází přicházíme o centra vzpomínek a řeči. Až na úplný závěr přichází samotné jádro mozku. To vše se ale děje tak rychle, že si to umírající ani neuvědomí.
Foto: Freepik
