Historie dokáže být někdy velmi bizarní. Například, když vidíme, jakým způsobem si osud pohrál s řadou panovníků, kteří vládli nad značným územím a poddanými. Vyprávět by mohl třeba aragonský král Martin I., který by rozhodně nemohl podepsat okřídlené rčení, že smích prodlužuje život. V jeho případě tomu totiž bylo přesně opačně.
Nekonfliktní panovník
Martin I. Aragonský (1356 – 1410) je považován za úspěšného panovníka a historikové o něm obvykle smýšlí v dobrém. Tomuto vládci nad územím Aragonie, Valencie, Sardinie, Mallorky či Korsiky také dali přízvisko “Soucitný”. Zasloužil si ho především tím, že vedl mírnou zahraniční politiku, která nebyla postavena na výbojích, jak se v té době nosilo. Soustředil se spíše na diplomacii a doma potom na urovnávání sporů mezi šlechtou.
Faktem ale je, že si za svůj soucit nevysloužil zrovna lehký život, bereme-li to tedy z hlediska dnešních měřítek. Jeho milovaná manželka Marie de Luna mu sice porodila celkem čtyři děti, ale dospělosti se dožilo pouze syn Martin. Ani jeho příběh však nenabral dobrý spád, protože časem rovněž zemřel a otec ho dokonce přežil.
Holdoval pití a obžérství
Proto se Martinu I. Aragonskému jistě dá odpustit záliba v tehdy běžných neřestech, jako bylo nezřízené pití alkoholu a přejídání. Tento muž zkrátka musel hledat radost ze života někde jinde. Jeho manželka mu však byla velkou oporou. Když místy nebyl schopen vládnout, zastupovala ho jako regentka.
Bohužel, v roce 1406 mu zemřela i Marie de Luna a o tři roky později pak i jediný dědic, jak už jsme zmínili. Panovník však ještě neházel flintu do žita. Narychlo pojal za manželku teprve 14letou Markétu z Prades a pokoušel se s ní zplodit následovníka, který by po něm převzal jeho říši. Historici však mají za to, že Markéta ve svém věku ještě nebyla plodná, a tak snažení skončilo nezdarem. Více už Martin I. Aragonský nestihl.
Šašek ho k smrti rozesmál
Psal se poslední květnový den roku 1410, když oblíbený panovník uspořádal jednu ze svých pověstných velkolepých hostin, na které měl podle pamětníků pozřít celou husu “naposezení”. Znaven takovou porcí, rozhodl se Martin ulehnout do svého královského lůžka a pro rozveselení si nechal zavolat svého dvorního šaška Borru. Jeho poslední slova zněla: “Kde jsi byl?” Šašek mu odpověděl: “Venku na vinici a viděl jsem tam jelena, jak visí ze stromu za ocas. Nejspíš ho někdo potrestal, jak kradl fíky,” odpověděl šašek svým obvyklým humorem.
To mělo Martina I. Aragonského rozesmát natolik, že se doslova za břicho popadal. Prý nedokázal navál smíchu nijak korigovat a náhled padl mrtvý k zemi. Od té doby se traduje, že panovník zemřel smíchy. Podle historiků šlo však spíše o shodu náhod, kdy ho po vydatné krmi a v důsledku smíchu skolil infarkt či mozková mrtvice.
Každopádně, náhlou smrt Martina I. odnesla ze všeho nejvíce jeho Aragonie, která se celé dva roky zmítala v bezvládí a konfliktech, protože na trůn neměl nikdo jednoznačný nárok.
Foto: CC-0 Public Domain / volné dílo, zdroje: Military Wikia, Britannica
me takova smrt nehrozi po volbach se nebude cemu smat