Ocitám se na jedné z hlavních ulic okresního města na severu Čech, abych mohl udělat rozhovor s hospodským, který se nebojí a minimálně pro zvané hospodu občas otevírá. Jedná se o poměrně vyhlášený lokál a získat pozvánku pro mě znamenalo mnoho mravenčí práce, než jsem se dostal k majiteli, který s rozhovorem nakonec souhlasil. Jeho jméno redakce zná, avšak na jeho přání jej nebude zveřejňovat.
Je už po osmnácté hodině večerní a já se obávám, že jsem dlouhou cestu vážil zbytečně, protože v hospodě je tma a přes prosklenou výlohu vidím pouze osvětlený bar s alkoholem. Žádný personál, dveře jsou zamčené. Proto se pokouším dovolat na číslo mobilního telefonu, které jsem obdržel v rámci komunikace s majitelem provozovny. Kupodivu se na druhém konci linky ozývá už po druhém zazvonění a přichází mi odemknout.
Ještě chvíli zpytuji svědomí, zda mi ten rozhovor stojí za jakýsi morální rozkol. Ujišťuji se však tím, že sám jsem byl den před rozhovorem na testech a naplánované je mám opět na příští týden. Zároveň se dozvídám, že v nelegálně otevřené hospodě není více než deset lidí a po dlouhém domlouvání rozhovoru jsem zvědavý, co majitele vede k tomu, že má otevřeno, přes porušení vládních nařízení.
Z jakého důvodu tyto akce pro vybrané štamgasty pořádáte?
Je to jednoduché, má to svůj vlastní důvod. Spousta z nás je jen zavřená doma, bez jakéhokoliv kontaktu s okolím. Chceme udržovat nějaké sociální vazby a zároveň přiznávám, že bychom rádi zaplatili alespoň nájem, protože my žádné kompenzace od státu nepobíráme. Jak sám vidíte lidi tu sedí i v rouškách, pokud zrovna nepijí, takže nemyslím, že jsme úplně nezodpovědní.
K té zodpovědnosti se možná ještě dostaneme. Proč jste ale nevyužili kompenzační programy od státu? Pokud se nepletu, je mezi nimi dávka, která počítá i s nájemným.
Když byla první vlna, tak jsme o ně žádali, obdrželi jsme je, ale téměř obratem jsme je museli vracet. Zřejmě jsme nesplňovali nějaké podmínky, ale nepochopil jsem tedy, proč nám vůbec byly peníze vyplaceny. Po této zkušenosti jsme si řekli, že touto cestou již nepůjdeme.
Tak nyní k té zodpovědnosti, kterou jste zmiňoval už dříve i v souvislosti s rouškami – vy osobně chodíte na testy?
Ne, nechodím.
Dobře, mluvíme tedy stále o zodpovědnosti, byť je jasné, že porušujete vládní nařízení. Podle jakého klíče jste tedy vybíral hosty, kterým dnes umožníte vstup do restaurace?
To je docela složitá otázka, ale většinu těch lidí znám a vím, že už si onemocněním COVID prošla, anebo to jsou lidi, kteří mají negativní testy.
Rozumím, ale mě jste se na to, zda jsem byl testován neptal.
Já vám to řeknu takto. Do práce většina lidí musí, pokud tedy nejsou pozitivně testováni. A oni se toho bojí. Mám spoustu kamarádů z okolních fabrik a těm šéfové řekli, že do práce prostě musí. Proto se mnoho z nich testovat ani nenechá. Tady se ovšem nebavíme o lidech, kteří tady s námi teď sedí. Na druhou stranu, do hospody člověk nejde, když mu není dobře.
Takže vlastně důvěřujete v osobní zodpovědnost každého, kdo tu nyní s námi sedí?
Ano. Jak jsem již říkal, ty lidi znám a nemyslím si, že by někdo šel do hospody s kašlem nebo teplotou.
Bavili jsme se o těch kompenzacích. Vy sám jste zmiňoval, že víte o několika hospodách kolem vás, které už definitivně zavřely. Máme za sebou první a druhou vlnu, ale vy jste tu pořád. Jak jste to dokázal?
Měli jsme finanční rezervu, souhlasím i s tím, že bychom měli mít nějakou „vatu“, jak řekla ministryně Benešová, pokud se nepletu. Ovšem přesto její výrok vnímám jako z jiného vesmíru. Tu pověstnou „vatu“ můžeme mít v lepším případě na pokrytí dvou, tří, možná čtyř měsíců, ale těžko na osm měsíců. Jsme tedy v takové situaci, že jsme mimo provozní rezervy byli nuceni šáhnout i po vlastních penězích a nyní se již poohlížíme po nějakých půjčkách od bank. Přesto, že nám pomohlo léto, jsme nyní o sedm milionů na hrubém obratu níž, než v loňském roce za stejné období.
Jak dlouho myslíte, že jste schopen svou hospodu udržet za současných podmínek? Berme tedy v úvahu lockdown, ale na druhou stranu i to, že tu pořádáte nějaká setkání na pozvánky, což odporuje vládním nařízením?
Jak už jsem zmiňoval, my to udržet chceme, takže pro to uděláme všechno i za cenu toho, že se budeme muset zadlužit a pak doufat, že se pandemie bude vyvíjet tak, abychom byli schopni ty dluhy zaplatit. Teď už jsem ale v situaci, kdy naši domácnost platí žena, která má příjem z jiného oboru.
Než jsme přišli ke stolu a začali vést rozhovor, tak jste zmiňoval, že si přivyděláváte. Jak tomu mám rozumět?
Já jsem zkrátka předpokládal, že se hospody jen tak neotevřou. U nás nemáme výdejové okénko, nevaříme. Proto jsem šel pracovat jako kuchař ke konkurenci.
Chápu, že tím můžete asi do určité míry zaopatřit domácnost, ale říkal jste, že nyní je to na vaší ženě. Zároveň si nedokáži představit, že z platu kuchaře si vytvoříte finanční rezervu pro provoz vaší hospody.
Vytvořil jsem si rezervu. Během těch několika měsíců jsem naspořil asi sto padesát tisíc, takže tím mohu ještě, vyjma půjček od bank, prodloužit dobu, kdy budeme schopni hospodu držet.
Už jsme se toho dotkli, ale ještě se k tomu vrátím. Znáte určitě v okolí mnoho konkurenčních podniků, to jste i sám zmínil. Jak vnímáte jejich situaci v obecné rovině?
Myslím, že spousta z nich jsou, a teď se omlouvám, v pr*eli. Ti, kteří nerozváží jídlo, obzvlášť. A ti, kteří jídlo rozváží, tak pokrývají pouze náklady na přežití podniku, na platy zaměstnanců. Na vlastní živobytí jim ale často nezbývá.
Abychom trochu odbočili, aktuálně mediálním prostorem velmi rezonuje očkování. Necháte se očkovat? Říkal jste, že na testy nechodíte.
Ano, nechám. Jestli to reálně přinese změnu nevím. Zároveň ale z očkování strach určitě nemám.
Jaký máte názor na to, že by očkovaní lidé měli mít nějaká privilegia – například právě vstupy do restaurací nebo na sportovní utkání?
Já teď trochu odbočím, teď nedávno byly nějaké demonstrace, kde pár jedinců mělo na sobě Davidovy hvězdy, to mi přišlo přes čáru.
Tím mi trochu utíkáte od té mé původní otázky, ve které jsem se ptal na ta privilegia.
Já to vnímám tak, že to nepotřebuji. Na druhou stranu je to bonus pro nějaké cestování, ale hlavně jako preventivní opatření pro ochranu mých blízkých, kteří jsou v rizikové skupině. Také si myslím, že není dobré do toho lidi nutit a já jsem se rozhodl pro očkování, abych chránil například i lidi, kteří se ze zdravotních důvodů prostě očkovat nemohou. A konečně, konspirační teoretiky bych nechal úplně stranou.
Promiňte, chtěl bych ještě vědět odpověď na ta privilegia.
Je to hloupost. Privilegovat člověka, který má negativní test, respektive je očkovaný je prostě hloupost. Na druhou stranu to možná bude nevyhnutelné.
Dobře, tak jinak. Dokážete si představit, že v momentě, kdy dosáhneme nějakého stupně proočkování, budete do své hospody pouštět lidi na základě očkovacího průkazu?
Nejsme v Americe, myslím, že potřebujeme součinnost hosta a toho hospodského. My takové informace vyžadovat nemůžeme. Nemáme na to právo. My je tedy vyžadovat nebudeme, nemůžeme si to dovolit. A vlastně ani nechceme. Pokud budu vycházet z toho, jakým tempem se současné vládě daří očkovat, tak bychom museli čekat asi do roku 2022, takže ne, nebudeme vyžadovat očkovací průkazy.
Foto: Shutterstock / ilustrativní
