Katastrofa jménem Wirecard dobře ilustruje rizika investic do akcií. Za pět dní se vypařily stovky miliard

Burzovním trhem aktuálně cloumá kauza německé společnosti Wirecard. Oblíbenec investorů z celého světa totiž předvedl nebývalý propad. Ještě ve středu 17.6. měla společnost hodnotu přesahující 12 miliard EUR (330 miliard korun) a zdálo se, že se úspěšně zotaví ze zaškobrtnutí, které jejím akciím přivodila koronavirová krize. Jenže namísto pokračování růstového trendu přišel šok. Stačilo pouhých pět dní a Wirecard má najednou hodnotu 1,6 miliardy EUR (43 miliard korun) a šance spíše na to, že bude dále klesat.

Firma dosud jen rostla

Takové reakci na akciových trzích by odpovídalo například to, kdyby firma zničehonic oznámila, že jí tržby klesly na desetinu. To se ale v případě Wirecard nestalo. Jde o technologickou společnost, která zajišťuje karetní transakce a provozuje finanční služby podobné PayPal. To je věc, která bude zapotřebí vždy a Němci se na tomto poli těšili dobré pověsti. Vše nasvědčovalo tomu, že hodnota firmy dále poroste, což ostatně spolehlivě platilo od jejího vstupu na burzu v roce 2007 až dosud. Také proto Wirecard lákal stále více větších i drobných investorů.

Těm teď ale zbyly jen oči pro pláč. Ukázalo se totiž, že Wirecard neměla v pořádku své účetnictví. O různých problémech tohoto rázu už se spekulovalo i v minulých letech, ale teprve teď vyplynula na povrch míra problému. Auditoři z EY totiž při prověřování účetní závěrky zjistili, že nemohou dohledat 1,9 miliardy EUR, které má firma uvedeny v bilanci jako rezervu pro obchody na lukrativních asijských trzích.

Zástupci Wirecard se ještě nějakou dobu snažili mlžit a zodpovědnost přehazovali na své partnery v Asii, mimo jiné dvojici filipínských bank, kde prý peníze stoprocentně byly, ale nějakým způsobem se vypařily. Wirecard dokonce podala trestní oznámení na neznámého pachatele. Uplynulo ale pár dní a firma vyšla s pravdou ven: ony necelé dvě miliardy euro podle ní s největší pravděpodobností neexistují. Německá policie neváhala a zadržela dosavadního šéfa firmy, Markuse Brauna, který sice v minulých dnech ze své funkce odstoupil a prodal většinu akcií (mimochodem, s obrovskou ztrátou). Samotný Braun se považuje za jednu z obětí podvodu. A skutečně by tomu tak mohlo být. Nedávno sesazený finanční ředitel firmy Jan Marsalek (Rakušan s českými kořeny) totiž podle všeho uprchl. Podle některých informací by se měl ukrývat právě na Filipínách.

Čtěte také: Všichni se bojí inflace. Opravdové nebezpečí pro peníze ale čeká jinde

Reálné peníze jsou pryč

Celé by to mohlo posloužit jako skvělý materiál pro nějakou finanční kovbojku, jen kdyby nenasytnost malé skupinky lidí neznamenala finanční ztráty nejen velkých fondů, které to příliš neohrozí, ale především malých investorů, kteří byli na burzy vyhnáni nízkými úrokovými sazbami na spořicích účtech a všudypřítomnými doporučeními, že na akciích se dlouhodobě nedá prodělat.

Jak vidno, prodělat se dá, a to hodně. Pokud Wirecard rovnou nezkrachuje, protože důvěra v něj – ve finančním světě, kde působí, tak důležitá – je na bodu mrazu, pak lze jen těžko předpokládat, že by se jeho hodnota v příštích letech vrátila na původní úrovně. S osvíceným vedením se to možná podaří za pět let, ale možná také nikdy. Zatím není jasné, do jaké hloubky skandál sahá.

Případ Wirecard jen dokazuje, jak moc jsou akciové trhy ve skutečnosti rizikové. V této nejisté době to platí dvojnásob. Přesto se objevuje stále více digitálních platforem, jež nabízejí jednoduché investování pro každého. Jako u všeho ale i zde platí, že zkušenosti a snad i jistý talent pro tuto činnost jsou nenahraditelné, a pokud snad někomu vyjde náhodná investice, je to podobné, jakoby zrovna vyhrál v kasinu. Jenže štěstí se může rychle obrátit.

Wirecard je možná výjimečný tím, jak rychle a jakým způsobem padl. Samotné burzovní krachy už tak výjimečné nejsou. Nedávno požádala o ochranu před věřiteli (bankrot) americká autopůjčovna Hertz. Také investoři na pražské burzy znají nechvalně proslulé případy z nedávné minulosti: OKD a ORCO.

Foto: Freepik

Nenechte si ujít
V České republice se tak nějak ustálilo, že pokud někdo dosáhne důchodového věku, prakticky pouští pomyslnou tužku uprostřed rozepsaného slova a nastupuje okamžitě do penze, což pochopitelně zavdává i právo na to, aby od toho okamžiku pobíral důchod. Ačkoliv možná znáte někoho, kdo pracuje i v důchodu, dle statistik jde jen o velmi malé procento lidí. Všechno tomu hraje do karet Přitom by to mohlo a mělo být úplně jinak. V mnoha zemích je běžné, že si firmy cení svých zaměstnanců se zkušenostmi a snaží se je přesvědčit k tomu, aby práci vykonávali i tehdy, kdy už by mohli bez problémů odejít do důchodu. Mají to přitom často výrazně jednodušší, jelikož některé státy to různými způsoby podporují. V Česku je však situace bohužel odlišná. Dlouhodobě tu totiž probíhala určitá stigmatizace seniorů v zaměstnání. Jistě si vzpomenete na dobu, kdy měli velký problém získat práci lidé starší 50 let, natožpak ti, kteří už by mohli být v důchodu. Ani mezi samotnými lidmi nepřevládala nijak velká motivace k tomu, aby si pracovní život prodloužili. Jenže situace se mění a dnes tu máme hned tři různé faktory, které jdou jedním směrem a podporují to, aby důchodci v Česku pracovali výrazně déle. V první řadě je tu státní zájem, kdy už zkrátka na penze není tolik peněz a naopak je třeba podpořit ekonomiku práceschopnými. V druhé řadě jsou tu potom firmy, které mají dnes nedostatek zaměstnanců a ve skutečnosti vítají, když lidé pracují déle. A ve třetí řadě jsou tu potom samotní lidé, kteří stále více oceňují, když si mohou přivydělat nebo rovnou zůstat v zaměstnání a důchod si tak odložit. Stát připravuje změny Dle výzkumu společnosti ManpowerGroup bude už v roce 2030 napříč Evropou běžné, že 80 % všech zaměstnanců bude starších 50 let. Poměr se bude přitom i nadále zvyšovat a jelikož nebude dostatek mladších pracovníků, budou muset pracovat ti starší. Na ministerstvu práce a sociálních věcí přitom už vzniká plán, jak udržet důchodce v práci, případně jak je do pracovního života vrátit. Mělo by jít především o pozitivní motivaci v podobě toho, že jim odpadne povinnost platit sociální pojištění. Reálně to bude znamenat, že důchodcům by mělo z hrubé mzdy zbývat více. “Tohle velmi vítám, protože nedává smysl, abych nepobíral důchod a ještě platil sociální pojištění,” říká pan Josef, kterému je 63 let, ovšem na své pozici obchodního referenta se chystá zůstat i tehdy, až dosáhne důchodového věku. Čtěte také: Důchodci v Česku se budou koupat v hotovosti. Běžte do této banky, dají vám tam tisíce korun každý měsíc. Jinak vám to propadne Pracující důchodci by mohli být trendem příštích let. Zároveň je to zřejmě i cesta, jak zabránit celkovému kolapsu důchodového systému. Lidé budou zkrátka v práci déle a ideální bude, když tak budou činit dobrovolně. Jinak se to stejně bude muset nařídit. Foto: Shutterstock 34SdíleníSdíletTweet [...]
Jde skutečně o jedno z hlavních ožehavých témat dneška. Stále více lidí se oprávněně ptá, zda by lidé v pokročilém věku měli vlastnit řidičský průkaz, a tudíž mít možnost usedat do motorového vozidla a vyrážet na silnice do provozu. Každý by jim to jistě přál, ale musíme si uvědomit, že jízda na silnici vyžaduje také určitou společenskou zodpovědnost. Řidiči jsou znepokojeni A pokud už někdo není ve stoprocentní kondici nebo nemá reakce jako za mlada, měl by pochopit, že v provozu zkrátka nemá co dělat. Pokud se tak nestane, obvykle to končí nějakým nepěkným karambolem. Přibývá případů, kdy se senioři desítky kilometrů řítí na dálnici v protisměru, kdy si spletou brzdu s plynem nebo kdy jednoduše nezvládnou základní úkon při řízení a způsobí masivní nehodu. Nedávno se taková nehoda stala u Tachova. Způsobil ji 90letý řidič a pro jeho spolujezdkyni to byla bohužel vůbec poslední cesta. Řada lidí to potom komentovala na sociálních sítích. “Tohle čtu pomalu obden a nezlobte se na mě, ale nepřijde mi v pohodě nechat řídit devadesátileté,” napsala například Jana Dubová. Ostatní s tímto názorem prakticky veskrze souhlasili. Současné kontroly jsou prý nedostatečné a je nutné je zpřísnit. Přesně to přitom chystá Evropská unie, která si shodou okolností vytyčila velmi ambiciózní cíl, a to aby do roku 2050 nebyly na evropských silnicích již žádné fatální nehody. A to pochopitelně nepůjde udělat, aniž by nedošlo k významné regulaci těch, kdo vůbec mohou řídit. Důchodci musí dostat alternativu Ačkoliv to může působit poněkud asociálně, jako první na paškál se dostali právě senioři. V jejich případě se chystá zavedení velmi podrobných zkoušek a testů po 70. roce věku. Ty se potom budou opakovat každých pět let a bude na ně přímo navázáno prodloužení řidičského průkazu. Nebude to tedy tak, že někdo bude muset rozhodnout o jeho odebrání. Buď testem projdete, nebo nikoliv, a potom budete bez řidičáku. Čtěte také: Důchodci přijdou o tisíce korun. Stát definitivně rozhodl, už se o tom nebude diskutovat Současně se uvažuje také o zavedení zvýhodněného cestování pro důchodce, které v Česku už do značné míry funguje. Ale třeba některá německá města už dnes vyzývají důchodce, aby odevzdali řidičský průkaz. Jako odměnu pak dostávají bezplatnou tramvajenku. V úvahu přitom připadá i zvýhodněný tarif v rámci taxislužeb, případně určité využití možnosti spolujízdy. Foto: Shutterstock, zdroje: SWR, Focus 40SdíleníSdíletTweet [...]
Kuře přešlechtěné tak, že se nemůže postavit na vlastní nohy. Vedle něj mrtvé kuře, po kterém ostatní šlapou, protože jsou v hale těsně namačkaná. Takový pohled nabízí video zveřejněné dnes na sociálních sítích spolku OBRAZ – Obránci zvířat. Video odhaluje otřesné podmínky kuřat, která jako svou značku „Albertovo čerstvé“ prodává v České republice supermarket Albert. Přitom v zahraničí už Albert od prodeje kuřat z podobných velkochovů odstoupil. Ty nejhorší chovy Obránci zvířat zveřejněním videí startují kampaň „Albertova krutost“. Záběry totiž pocházejí ze tří chovů, které vykrmují kuřata následně prodávaná v supermarketech Albert. Konkrétně jde o farmy v Semtěši ve Středočeském kraji, Slavěticích a Batelově na Vysočině. „Supermarket Albert v Česku vydělává na utrpení zvířat. Zákazníkům nabízí kuřata z těch nejkrutějších chovů. Žijí namačkaná na promáčené podestýlce plné výkalů. Často se nemohou dostat k vodě a potravě, mají bolestivé popáleniny na nohou a na břiše a trpí řadou nemocí. Jsou šlechtěna tak, aby rostla co nejrychleji. Zaživa se jim lámou kosti, protože se jejich mladé tělo nemůže přirozeně vyvinout,“ komentuje video z velkochovů vedoucí kampaně „Albertova krutost“ Radim Trojan z Obránců zvířat. Cílem kampaně je, aby se Albert zavázal, že skončí s prodejem znetvořených kuřat, a přijal tak mezinárodní závazek European Chicken Commitment (ECC) k lepším podmínkám chovu. V zahraničí už Albert znetvořená kuřata neprodává „Albert ve svých reklamách obelhává zákazníky a tvrdí, že maso pochází ze zvířat, o které je dobře postaráno. Videa z chovů ale ukazují pravý opak… Takový život si kuřata nezaslouží,“ říká Trojan. Kromě České republiky působí Albert (pod názvem Albert Heijn) ještě v Belgii a Nizozemsku. V obou těchto zemích už kuřata z drastických velkochovů neprodává. „Lidé v Česku nejednou ukázali, že jim na zvířatech skutečně záleží. Vybojovali pro slepice konec klecových chovů, pro lišky a norky zase zákaz kožešinových farem. Nyní můžou dát přes web www.albertovakrutost.cz najevo, že si takové utrpení kuřat nepřejí,“ uzavírá Trojan. “Záběry, které byly v úterý zveřejněny, neodpovídají standardům chovu zvířat, které nám garantují naši dodavatelé. Proto jsme okamžitě kontaktovali Státní veterinární správu a požádali je o důkladné prověření. Stejně tak prověřujeme informace s našimi dodavateli. Farma, ze které záběry pochází, pak dodává drůbež široce pro českou maloobchodní síť a firma Rabbit Trhový Štěpánov je jejím majitelem. Ten nám garantuje standardy chovu,” uvedl k věci Albert. Foto: Shutterstock 34SdíleníSdíletTweet [...]

Redaktor deníku Mix24.cz. Zkušený zprávař v minulosti působil v papírových i webových projektech zpravodajského střihu. Blízká je mu oblast ekonomiky a osobních financí.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *