Když jeptišky zvlčí. Provozovaly Magdaleniny prádelny, kde 200 let týraly ženy a děti

Křesťanská církev většinou vyvolává dojem svaté čistoty a bezpečí. Ačkoli víme, že hlavně v minulosti to tak vždy úplně nebylo a krutost ve jménu Boha byla někdy až za hranicemi dnešního chápání, málokoho by napadlo, jaké hrůzy se ještě před 10 lety děly ve spolcích znějících tak nevinně- Magdaleniny prádelny. Přesto po těchto prádelnách zůstaly stovky mrtvých.

Jak dostat ženu do polepšovny

První zmínky o prádelnách pochází z roku 1922 z Dublinu. Původním záměrem těchto prádelen- ano, skutečně se jednalo o prádelny a ne o krycí název- byla převýchova a azyl pro ženy a jejich nemanželské děti a vedly je řády Milosrdných sester, Sester Panny Marie Dobrotivé a Sester Dobrého pastýře. Nemanželské dítě bylo brané jako jeden z největších hříchů a své matce zajistilo společenské zatracení. Prádelny nabízely těmto ženám práci a možnost odčinění svých hříchů prostřednictvím modliteb a tvrdé dřiny. Prvními pracovnicemi bývaly prostitutky, ale postupem času sem posílaly rodiče své „nezvedené“ dcery, přicházely mentálně a fyzicky postižené ženy a nakonec také ženy „problémové“, které byly prostě jen moc krásné a nedejbože ještě tvrdohlavé. Z úmyslu převýchovy ve jménu Boha se brzy stalo místo horší než vězení, kde se fyzické tresty, týrání, ponižování a šikana staly denním chlebem.

Krutost a ponížení jako denní rutina

Dívka či žena byla hned po příchodu do prádelny zbavena identity. Byla jí oholena hlava a získala nové jméno. Posléze byla okamžitě zapojena do tvrdé práce od rána do večera. Bez jídla, odpočinku, s očima a pokožkou rozdrážděnými od bělidel a čistících prostředků a s jistotu výprasku za jakékoli malé polevení. Mezi sebou nesměly promluvit ani slovo, jediný povolený verbální projev byly modlitby. Sestry rády mučily také psychicky, především prostřednictvím jídla. Protože co nejvíce trýzní vyhladovělého a unaveného člověka o kousku suchého chleba, když odvedla zpod dveří cítí vůni pečeně? Jeptišky na tom byly samozřejmě finančně velmi dobře- v prádelnách se pralo prádlo pro hotely, restaurace a další služby, které za to dobře platily. Pradleny však nikdy neviděly ani halíř, veškerý výdělek šel do rukou samotným sestrám. Ty neměly nejmenší slitování ani s dětmi, které přišly v prádelně na svět. Jelikož byly nemanželské, neměl jejich život pro církev ani tu nejmenší cenu a jakmile byly umučeny hladem, sestry je házely rovnou do septiku. V roce 1975 byl náhodou objeven masový hrob právě těchto dětí spolu s pozůstatky 133 chovanek jedné prádelny v Dublinu.

Foto: Shutterstock

S požehnáním Boha…a vlády

Je neuvěřitelné, že irská vláda měla celou dobu velmi jasnou představu, co se v prádelnách dělo a nic nepodnikla. V roce 2013 vyjádřil irský premiér Enda Kenny lítost nad podmínkami, ve kterých pradleny žily a připustil, že přibližně 2 000 těchto žen bylo do prádelen umístěno na základě rozhodnutí státní správy. Situace se již v minulosti několikrát probírala v parlamentu, není tedy pochyb, že vláda o všem velmi dobře věděla. Proč nezakročila dřív? Samozřejmě, peníze vládnou světu. Právě proto, že jeptišky pradlenám neplatily, mohly nabídnout za své služby naprosto bezkonkurenční ceny, které se hotelům a dalším institucím velmi hodily. A před realitou pak snadno zavíraly oči. V jedné prádelně strávila 18 měsíců také zpěvačka Sinéad O´Connor, která do ní byla umístěna v 15 letech za záškoláctví a po zbytek života si nikterak netajila svými silně protikatolickými postoji.

Foto: Shutterstock, zdroj: History, Wikipedia, NYTimes

Nenechte si ujít
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments