Nalijme si čistého vína. Koronavirová epidemie vyrovnala stav zápasu s Českou republikou na 1:1. Zatímco první vlnu jsme zvládli, byť za cenu značných ekonomických ztrát, druhá vlna se rozjela nekontrolovatelně a aktuálně platnými opatřeními ji sotva přibrzdíme, ale zcela jistě nezastavíme. Je dokonce docela možné, že nebudou stačit ani opatření, která plánuje vyhlásit ministr zdravotnictví v pátek. Ten už uvedl, že ty už budou mít určitý dopad na ekonomiku. Zdá se však, že vláda stále není připravena ji uzavřít podobným způsobem jako na jaře. Tehdy tak přitom učinila v o poznání mírnější epidemiologické situaci, než jaká v zemi panuje dnes.
Dohnala nás exponenciální křivka
Hlavní problém spočívá v onom exponenciálním růstu, o kterém se hodně mluví, ale málokdo mu opravdu rozumí. Nakreslit spolehlivou exponenciální křivku není zase taková banalita, jak by se mohlo zdát. Navíc platí, že lidé stále nejsou příliš ochotni věřit tomu, že jsme na tom tak špatně. Na exponenciálu jsme nastoupili už před několika týdny. To bylo v době, kdy profesor Jaroslav Flegr varoval před tím, že tu brzy budeme mít deset tisíc nakažených denně. Když to nepřicházelo, mnozí se mu vysmáli a prohlásili ho za proroka zkázy.
Jenže Flegr měl s největší pravděpodobností pravdu. Ty desítky tisíc nakažených tu už nějakou dobu jsou, jen je nejsme schopni současným systémem zachytit, natožpak vytrasovat jejich kontakty. I sami představitelé ministerstva zdravotnictví přiznávají, že testovacímu systému utíká stále více případů. Je to patrné z jednoho čísla a sice podílu pozitivních testů na celkovém počtu testovaných. Ten už dosahuje celé čtvrtiny.
Řešení je nasnadě a musí přijít co nejdříve
To znamená, že každý čtvrtý, kdo se dostaví k testování, je pozitivní. Zcela přesná extrapolace do celkové populace není snadná, ale pokud dnes dvacet tisíc testů zachytí kolem pěti tisíc nakažených, je pravděpodobné, že v populaci přibývá několik desítek tisíc nakažených. Každý den. To je výsledek onoho exponenciálního růstu.
Ač to většina lidí nechce slyšet a nikdo si to dozajista nepřeje, jediným řešením současné situace je totální lockdown, tedy uzavření společenského a ekonomického života. Nemusí trvat dlouho, možná budou stačit dva, tři týdny a epidemii dokážeme dostat pod kontrolu takovým způsobem, aby neohrožovala zdravotnický systém, který se už teď prohýbá v základech a to ho teprve ten hlavní tlak čeká.
Vyzkoušeli jsme si to už na jaře a víme, že to lze zvládnout. Teď už není otázkou, zda lockdown přijde, ale kdy. V ideálním případě by se tak mělo stát co nejdříve. Každý další týden otálení na exponenciální křivce růstu totiž ve výsledku uzávěru velmi citelně prodlouží. Roman Prymula jako epidemiolog to zcela jistě dobře ví. Důležité je, zda to dokáže prosadit jako ministr zdravotnictví.
Foto: Freepik
