Česká vláda zjevně stále nepochopila vážnost situace nebo se rozhodla lidem svá restriktivní opatření dávkovat salámovou metodou. Obě možnosti jsou špatné. Česká republika si spolehlivě jistí první místo v žebříčku koronavirem nejpostiženějších zemí v Evropské unii, pokud jde o vypovídající statistiku počtu nakažených na sto tisíc obyvatel.
Neotřesitelné první místo v počtu nakažených
Ba co víc, v posledních dnech náskok na ostatní ještě prohlubuje. Dodejme, že konkurenty jsou nám země jako Španělsko, Nizozemsko nebo Francie, o kterých slýcháme nepříliš potěšující zprávy a které svorně uzavírají celé sektory ekonomiky. Zopakujme si to: Česko je na tom ještě hůře než tyto země a vláda přijala víceméně kosmetická opatření.
Zavřou se divadla, kina, zoologické zahrady, fitness centra nebo koupaliště. Restauracím se omezí provozní doba do 20:00. Na druhém stupni základních škol budou mít žáci střídavou výuku. Toť vše. Ministr zdravotnictví Roman Prymula na tiskové konferenci přiznal, že opatření jsou takto mírná i proto, že určitý, podle všeho poměrně velký segment populace, už omezení odmítá.
Na braní ohledů dnes ale není čas. Vláda sice svá nová opatření vyhlásila od pátku na 14 dnů. Už teď je přitom jasné, že tento časový úsek stačit nebude. Ba co víc, nebudou stačit ani ona opatření. Je prakticky jisté, že se budou postupně zpřísňovat. Jenže tím ztrácíme drahocenný čas. Vzhledem k tomu, že Česko má nekontrolovaný exponenciální růst případů, znamená to, že každý den uvolněnějšího režimu navíc představuje několikanásobně horší dojezd.
Kdy jindy lockdown, když ne teď?
Pokud jsme polemizovali s tím, zda byla plošná karanténa vhodným řešením na jaře, kdy tu bylo několik set případů denně (pravda, mnoho zůstávalo nezjištěných), pak dnes, kdy skáčeme po tisících a zřejmě se dostaneme k deseti tisícům zjištěných případů za den, je takové omezení zcela na místě. Dokonce ani žádné jiné řešení neexistuje. Měl by být proveden chirurgický řez, který by Česko uvrhl do čtrnáctidenní karantény, kdy by lidé docházeli jen do práce a zpět, a to pokud možno ještě jen tam, kde je to nutné. Pak by 14 dní zřejmě skutečně stačilo k oploštění křivky na snesitelnou úroveň.
Salámovou metodou se ale budeme v tisících případů denně (a desítkách tisíc nezjištěných k tomu) plácat dlouhé měsíce a zřejmě přitom ohrozíme stabilitu zdravotnického systému. Ministr zdravotnictví Prymula to dobře ví, protože nedávno uváděl příklad Izraele, který se ocitl v podobné situaci a zavedl nejtvrdší opatření na světě. Na tento příklad přitom hleděl se znepokojením, protože ani úplný lockdown zde kýžené zlepšení nepřinesl. Zřejmě už bylo příliš pozdě.
Foto: Freepik
