Komentář: Čeští lékaři a sestry právě předvádějí světový výkon. Možná to zvládneme, díky nim

Vinou neprofesionálního počínání vlády se Česká republika během několika málo týdnů stala z koronavirového premianta doslova otloukánkem. Při rychle rostoucích číslech nově nakažených se ještě premiér Andrej Babiš snažil bláhově utěšovat občany, že co do hospitalizovaných pacientů a obětí jsme stále mezi nejlepšími. Jeho slova jen dokreslovala, jak málo ho jeho kolega Roman Prymula poučil o epidemiologii.

Statistika byla neúprosná

Nejhorší prognózy se nakonec skutečně potvrdily a co více, dokonce byly překonány. Kdo by si ještě na konci září pomyslel, že o pár týdnů později budeme mít každý den 15 tisíc nově nakažených při více než třicetiprocentním podílu pozitivních na celkovém počtu testů. Reálně tak každý den může přibývat klidně čtyřicet tisíc nových případů. Možná profesor Flegr a to ještě jen v těch nejhorších snech. Vláda přitom i v této situaci reagovala nebývale ospale a opatření zaváděla jen liknavě, a to i v době, kdy už zdravotnictví volalo o pomoc. Teprve poslední sada vládních nařízení má určitou sílu, byť je zpochybněna podivnými pokyny, jako je například zákaz nedělního prodeje potravin.

České nemocnice se každopádně už několik týdnů potýkají s nebývalým náporem pacientů, kteří se ocitli ve vážném stavu. Statistika je v tomto ohledu neúprosná. Určité procento z nakažených zkrátka v nemocnicích skončí, ať už chceme nebo nechceme. Problém s koronavirem spočívá navíc v tom, že stav pacientů se zhoršuje jen pomalu a má různé výkyvy. Lidé, kteří jsou dnes hospitalizovaní, se nakazili před dvěma až třemi týdny. Už tehdy byly nárůsty značné, ale ten opravdový vrchol zdravotníky v nemocnicích teprve čeká. Přijde paradoxně tehdy, kdy se situace s nově nakaženými začíná alespoň trochu dostávat pod kontrolu.

Kolaps možná nepřijde

Už teď je ale jasné, že čeští lékaři, sestry a pomocný personál tu v těchto hodinách a dnech hrají první světovou ligu. Během několika málo dní nemocnice zavalilo několik tisíc pacientů s covidem. Připravené jednotky se okamžitě zaplnily a přišel čas na improvizaci a chytré nakládání s kapacitami. Jak známo, v tom jsou Češi skutečně dobří a dokáží si pomoct i v situacích, které jiní už pokládají za bezvýchodné.

Zkušenosti ze severní Itálie nebo New Yorku přitom hovořily jasně. Takto rozjetou epidemii nemocnice nemohou vydržet a přijde kolaps. Ostatní státy už jen se zájmem hleděly, kdy se zdravotnictví zhroutí i v České republice. Nahrávaly tomu i zprávy o masové nákaze mezi zdravotníky. Že to zdravotnictví dost možná nevydrží, připustil lakonicky i tehdejší ministr zdravotnictví Roman Prymula, který se ovšem raději zabýval nesmyslným testováním než opravdovou pomocí lékařům a sestrám.

České nemocnice ale zatím odolávají a pokud překonají kritický týden či dva, budou dost možná z nejhoršího venku. Nic si ale nenalhávejme. Pokud nás z krize něco dostane, bude to obrovské nasazení lékařů a sester v rovině jednotlivců a týmů, nikoliv proto, že by samotný zdravotnický systém byl tak robustní nebo snad že by vláda udělala na poslední chvíli ty správné kroky. A rozhodně bychom neměli spoléhat na to, že nás z toho zdravotníci vysekají i podruhé, natožpak sabotovat jejich práci tím, že nebudeme dodržovat opatření, protože se přeci nic tak strašného nestalo.

Foto: Freepik