Líbání je zdravé, jsou při něm spalovány kalorie a přináší nám pocity štěstí. Jak ale vůbec vzniklo? Pojďme si představit ty nejpravděpodobnější teorie o jeho původu a následném rozšíření.
Očichávání bylo nahrazeno dotykem rtů
Člověk je tvor společenský, ale než si někoho pustí k tělu, musí se o něm dozvědět několik informací. Dříve k tomu lidé využívali svůj čich. Ten jim o tom druhém dokázal prozradit celou řadu věcí. Když se naši předci potkali s někým neznámým, navzájem si po obličeji přejížděli nosy a očichávali se. Z toho se prý údajně nakonec vytvořilo tření o rty.
První zmínka o líbání se objevuje ve staroindickém eposu
Zpočátku se tedy nejednalo o činnost, která by měla něco společného s milostným aktem, ale dotek rtů byl spíše druhem pozdravu. Ovšem ze staroindického eposu Mahábhárata, který popisuje události, ke kterým došlo v prvním tisíciletí před naším letopočtem, se dočteme o prvním popisu líbání ve spojitosti s milostným aktem.
Líbání v Evropě a nelibost křesťanů a Japonců
Jak se ovšem tato tradice dostala až do Evropy? Předpokládá se, že za tím stojí Alexandr Veliký. Ten jej totiž údajně „přivezl“ s sebou z Indie. Ať tak či onak, líbání se stalo samozřejmou součástí života. Ovšem několikrát se setkalo s odporem. Líbání se nelíbilo například křesťanům, vždyť spojení „jidášský polibek“ označuje zradu, nikoliv skutek provedený z lásky. Ale křesťané nebyli jediní, komu se to nezamlouvalo. V Japonsku museli být z hollywoodských filmů dlouhou dobu odstraňovány líbací scény.
Líbání je přirozenou součástí života. Polibkem se zdravíme s přáteli i rodinou – a z líbání s partnerem se nám i po letech vztahu podlamují kolena. Umíte si představit, že byste se místo toho s ostatními lidmi navzájem očichávali?
Foto: Shutterstock, zdroj: Psychologytoday, Gadventures
