Nebyl to jen Černobyl. Rusové 40 let tajili jadernou havárii, která dodnes zabíjí v Čeljabinské oblasti

Rusko nebo spíše Sovětský svaz nemá zrovna dobrou zkušenost s jadernou energií. Přesto na ní dále staví a prostřednictvím státní společnosti Rosatom exportuje do celého světa. V rozlehlé zemi se přitom odehrálo hned několik jaderných katastrof, z nichž Černobyl je pouze tou nejznámější. Je pak otázkou, zda by se odhalení dočkal tak brzy, kdyby nad Evropou neputoval jaderný mrak. Jiná sovětská jaderná katastrofa ukazuje spíše na pravděpodobný pokus o ututlání.

S jadernou katastrofou měl Sovětský svaz zkušenosti už dávno před Černobylem. Jedna z nich se odehrála dokonce již 29. září 1957, a to v podzemním komplexu Majak, který sloužil ke zpracování radioaktivních materiálů. Ten byl budován v letech 1945 až 1948, a to za mocného přispění vězňů. Ti dostali na vybranou: buď si odpykají 25 let na Sibiři, nebo si odpracují 5 let na Majaku. Většina pochopitelně volila druhou možnost, protože netušila, co je čeká. Pokud někdo tvrdou dřinu v děsivých podmínkách pět let přežil, zemřel nedlouho poté na následky.

Každopádně v Majaku došlo poměrně záhy k vážné nehodě. Co přesně se stalo, to dodnes zůstává utajeno. Pravděpodobně však u jednoho z podzemních zásobníků radioaktivního materiálu selhalo chlazení. To způsobilo explozi, která vypustila do okolí pořádnou dávku radioaktivity. Pro srovnání: má se za to, že unikly přibližně dvě pětiny toho, co o tři dekády později z Černobylu. Zamořeno bylo území o rozloze 20 000 kilometrů čtverečních. V této oblasti v té době žilo přibližně 270 tisíc lidí.

Památník obětí havárie komplexu Majak. / Foto: Shutterstock

Jisté je to, že reakce sovětských úřadů byla ještě o poznání zpackanější než v případě Černobylu. Není známo, zda výbuch způsobil nějaká přímá úmrtí. Pravděpodobně ano, ale sovětská ani později ruská strana to nikdy nepřipustila. Stejně tak nikdy nepřiznala jakékoliv oběti na životech v důsledku této havárie. Nemocnice se přitom brzy začaly plnit pacienty, kteří měli jasné příznaky nemoci z ozáření. V oblasti také prudce vzrostla úmrtnost.

Evakuace obyvatel z oblasti sice nějakým způsobem probíhala, ale dělo se tak jen pozvolna a v tichosti. Nikdo přitom nevěděl, proč se má stěhovat pryč. Velké množství lidí vůbec výzvu k evakuaci neobdrželo. Úřadům se podle všeho nepodařilo všem zajistit náhradní bydlení.

Pamětnice událostí Rašida Fattahová uvedla, že přednost v evakuaci měli etničtí Rusové. “Bylo to strašlivé. Rusy přesunuli hned po katastrofě, ale nikoliv už Tatary,” uvedla Fattahova, která jako Tatarka zůstala v oblasti, konkrétně v zamořené obci Musljumovo.

Přestože v oblasti probíhala šuškanda, Sověti nikdy oficiálně jadernou katastrofu nepřiznali. Najevo vyšla až v roce 1991, tedy po rozpadu Sovětského svazu. Dále se tím však nikdo příliš nezabýval. A to až do roku 2009, tedy hrozivých 52 let po explozi. Tehdy si obyvatelé Musljumova a dalších postižených obcí mohli vybrat, zda si vezmou odškodné ve výši 1 milionů rublů, nebo domek v nové výstavbě. Ani to ale nedopadlo dobře. Domky totiž vyrostly pouhé dva kilometry od Musljumova, a to ve stále nebezpečně zamořené zóně.

Kyštym v Čeljabinské oblasti. / Foto: Shutterstock

Nové Musljmovo je na pohled příjemným místem k životu. Vše vypadá nově, nechybí škola a místním dává práci drůbežárna. Lidé však těžko mohou být spokojeni. “Lidé tady stále umírají, každý týden hned několik. Většinou jsou to nádory. Rakovina. Edikovi bylo 42 let, Salavatovi 52. Jen v této ulici zemřelo několik lidí,” uvedla místní obyvatelka Nailja pro reportéry Rádia Svobodná Evropa.

Za pravdu jí dává i organizace Bellona, která se zabývá dopady jaderného záření. V oblasti, kterou zamořil výbuch Majaku, je rakovina 3,6krát častější než jinde v Rusku. Vrozené vady se tu potom vyskytují dokonce 25krát častěji než v jiných částech země.

Foto: Shutterstock, zdroje: Environment and Society Portal, Radio Free Europe, Bellona

Články
Odebírat
Upozornit na
guest
4 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Nejvíce hlasů
Inline Feedbacks
View all comments