Po vlastních rouškách se sami i vytrasujeme. Je jen otázkou, kdy Babiš oznámí, abychom se svépomocí vyléčili

Vládě se situace s koronavirovou epidemií vymkla z rukou doslova v přímém přenosu. Na konci srpna si ještě dovolila luxus vzájemných přestřelek mezi epidemiology a hygieniky, nakolik jsou vlastně roušky potřebné ve školách nebo obchodech. Uplynuly dva týdny, denní přírůstek nově nakažených poprvé překonal hranici tisíce lidí, hygienici veřejně deklarovali, že nestíhají a plošná opatření se vrací ve velkém.

Vláda promrhala náskok, který nad koronavirem měla

Tedy opatření: vláda nařídila lidem, aby nosili roušky všude, kde je to “pod střechou”. Ministerstvo zdravotnictví se ani neobtěžovalo vydat podrobné instrukce, za což se mu dostalo kritiky ze strany veřejnosti i podnikatelských svazů. Všichni už se v tom všem ztrácejí a horko těžko sledují novinky, aby jim dokázali vyhovět.

Pouhých pár dní “ostrého provozu” odhalilo, jak hrozivě neefektivně vláda využila několika měsíců oddechu, které jsme získali přísnými opatřeními (také za cenu 500miliardového dluhu) zjara. Ukazuje se, že nebyl připraven žádný plán, podle kterého bychom se mohli uprostřed druhé koronavirové vlny řídit a přitom nezmatkovat. Opět ho bude nutné tvořit za pochodu a dopouštět se tak zbytečných chyb, kterým se dalo předejít. Nebyly posíleny důležité posty, zejména pak na hygienických stanicích, které mimochodem stále trasují podle starého mustru a po tolik vzývané chytré karanténě není ani památky.

Ze švadlen hygieniky

Zoufalství vlády nejlépe deklaroval premiér Andrej Babiš, který přišel s myšlenkou takzvaného sebetrasování. “Připravuje se sebetrasování. Lidé, kteří dostanou od laboratoře zprávu, že jsou pozitivní, by aplikací na webu vyplnili formulář i kontakty a pro hygienu by to potom bylo lehčí,” uvedl před novináři premiér.

Nelze se ubránit pocitu, že se opakuje jarní improvizace, kdy vláda lidem nařídila nosit roušky a přitom jim je nedokázala obstarat, a to ani tak, že by si je v lékárnách mohli koupit. Nakonec vše zachránili celonárodní vzepětí šikovných švadlenek, které každému jednomu občanovi zajistily sadu látkových roušek. Babiš se tím pak ještě chlubil a zahraniční vlády poučoval, jak skvělé opatření vymyslel.

Teď se tedy lidé budou trasovat sami. Pochopitelně je to nesmysl, který nikde na světě nefunguje a více než co jiného jde jen o obezličku, aby si lidé mysleli, že to nějak funguje a kontakty se dohledávají, zatímco vláda dávno ví, že tenhle vlak už ujel.

Na internetu už se objevují vtípky o tom, jak premiér Čechům brzy oznámí, že nemocnice nestíhají, tak ať se vyléčí sami doma. I když, ono to zase tak vtipné není, že?

Foto: vlada.cz

Nenechte si ujít
Lidem v České republice hrozí poměrně velký malér, o kterém většina z nich zatím nic moc netuší. Je to spojeno s držbou nemovitého majetku, která bude nově vyžadovat o poznání více povinností a papírování, než tomu bylo dosud. Jde tak trochu o vedlejší produkt schválení nového stavebního zákona, který přišel i s mnoha takzvanými přílepky, které z něho udělaly ukázkový paskvil. Dejte si papíry do pořádku Co mělo řešit zrychlení stavebního řízení, aby se v Česku konečně začaly pořádně stavět byty, které jsou potřeba jako sůl, paradoxně přináší ještě mnoho dalších komplikací, jež tu dříve nebyly. A to překvapivě i pro stávající majitele nemovitostí. Navíc neplatí, že by se nový stavební zákon týkal především developerů či stavebních společností, jak často panuje mylně rozšířený názor. Dotýká se úplně všech, a to i těch, kdo mají už postavený obyčejný rodinný domek. Nová regulace vstoupila v platnost od 1. ledna 2024, avšak celá záležitost je natolik komplikovaná, že druhá fáze přijde až od 1. července tohoto roku. Právě tehdy naběhnou i všechny možné povinnosti, které už však v té době musíte plnit. Odborníci se teprve teď seznamují s veškerými dopady, které novinka přináší, a informují o nich veřejnost. Ta tak může být ještě nepříjemně překvapena. Jako například v tomto případě, kdy se ukazuje, že lidé, kteří mají nějakou nemovitost, musí uchovávat její projektovou dokumentaci, a to tu, podle které se projekt nakonec realizoval. Nestačí tedy různé prvotní či pozměněné verze. Musíte mít v ruce papír, podle kterého se stavělo. Bude to hodně drahé Mnozí ho pochopitelně nemají, takže bude docházet k paradoxní situaci, kdy si budou muset opatřit projekt na základě toho, jak byl dům ve skutečnosti postaven, tedy jaksi reverzně. A teď se podržte. Netýká se to totiž pouze těch domů, které budou postaveny poté, co vstoupila novela stavebního zákona do praxe. Vše bude platit i zpětně na veškeré již postavené nemovitosti v České republice. Čtěte také: Výrazně vyšší dědická daň vás může odradit od toho, abyste odkázali nemovitost dětem Pakliže si říkáte, že to nebude tak žhavé, jak to vypadá a že na tuto hru nepřistoupíte, potom byste měli také vědět, jaké jsou v takovém případě sankce. Ty totiž nejsou vůbec nízké. Původně se počítalo s už tak vysokou pokutou ve výši 200 tisíc korun, avšak ta byla pro jistotu ještě navýšena na 400 tisíc. V případě, že tedy povinnosti nesplníte, připravte si rovnou tučný balík. Foto: Shutterstock, zdroje: ČKA, MMR, ČKAIT 0SdíleníSdíletTweet [...]
Ani v dnešní době, kdy se pocitově zdá, že jsou Češi ochotní utrácet velmi vysoké částky za běžné služby, nemají obchodníci na růžích ustláno. Například v případě restaurací zavírá jedna za druhou, a to i věhlasné podniky, jako nedávno ten, který patřil šéfkuchaři Emanuelovi Ridimu. Jde však i o velmi tradiční podniky, které tu fungovaly desítky let, ale teď to najednou přestaly zvládat. Těžké časy Řeč je o lahůdkářství Zlatý kříž, které centrum Prahy zdobilo přinejmenším sto let. Jeho vznik se datuje do tak dávných dob, že přesné datum dnes již není známo. Ale už je to také tak trochu jedno, jelikož podnik před několika týdny definitivně zavřel. Nejprve se dle nápisu na dveřích zdálo, že řeší nějaké technické problémy, avšak teď už je jasno. Firma je rovnou v likvidaci, takže provoz neobnoví. Tyto lahůdky pravděpodobně budete znát také. Sídlily v Jungmannově ulici a dosud si je lidé, přinejmenším dle hodnocení na Googlu, pochvalovali, a to navzdory tomu, že sem v posledních letech začali ve velkém chodit také turisté. Těm o slavných českých chlebíčcích básní různí průvodci, takže je pochopitelně musí vyzkoušet. Drahé chlebíčky Rychle však ubývá míst, kde tak mohou učinit. Ostatně, hodně rychle rostou také jejich ceny. Kdo by ještě před pár lety řekl, že takový chlebíček může stát 45 Kč, jako tomu bylo právě ve Zlatém kříži, ještě než zavřel. Mnohým to připadá hodně, ovšem sami si odpovězte na otázku, za jakou cenu byste je dnes byli ochotni prodávat. Čtěte také: Tak to je rána. V Česku končí 160 let stará firma. Přežila všechno, ale tohle už ne Jak se totiž ukázalo, Zlatý kříž nedokázal přežít ani s těmito cenami a velkou tradicí. Důvodů může být hned několik. Mluví se o tom, že měl podnik příliš vysoký nájem, ale také o tom, že se Praha 1 vylidňuje, takže se tu nedá opřít o pravidelnou klientelu, kterou by podnik tohoto typu potřeboval jako sůl. Podle jiných už se také zřejmě vyčerpal model tradičního lahůdkářství. Lidé sem sice stále tu a tam zašli, ale na nějaké velké vyskakování to zkrátka už nebylo. Foto: Shutterstock 0SdíleníSdíletTweet [...]
Nedá se říct, že by Česká republika v posledních letech směřovala k něčemu pozitivnímu. Spíše to vypadá, jakoby se všichni již nabažili toho, že jsme dosáhli určité úrovně a začali na to hřešit. Zřejmě si myslí, že to vydrží napořád a nějaký růst se z toho ještě uplácá. Jak se ale ukazuje, této zemi rychle ujíždí vlak a nikdo se ho nesnaží dohonit. Nastávají velké změny Ačkoliv je míra nezaměstnanosti v Česku stále velmi nízká, podle odborníků se to může poměrně rychle začít měnit. A jakmile se obrátí trend, už to zase celé roky pojede jedním, tentokrát dosti špatným směrem. Takto to zkrátka v ekonomice funguje. Když se něco rozbije, trvá opravdu dlouho to napravit. Klidně desítky let. A existují náznaky, že už se to rozbíjí. Stačí se podívat na to, že v České republice začaly krachovat, případně samovolně končit velmi tradiční společnosti, jako jsou sklárny nebo potravináři. Další potom již propouštějí, například výrobce sanitární keramiky Laufen nebo výrobce okurek Znojmia, který rovnou uzavřel své provozy v Česku. Nedávno přišla další rána. Jedna z nejstarších společností v Česku oznámila, že část své výroby přesouvá do zahraničí, s čímž bude pochopitelně spojeno snižování stavů v tuzemsku. Nejde o nikoho menšího než tradičního výrobce klavírů Petrof. Výroba této značky byla s Českou republikou vždy naprosto těsně spjata, ale to už platit nebude. Není to vůbec dobré Část výroby se totiž přestěhuje do Indonésie. Důvodem je to, že z tuzemska už se nedá konkurovat. Zákazníci jednoduše poptávají piano za určitou cenu a za takovou už to v Česku jednoduše nevyrobíte. Je tu drahá práce, drahé energie a legislativa, která výrobu prodražuje ještě více. V Asii bude Petrof moci vyrábět o polovinu levněji. Přesune se tam tedy výroba levnějších klavírů. Ty dražší se zatím budou nadále vyrábět tady, ale je zřejmě jen otázkou času, kdy vývoj trhu dožene i je. Čtěte také: Už je to tady. Velká firma začala ve velkém propouštět Čechy. Tak to je síla Je to skutečně zvláštní obrázek, jelikož si mnozí o této zemi zvykli přemýšlet jako o levné, kde se vyplatí vyrábět. Bohužel to přestává platit, pokud už to před nějakou dobou definitivně nepřestalo. Foto: Shutterstock 24SdíleníSdíletTweet [...]

Šéfredaktor deníku Mix24.cz. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou a již více než dvacet let působí v médiích na redaktorských a editorských pozicích. Specializuje se na oblast ochrany spotřebitele.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *