Podnikatelé v Česku masově zavírají krám. Nemá to cenu, jde to tady do kopru

Už delší dobu si říkám, jak se v ČR stává podnikání každým rokem komplikovanější. Tím nemyslím posledních pár let, ale zhruba tak 15 let. Prostě si nemohu vzpomenout na to, kdy naposledy udělal stát něco pro to, aby se tu lépe podnikalo. Mám pocit, že byrokracie a problémů s podnikáním neustále přibývá.

Stát místo toho, aby lidi podporoval v podnikání, neustále přemýšlí, jak hodit podnikatelům další klacek pod nohy. Mám přitom pocit, že to není jen v ČR, ale v celé Evropě. Snad všude se zhoršuje podnikatelské prostředí. Už toho stát na podnikatele nakládá moc. To zvládají jen velké kolosy, které na to mají specializované útvary.

Lidé přestávají podnikat

V mém názoru mě utvrzují data o počtu živnostníků v ČR. Podle databáze českých firem Merk.cz ukončilo podnikání v roce 2023 277 tisíc živnostníků, což je nejvíce od roku 1993. To je šílené číslo. Více než čtvrt milionu lidí usoudilo, že už nechtějí podnikat. Mezi hlavní důvody ukončení podnikání patřilo to, že jsou nyní vyšší náklady i administrativní nároky. Velkým problémem je pro mnohé prý to, že musí využívat datové schránky. To je zajímavé, protože na tom není nic složitého. Nicméně pro starší lidi to asi komplikace je a stát to vesele ignoruje.

Chápu, že v rámci digitalizace je nutné mít datové schránky. Přiznejme si ovšem, že stát sice pracuje na digitalizaci, ale když ovšem dojde na lámání chleba, tak nakonec do formulářů vyplňujete data, které stát buď už dávno má, nebo by je měl mít. Zažívám to často. Naposledy jsem to zažil při výměně občanky. Musel jsem vyplňovat trvalé bydliště, které mám v občance. To jako stát vážně neví? To bylo zcela zbytečné lejstro.

No, a když děláte takto mizernou digitalizaci, myslím si, že by nebyl problém vytvořit nějakou delší časovou rezervu, kdy pár posledních lidí datovou schránku nemá. Myslím, že digitalizace by neměla probíhat tak, že občanům přibydou nové povinnosti. Naopak stát by měl lidi motivovat, aby sami a dobrovolně přecházeli na datové schránky, protože jim to zlepšuje život.

Foto: Shutterstock

Končí hlavně lidé z restaurací. Tak dlouho jim zvyšovali náklady, až to nedali

Hodně lidí tvrdí, že skončili hlavně ti, kteří vlastně nepodnikají. Nevím. O tom statistika nemluví. Naopak říká, že nejvíce končily restaurace. Hostinskou činnost ukončilo téměř 22 tisíc lidí. To je celkem pochopitelné. Není to ani tak dáno byrokracií, ale špatným podnikatelským prostředím. Ohromně vyskočily náklady a už v roce 2023 bylo jasné, že porostou daně, a to nejen daň z příjmu právnických osob, ale i DPH. Ta přitom ničí zejména pivaře. DPH z točeného piva výrazně vyskočila a pivo logicky zdražila na ceny, které už pro mnoho pivařů nejsou akceptovatelné. Pivo je přitom pro řadu zejména venkovských hospod položkou, která je živí.

Místo toho, aby lidi pili v hospodě, pijí nyní někde v garáži. Není tam zakázáno kouřit, a hlavně to mají podstatně levnější. Pro stát to ovšem znamená nižší inkaso jak z DPH, tak z daně z přidané hodnoty. Dát vyšší DPH na pivo byl strašný nesmysl. Ostatně celá změna DPH byla zbytečná, když stát počítá, že s novou DPH vybere méně než se starou.

Navíc hospodští neustále čelí zbytečnému osočování, že kdo nepřijímá platební karty, je automaticky zloděj. To podle mě tvrdí zejména ti, kteří nikdy nepodnikali. Tak to vůbec být nemusí. Prostě když máte pocit, že se vaše podnikání skoro nevyplácí, tak přece nedáte část tržby karetní společnosti. To prostě rovnou skončíte.

Čtěte také: České firmy vyběhly se zaměstnanci i se zákazníky. Teď se provalilo, co jim provedly

Ačkoli politici mnoho let tvrdí, jak podporují podnikání, já to v praxi nevidím. Stát by měl pro podnikatele něco hmatatelného udělat. Podnikání je tahounem ekonomiky, inovací a pokroku. Stát místo toho neustále po mnoho let nabírá nové a nové lidi. Z veřejných peněz je placeno skoro milion lidí. To je šílené. Tito lidé nepřinesou inovace a hospodářský pokrok. Jasně schovají se v tom i učitelé apod., které potřebujeme, ale zároveň to jasně ukazuje, že se tady nevyplatí podnikat. Prostě lidé přecházejí ze soukromého sektoru do veřejného. To pomůže jen vyššímu zadlužení státu. Naše produktivita tím nevzroste.

Foto: Shutterstock

Nenechte si ujít
Lidem v České republice hrozí poměrně velký malér, o kterém většina z nich zatím nic moc netuší. Je to spojeno s držbou nemovitého majetku, která bude nově vyžadovat o poznání více povinností a papírování, než tomu bylo dosud. Jde tak trochu o vedlejší produkt schválení nového stavebního zákona, který přišel i s mnoha takzvanými přílepky, které z něho udělaly ukázkový paskvil. Dejte si papíry do pořádku Co mělo řešit zrychlení stavebního řízení, aby se v Česku konečně začaly pořádně stavět byty, které jsou potřeba jako sůl, paradoxně přináší ještě mnoho dalších komplikací, jež tu dříve nebyly. A to překvapivě i pro stávající majitele nemovitostí. Navíc neplatí, že by se nový stavební zákon týkal především developerů či stavebních společností, jak často panuje mylně rozšířený názor. Dotýká se úplně všech, a to i těch, kdo mají už postavený obyčejný rodinný domek. Nová regulace vstoupila v platnost od 1. ledna 2024, avšak celá záležitost je natolik komplikovaná, že druhá fáze přijde až od 1. července tohoto roku. Právě tehdy naběhnou i všechny možné povinnosti, které už však v té době musíte plnit. Odborníci se teprve teď seznamují s veškerými dopady, které novinka přináší, a informují o nich veřejnost. Ta tak může být ještě nepříjemně překvapena. Jako například v tomto případě, kdy se ukazuje, že lidé, kteří mají nějakou nemovitost, musí uchovávat její projektovou dokumentaci, a to tu, podle které se projekt nakonec realizoval. Nestačí tedy různé prvotní či pozměněné verze. Musíte mít v ruce papír, podle kterého se stavělo. Bude to hodně drahé Mnozí ho pochopitelně nemají, takže bude docházet k paradoxní situaci, kdy si budou muset opatřit projekt na základě toho, jak byl dům ve skutečnosti postaven, tedy jaksi reverzně. A teď se podržte. Netýká se to totiž pouze těch domů, které budou postaveny poté, co vstoupila novela stavebního zákona do praxe. Vše bude platit i zpětně na veškeré již postavené nemovitosti v České republice. Čtěte také: Výrazně vyšší dědická daň vás může odradit od toho, abyste odkázali nemovitost dětem Pakliže si říkáte, že to nebude tak žhavé, jak to vypadá a že na tuto hru nepřistoupíte, potom byste měli také vědět, jaké jsou v takovém případě sankce. Ty totiž nejsou vůbec nízké. Původně se počítalo s už tak vysokou pokutou ve výši 200 tisíc korun, avšak ta byla pro jistotu ještě navýšena na 400 tisíc. V případě, že tedy povinnosti nesplníte, připravte si rovnou tučný balík. Foto: Shutterstock, zdroje: ČKA, MMR, ČKAIT 0SdíleníSdíletTweet [...]
Ani v dnešní době, kdy se pocitově zdá, že jsou Češi ochotní utrácet velmi vysoké částky za běžné služby, nemají obchodníci na růžích ustláno. Například v případě restaurací zavírá jedna za druhou, a to i věhlasné podniky, jako nedávno ten, který patřil šéfkuchaři Emanuelovi Ridimu. Jde však i o velmi tradiční podniky, které tu fungovaly desítky let, ale teď to najednou přestaly zvládat. Těžké časy Řeč je o lahůdkářství Zlatý kříž, které centrum Prahy zdobilo přinejmenším sto let. Jeho vznik se datuje do tak dávných dob, že přesné datum dnes již není známo. Ale už je to také tak trochu jedno, jelikož podnik před několika týdny definitivně zavřel. Nejprve se dle nápisu na dveřích zdálo, že řeší nějaké technické problémy, avšak teď už je jasno. Firma je rovnou v likvidaci, takže provoz neobnoví. Tyto lahůdky pravděpodobně budete znát také. Sídlily v Jungmannově ulici a dosud si je lidé, přinejmenším dle hodnocení na Googlu, pochvalovali, a to navzdory tomu, že sem v posledních letech začali ve velkém chodit také turisté. Těm o slavných českých chlebíčcích básní různí průvodci, takže je pochopitelně musí vyzkoušet. Drahé chlebíčky Rychle však ubývá míst, kde tak mohou učinit. Ostatně, hodně rychle rostou také jejich ceny. Kdo by ještě před pár lety řekl, že takový chlebíček může stát 45 Kč, jako tomu bylo právě ve Zlatém kříži, ještě než zavřel. Mnohým to připadá hodně, ovšem sami si odpovězte na otázku, za jakou cenu byste je dnes byli ochotni prodávat. Čtěte také: Tak to je rána. V Česku končí 160 let stará firma. Přežila všechno, ale tohle už ne Jak se totiž ukázalo, Zlatý kříž nedokázal přežít ani s těmito cenami a velkou tradicí. Důvodů může být hned několik. Mluví se o tom, že měl podnik příliš vysoký nájem, ale také o tom, že se Praha 1 vylidňuje, takže se tu nedá opřít o pravidelnou klientelu, kterou by podnik tohoto typu potřeboval jako sůl. Podle jiných už se také zřejmě vyčerpal model tradičního lahůdkářství. Lidé sem sice stále tu a tam zašli, ale na nějaké velké vyskakování to zkrátka už nebylo. Foto: Shutterstock 0SdíleníSdíletTweet [...]
Nedá se říct, že by Česká republika v posledních letech směřovala k něčemu pozitivnímu. Spíše to vypadá, jakoby se všichni již nabažili toho, že jsme dosáhli určité úrovně a začali na to hřešit. Zřejmě si myslí, že to vydrží napořád a nějaký růst se z toho ještě uplácá. Jak se ale ukazuje, této zemi rychle ujíždí vlak a nikdo se ho nesnaží dohonit. Nastávají velké změny Ačkoliv je míra nezaměstnanosti v Česku stále velmi nízká, podle odborníků se to může poměrně rychle začít měnit. A jakmile se obrátí trend, už to zase celé roky pojede jedním, tentokrát dosti špatným směrem. Takto to zkrátka v ekonomice funguje. Když se něco rozbije, trvá opravdu dlouho to napravit. Klidně desítky let. A existují náznaky, že už se to rozbíjí. Stačí se podívat na to, že v České republice začaly krachovat, případně samovolně končit velmi tradiční společnosti, jako jsou sklárny nebo potravináři. Další potom již propouštějí, například výrobce sanitární keramiky Laufen nebo výrobce okurek Znojmia, který rovnou uzavřel své provozy v Česku. Nedávno přišla další rána. Jedna z nejstarších společností v Česku oznámila, že část své výroby přesouvá do zahraničí, s čímž bude pochopitelně spojeno snižování stavů v tuzemsku. Nejde o nikoho menšího než tradičního výrobce klavírů Petrof. Výroba této značky byla s Českou republikou vždy naprosto těsně spjata, ale to už platit nebude. Není to vůbec dobré Část výroby se totiž přestěhuje do Indonésie. Důvodem je to, že z tuzemska už se nedá konkurovat. Zákazníci jednoduše poptávají piano za určitou cenu a za takovou už to v Česku jednoduše nevyrobíte. Je tu drahá práce, drahé energie a legislativa, která výrobu prodražuje ještě více. V Asii bude Petrof moci vyrábět o polovinu levněji. Přesune se tam tedy výroba levnějších klavírů. Ty dražší se zatím budou nadále vyrábět tady, ale je zřejmě jen otázkou času, kdy vývoj trhu dožene i je. Čtěte také: Už je to tady. Velká firma začala ve velkém propouštět Čechy. Tak to je síla Je to skutečně zvláštní obrázek, jelikož si mnozí o této zemi zvykli přemýšlet jako o levné, kde se vyplatí vyrábět. Bohužel to přestává platit, pokud už to před nějakou dobou definitivně nepřestalo. Foto: Shutterstock 24SdíleníSdíletTweet [...]

Hlavní ekonom skupiny Comfort Finance Group. Autor ekonomických publikací jako "Co nám neřekli o důchodech, euru a budoucnosti", "Zlatý poklad" nebo "Jak nepřijít o peníze: aneb průvodce v bouřlivých dobách".

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *