Vyzkoušeli jsme cestu do Chorvatska. TIPY: Na co je třeba se připravit, náklady na cestu

Chorvatsko je nejoblíbenější dovolenkářskou destinací Čechů a ani koronavirová pandemie na tom nic nezměnila. Naopak je ze všech stran slyšet, jak Chorvaté s návratem turistů z České republiky počítají a doufají v to, že se vrátí na předcovidovou úroveň. A Češi se snaží tento nelehký úkol naplnit. Už teď na Jadran míří desítky tisíc turistů a v prázdninových měsících nápor ještě zesílí.

Rozhodli jsme se proto cestu do Chorvatska vyzkoušet a zjistit, zda musí Češi počítat s nějakými specifiky, které přinesla nová doba. Pravdou je, že jsme se na cestu vydali ještě předtím, než byla Česká republika přesunuta do zeleného seznamu zemí. Z toho důvodu jsme museli vyplnit příjezdový formulář, jehož nejdůležitější součástí je provedený PCR test (ne starší než 72 hodin) nebo antigenní test (48 hodin). Od pátku je možné do Chorvatska opět cestovat jen s občanským průkazem nebo pasem. Pravdou ale je, že pokud se covidová situace v České republice opět zhorší, což pod vlivem indické mutace nelze vyloučit, může se stát, že povinnost testování a vyplňování formulářů se ještě v průběhu prázdnin vrátí, byť si to pochopitelně nepřejeme.

Vzhledem k tomu, že jsme chtěli být co nejrychleji u moře, rozhodli jsme se pro destinaci na oblíbeném istrijském poloostrově, kde najdete obrovské množství míst, kam vyrazit. My zvolili městečko Medulin na jihu Istrie, nedaleko místního centra Puly.

Vyráželi jsme z Prahy 12. června. Do cíle se nabízí hned několik cest, my nakonec zvolili tu, která sice není nejkratší, ale slibovala nejpříjemnější jízdu. Z Prahy vede přes Brno, Mikulov, Vídeň, Štýrský Hradec, Spielfeld, Šentilj, Maribor, Ljubljanu, Koper až na slovinsko-chorvatský přechod Dragonja.

Letovisko Medulin na Istrijském poloostrově. / Foto: Shutterstock

Z obav z fronty na hranicích jsme si cestu naplánovali na noc. Vyráželi jsme ve 20:30. Navzdory tomu, že byla sobota, byl provoz mírný a velmi plynulý, a to po celou dobu cesty. Před překonáním česko-rakouských hranic jsme doplnili nádrž do plna. Na této hranici nebylo ani živáčka a přejezd nechal zavzpomínat na časy, kdy byl schengenský prostor svatý.

Cesta přes Rakousko byla zcela bezproblémová. Lze jen doporučit dodržování místních limitů rychlosti, tedy v našem případě dálničních 130 kilometrů v hodině. Pokuty i za mírnější překročení mohou být totiž vysoké. Je to vidět na stylu jízdy místních, který může trochu iritovat. Konstantní rychlost totiž vede k problematickému a příliš dlouhému předjíždění, případně jízdě v osamocených hloučcích, na což je třeba si trochu zvyknout. Dálniční známku pro Rakousko jsme nově pořídili online na eshopu rakouských silničářů Asfinag. Pokud budete známku pořizovat jako soukromá osoba, je třeba počítat s tím, že tak musíte učinit alespoň s 18denním předstihem. Rakušané se tak chrání proti tomu, abyste jim ve lhůtě 14 dnů online nákup nevrátili. Je ale možné obejít to tím, že zvolíte nákup jako podnikatel. Potom se vzdáváte práv na vrácení, ale známku můžete použít hned. Rakousko nabízí buď 10denní či 2měsíční známku. V případě dvoutýdenního pobytu se více vyplatí pořídit kupon na dvakrát deset dnů. Jeden stojí 9,80 EUR.

Rovněž přejezd rakousko-slovinské hranice proběhl bez jakékoliv kontroly. Hned za ní jsme doplnili nádrž vozu, vzhledem k tomu, že Slovinsko má nejpříznivější ceny pohonných hmot ze všech zemí, kterými projíždíte. Za litr jsme platili 1,231 EUR, tedy 31,4 Kč. Rovněž jsme museli zakoupit dálniční známku. Vzhledem k délce pobytu bylo zapotřebí zvolit tu měsíční v ceně 30 EUR.

Vzhledem k časným ranním hodinám už jsme Slovinskem projížděli téměř osamoceni. Když se blížila chorvatská hranice, začali jsme být poněkud nervózní z toho, zda máme všechny potřebné dokumenty v pořádku. Poněkud nás překvapilo, že nás zastavili už na slovinské části přechodu, kde pohraničník kontroloval doklady totožnosti. Když jsme však přejeli k chorvatské části přechodu, bylo na nás pouze mávnuto, ať pokračujeme dále bez jakékoliv kontroly. Nutno dodat, že přechod byl zcela prázdný. Následně je třeba počítat s tím, že najedete na mýtný úsek, za který jsme platili přibližně 51 chorvatských kun, tedy přibližně 175 korun.

Do Medulinu jsme dorazili 13. června v 6:30 a zamířili se rovnou ubytovat do jednoho z mnoha místních apartmánů. Ve městě je znát, že se turistická sezóna zatím rozjíždí. Podle místních je to trochu pomalejší než v předcovidových letech, na druhé straně rychle přibývá rezervací na léto, což je velkým příslibem.

V dalším článku se budeme věnovat cenám v Chorvatsku. Můžete se těšit na informace o tom, za kolik se ubytujete, kolik utratíte v restauraci, za jakou cenu natankujete, případně na co vás přijde nákup v místním supermarketu.

Náklady na cestu (Praha – Medulin – Praha)

  • Dálniční známka Rakousko – 10denní – 9,80 EUR (250 Kč)
  • Dálniční známka Slovinsko – měsíční – 30 EUR (765 Kč)
  • Mýtný úsek Chorvatsko – 51 kun (175 Kč) jeden směr
  • Pohonné hmoty – 907 km (1814 km zpáteční) – průměrná cena 32 Kč na litr Naturalu 95, spotřeba 8 litrů/100 km – 2350 Kč (4700 Kč)
  • Náklady celkem: 6065 Kč

Foto: Shutterstock

Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments