Vzkříšení dinosaurů jako z Jurského parku. Podaří se to díky fosilní DNA?

Celý svět žasnul, když se v tisku 10. 6. 1993 objevila zpráva, že entomolog a molekulární paleontolog George Poinar s kolegy údajně získali fragmenty DNA z brouka zachovaného v jantaru starém až 135 milionů let. Dané fragmenty DNA měly pocházet z doby, kdy naším světem kráčeli obří plazi, dinosauři. Senzaci, kterou tato zpráva způsobila pomohla i skutečnost, že pouze den poté měl premiéru film Stevena Spielberga “Jurský park”.

Zázrak ukrytý v pryskyřici?

Daná zpráva popisovala studii z uznávaného vědeckého časopisu Nature, kterou vedl mezinárodní tým vědců z Kalifornie, Atlanty, a Libanonu. V jantaru byl nalezen brouk z příbuzenstva čeledi nosatcovitých. Jednalo se o býložravce, který žil většinu života ve větvích jehličnanů a podobně, jako bylo vyobrazeno ve filmu, byl k jeho neštěstí zakonzervován v pryskyřici.

Když tým vědců odstranil svrchní vrstvu jantaru, tak ven se dostala silně deformovaná organická hmota, v níž se nejspíš nacházel vzorek původní tkáně. Po zaslání nálezu to laboratoře byly z dané organické hmoty extrahovány 2 fragmenty DNA.

Foto: Shutterstock

Zklidnění senzace

Tento výsledek studie způsobil nejen ve světě vědců velké pozdvižení, které však nemělo trvat dlouho. Již o 5 let později byla vydána studie 2 vědců ze Sevilly, která velkou vědeckou senzaci 90. let víceméně pohřbila. Poukázala na špatný postup Pointara a dalších jeho spolupracovníků, jelikož zjistil, že jeden vzorek byl kontaminovaný současnou DNA a ten druhý byl pro změnu narušen mykotickým organismem. Výsledky studie z roku 1993 tedy nelze brát za správné. Dle současného poznání vědci předpokládají, že DNA nepřežije déle než 400 tisíc až 2 miliony let. Prozatím nejstarším zachovalým fragmentem DNA pochází ze zubu mamuta, který se procházel po zamrzlé krajině dnešní Sibiře před 1,6 miliony lety.

Můžeme se tedy někdy dočkat Jurského parku v podobě, kterou známe z románu Michaela Crichtona? Podle Alidy Bailleulové, vedoucí mezinárodního týmu, kterému se loni povedl nález zkameněliny teropoda rodu Caudipteryx, u kterého se měla dochovat původní buněčná hmota, bychom jednou mohli díky novým nálezům dokázat identifikovat malé části sekvencí genetického kódu, což by znamenalo revoluci například v pochopení dinosauří fyziologie.

Foto: Shutterstock, zdroj: Sci.news, Nhm.ac

Nenechte si ujít
Odebírat
Upozornit na
guest
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Nejvíce hlasů
Inline Feedbacks
View all comments