Zvraceli krev a padali mrtví k zemi. Největší průmyslová tragédie si vyžádala 25 tisíc životů a její dopady lidé pociťují dodnes, byla ještě horší než Černobyl

Už je tomu 36 let, kdy se odehrála nejhorší průmyslová katastrofa všech dob. Stalo se tak v indickém městě Bhópál, o kterém do té doby tušil jen málokdo. Pak se ale stalo jedním z nejsmutnějších míst na mapě.

Továrna americké společnosti Union Carbide umístění v Bhópálu měla problémy s dodržováním bezpečnostních norem už několik let před obrovskou katastrofou. V tradičně chaotické Indii na to však nikdo příliš nedbal a majitelům se nechtělo do investic, které by neutěšený stav uvedly do pořádku. Nic se nezměnilo dokonce ani po smrtelné nehodě jednoho ze zaměstnanců, ke které došlo v prosinci roku 1981.

Stará fabrika na pesticidy

Následující rok sice proběhla analýza této továrny na polnohospodářské pesticidy, která rozkryla nejméně 30 závažných nedostatků, které mohly přímo způsobit nehodu, ale americká společnost zprávu utajila a nic neopravila. Tak už nic nebránilo tomu, aby v noci z 2. na 3. prosince 1984 mohlo dojít k tragédii nedozírných rozměrů, která sice není tak známá jako ta černobylská, ale z hlediska počtu obětí a postižených lidí jí překonává.

Hodinu po půlnoci otřásl milionovým městem, ve kterém většina lidí žila v chudinských poměrech, obrovský výbuch. Při čištění potrubí, které v závodě šířilo vysoce toxický metylizokyanát (MIC) došlo kvůli špatnému technickému stavu k průniku vody do nádrže s chemickou směsí. Při reakci vody s MIC došlo k bleskové reakci, nárůst teploty, přetlakování komory a následně výbuchu. Do ovzduší hlavního města indického státu Madhjapradéš naráz uniklo 40 tun smrtelně jedovatého plynu.

Tomu nejhoršímu se ale stále dalo zabránit. Bylo jen krátce po půlnoci a většina obyvatel spala doma. Stačilo pouze utěsnit okna a dveře a dýchat přes namočený kus hadru. Jistě by došlo ke značným ztrátám na životech, ale celkové číslo by bylo nesrovnatelně nižší. Jenže Američané se dopustili dalšího hříchu. Představitelé továrny neinformovali obyvatele o tom, jak se mají chránit. Většina lidí vyběhla na ulici, kde se snažili zjistit, co se stalo.

Firma odpovědnost nepřiznala

Nic jsme neviděli, opuchly nám oči, nemohli jsme dýchat. Neustále jsme kašlali a zvraceli krev. Lidé kolem padali mrtví k zemi,” vyprávěli pak ti, co přežili noc hrůzy. První příznaky spočívaly ve zvracení, ale poměrně rychle docházelo k rozleptání plic. Toxický mrak se tehdy rozprostřel nad 70 % rozlohy města. Bezprostředně po výbuchu zemřelo 8000 lidí. Tisíce dalších umíralo postupně s poškozenými plícemi. Další desetitisíce přežívaly a přežívají s podlomeným zdravím. Odhaduje se, že dodnes na následky katastrofy zemřelo více než 25 tisíc lidí.

Společnost UCC tehdy odpovědnost za katastrofu odmítla a snažila se vše svést na údajně nespokojeného zaměstnance, kterého se však nikdy nepodařilo dohledat. V roce 1989 došlo k dohodě s indickou vládou, na základě které firma zaplatila jednorázové odškodnění ve výši 470 milionů dolarů. Škody však způsobila mnohem vyšší. Až v roce 2010 došlo k odsouzení sedmi bývalých manažerů společnosti k dvouletému trestu odnětí svobody.

Bhópálská katastrofa má ale velký dopad na životy lidí dodnes. Podle odhadů je na kontaminovanou vodu z okolí továrny odkázáno každý den 20 tisíc lidí. Ti si tak neustále v důsledku výbuchu poškozují své zdraví.

Foto: opuštěný areál továrny v Bhópále / Julian Nyča [CC BY-SA 3.0] via Wikimedia Commons

Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments