Z problikávání na dálnici se stal velký nešvar, který praktikuje stále větší množství řidičů. Jedinečný průzkum v tomto ohledu přinesl německý automobilový server AutoScoutn24. Podle něj si podobným způsobem rychlejší cestu klestí dvacet procent všech dotázaných řidičů, což je každý pátý účastník silničního provozu.
Agresivní styl jízdy je vlastní mužům
To je poněkud znepokojující, obzvlášť vezmeme-li v potaz, že hned 41 % řidičů připustilo, že používají agresivní styl jízdy. Celým 8 % řidičů pak nestačí jen probliknutí, ale když není po jejich, potom neváhají sáhnout po klaksonu, případně na před nimi jedoucí vozidlo začnou najíždět velmi zblízka. Zajímavé přitom je, že ženy se podobného chování prakticky nedopouští. Z toho vyplývá, že mezi muži je zastoupení agresivnějších řidičů ještě vyšší.
Experti poukazují na skutečnost, že samotné probliknutí vpředu jedoucího vozu není nic proti silničním pravidlům. Jde ale o způsob, jakým ho provedete. Pakliže jednou dvakrát bliknete na upozornění, že vám má vůz uhnout, je to v pořádku. Jinak už se ale hodnotí nátlak v podobě neustálého blikání, obzvlášť když vpředu jedoucí vůz může ještě předjíždět, případně by se mohl jen složitě zařadit do pravého pruhu.
Co dělat, když se na vás tlačí
Rychlé přiblížení se vozu vpředu také není proti pravidlům silničního provozu. Avšak nesmíte už pak dále tlačit a naopak si nastavit bezpečnou vzdálenost, i když jste rychlejší.
Jak moc nebezpečné může nátlakové řízení být, ukazují doporučení expertů pro případ, kdy jste jeho obětí. V takovém případě odborníci radí zachovat klid a nesledovat nutně vůz za vámi. Mnohem důležitější je sledovat dění před vámi, za to jste stále zodpovědní. Neměli byste se v žádném případě snažit ani agresivně jedoucího člověka vychovávat, a to třeba gestikulacemi rukou a už vůbec ne vybržděním.
Není také důvod uhýbat za každou cenu. Pokud před sebou máte v krátké vzdálenosti auta, která ještě můžete předjet, udělejte to. Neřaďte se doprava, když byste záhy museli prudce brzdit.
Foto: Shutterstock, zdroj: Autoscout24
Nenechte si ujít
Když jsem před lety poprvé pronajímal byt, měl jsem v hlavě jednoduchou rovnici. Byt + nájemník = pasivní příjem. Slovo pasivní mi tehdy přišlo naprosto samozřejmé.
Trvalo asi čtrnáct měsíců, než jsem pochopil, že na tom slově je něco hodně optimistického.
Nechci strašit. Většina nájemníků je v pohodě, platí včas a byt vám nezdemolují. Ale pronájem není spořicí účet. Je to malý podnik, který má provozní starosti, a ty přicházejí ve chvílích, kdy se vám to nejmíň hodí. Odchod nájemníka v listopadu, kdy trh spí. Prasklá baterie v koupelně v sobotu ráno. Dva měsíce, kdy někdo „zrovna teď nemůže, ale příští týden určitě”. A mezitím hypotéka, která si na nic nehraje a strhne se každý měsíc naprosto spolehlivě.
Právě ta asymetrie mě štvala nejvíc. Výdaje jsou fixní a jisté. Příjem je pohyblivý a nejistý.
Co s tím vlastně jde dělat
Možnosti jsou v zásadě tři.
První: řešit si to sám. Nejvyšší výnos, nejvíc práce. Funguje, pokud bydlíte poblíž, máte čas a nevadí vám telefonovat s instalatérem.
Druhá: dát byt do správy. Někdo za vás shání nájemníky, řeší opravy a komunikaci, vy platíte odměnu. Starosti zmizí, riziko ne. Když je byt prázdný, nájem nechodí. Když nájemník neplatí, ztráta je pořád vaše.
A třetí, na kterou jsem narazil až později a dlouho mi nedávala smysl: nechat si byt pronajmout celý, natvrdo, firmě.
Přesně tohle dělá garantovaný nájem od RentControl.cz. Nejsou prostředník mezi vámi a nájemníkem — sami se stanou vaším nájemcem. Podepíšete s nimi nájemní smlouvu s možností podnájmu na pevnou měsíční částku a oni si byt dál pronajímají koncovým lidem. Jestli ho zrovna obsadili, nebo ne, už není vaše starost. Vaše platba chodí tak jako tak.
Je třeba si uvědomit, že byt, ať už cíleně investiční nebo třeba z dědictví, tvoří významnou část vašeho majetku. Přistupujte k němu proto s náležitou péčí.
Kde je háček (protože nějaký být musí)
Je a nemá smysl kolem toho chodit po špičkách: garantovaný nájem je nižší než ten tržní.
Poprvé, co jsem to slyšel, mi to znělo jako špatný obchod. Proč bych bral míň?
Odpověď mi došla až ve chvíli, kdy jsem si sedl a spočítal, kolik mě reálně stály ty „drobné výpadky”. Dva měsíce prázdného bytu mezi nájemníky ročně nejsou žádná exotika a sežerou vám kolem šestnácti procent ročního příjmu. Jeden neplatič, kterého musíte řešit, dokáže dopadnout hůř. A k tomu připočtěte inzeráty, prohlídky, předávací protokoly a večery strávené odpovídáním na dotazy lidí, kteří pak stejně nepřijdou.
Když se to sečte, rozdíl mezi „vyšším nájmem s výkyvy” a „nižším nájmem bez výkyvů” najednou není tak dramatický, jak vypadá na papíře. Platíte si pojistku. A jako u každé pojistky platí, že vám připadá zbytečně drahá přesně do dne, kdy ji potřebujete.
RentControl to na svém webu mimochodem říká otevřeně — že nižší částka je cenou za to, že riziko neobsazenosti i neplatičů přebírají oni. Ocenil jsem, že to nezabalili do marketingové vaty. Konkrétní číslo navrhují až po prohlídce bytu, podle lokality, stavu a reálně dosažitelného nájmu, a schvalujete ho vy dřív, než se cokoli podepíše.
Spravovat byt, to znamená i schopnost akceptovat problémy. Skutečný pasivní příjem přichází až tehdy, když správu bytu předáte profesionálům.
Jak to běží v praxi
Postup je poměrně nudný, což je u nemovitostí dobrá zpráva. Přijedou se na byt podívat, navrhnou částku. Pokud kývnete, podepíše se nájemní smlouva. Od té chvíle vám každý měsíc chodí dohodnutý nájem. Hledání nájemníků, prověřování, smlouvy, komunikace, běžná údržba — to všechno je na nich. Po skončení spolupráce vám byt předají ve smluveném stavu.
Zásadní opravy a technické zhodnocení zůstávají na majiteli, což mi přijde férové. Kdyby slibovali, že vám zaplatí i novou střechu, byl bych podezíravý.
Přehled o bytu přitom neztrácíte — mají na to vlastní aplikaci, takže nejde o model „dali jsme vám klíče a půl roku o vás neslyšeli”.
Pro koho to dává smysl
Upřímně: ne pro každého.
Pokud vás pronajímání baví, umíte si vybrat lidi a výkyvy v cashflow vás neruší, budete na klasické správě nebo vlastní režii vydělávat víc. Tečka. Nikdo by vám neměl tvrdit opak.
Ale je skupina lidí, pro které je tohle přesně ono:
Ti, co splácejí hypotéku. Fixní výdaj proti fixnímu příjmu. Spíte líp.
Ti, co bydlí daleko nebo v zahraničí. Řešit prasklou trubku přes dvě časová pásma je zážitek, který si nemusíte dopřávat.
Ti, co byt zdědili nebo koupili jako investici a nechtějí si k tomu pořizovat druhou práci.
A ti, kdo mají jednoduše rádi klid. Což je legitimní ekonomické rozhodnutí, i když se to tak často neformuluje.
Co bych řekl sám sobě před lety
Že „pasivní příjem” je marketingové sousloví, ne popis reality — pokud si tu pasivitu aktivně nezařídíte.
Garantovaný nájem není zázrak. Je to výměna: část výnosu za veškeré riziko a starosti. Buď vám ten obchod sedne, nebo ne. Ale minimálně stojí za to si ho spočítat, než ho odmítnete, protože „přece nebudu brát míň”.
Konzultace a nacenění jsou u RentControl zdarma a nezávazné, takže jediné, co riskujete, je jeden e-mail a vědomí, kolik váš byt reálně umí vydělat s jistotou — a kolik bez ní.
RentControl pak nabízí i klasickou službu správy bytu, kdy sice negarantuje nájem, ale i tak se stará o všechno spojené s pronajmutím a správou dané jednotky. Taková služba je pak levnější a vám zůstane více peněz, i když možná také o něco více starostí. [...]
Jde o další důkaz, v jak moc pokřiveném světě aktuálně žijeme a fungujeme. Tepelná čerpadla si užila svých pomyslných pár minut slávy v době energetické krize, kdy se na ně také dávaly štědré dotace, což ostatně nadále trvá.
Není to v pořádku
Mnoho domácností po tomto řešení sáhlo, protože se zdálo, že půjde o nejlevnější formu vytápění rodinného domu. Nebylo to vůbec levné. I se státní dotací totiž běžná instalace takového zařízení dosáhla 500 tisíc korun.
Kdyby ovšem fungovalo tak, jak bylo uvedeno na papíře, tedy šetřilo nemalé prostředky například vůči plynovému kotli, pravděpodobně by se nikdo tolik nezlobil, protože návratnost by byla stále velmi slušná.
Jenže to se u spousty lidí jednoduše nestalo. “Dnes bych vás s tepelným čerpadlem vyhodil. Takového trápení, co nám to přineslo. Stále jsou s tím nějaké problémy a poruchy. A úspora? Ano, nějaká tam je, ale tak kolem 15 %, což je skoro zanedbatelné a při původní investici se to prostě nevyplatí,” říká Roman Jasný z Berouna.
Jak rychle tepelná čerpadla vystřelila, tak svižně zájem o ně také opadl. Jedna firma za druhou, jež se na jejich instalaci specializovala, dnes krachuje, ať už je to třeba S-Power nebo Woltair.
Proč to pořád nutí?
Paradoxně jim však stačilo nějakou dobu vyčkat, protože se připravuje něco podobného, jako byla energetická krize, až na to, že tentokrát to bude vyvoláno uměle a schválně. Řeč je o emisních povolenkách pro domácnosti v rámci systému EU ETS 2. Ten totiž způsobí, že lidem dramaticky zdraží cena vytápění plynem a dalšími fosilními panely.
Čtěte také: Loni si koupili tepelné čerpadlo za 500 tisíc, aby ušetřili. Teď Češi litují, stát jim schválně zdražil elektřinu o desítky tisíc
Ačkoliv politici tvrdí, že tomu zabrání, reálně to není možné. Odborníci naopak tvrdí, že to opět způsobí obrovskou poptávku po fotovoltaických elektrárnách a tepelných čerpadlech. Jenže co je to jiného než prosté vnucení takové technologie i těm, kdo o ni vlastně vůbec nestojí?
Foto: Shutterstock [...]
Přichází podle všeho velká změna v rámci sociálního systému, která byla dlouhodobě potřebná jako sůl. Vytvořila se tu totiž poměrně velká kasta lidí, kteří se rozhodli nepracovat, protože jim chodí slušné peníze v rámci sociálních dávek.
Musí se to změnit
Takto ale systém vůbec nebyl zamýšlen a v takových podmínkách nedokáže fungovat. Na příspěvky a dávky by měl mít nárok jen ten, kdo se dostane do problémů. Například ztratí práci, a potom je logické, že by měl pobírat podporu v nezaměstnanosti. A to po dobu, kdy si bude hledat nové zaměstnání. Ne však způsobem, že na dávkách zůstane další roky.
Bohužel je tento nešvar velmi rozšířený, a to zejména v některých oblastech České republiky. Vede to hned ke dvěma zásadním problémům. Na jedné straně je vyčerpaný sociální systém, v němž se nedostává peněz pro skutečně potřebné a na straně druhé jsou potom nespokojení zaměstnavatelé, kteří nejsou schopni získat dostatečné množství pracovní síly, jelikož jim v tomto konkuruje nejen stát jako zaměstnavatel, ale rovnou i jako rozdavač nejrůznějších dávek.
Ministerstvo práce a sociálních věcí proto představilo reformu, která platí od října a je založena na tom, že lidé budou muset pracovat. “Sociální systém tu není od toho, aby živil zdravé lidi, co nechtějí pracovat. Proto jsem prosadil ReVizi dávek, která už od října platí a podmiňuje u zdravých lidí dávky prací,” uvedl ministr sociálních věcí Marian Jurečka.
Vše by mělo být efektivnější
Již dříve se mluvilo o tom, že to v podstatě vrací do hry povinnou práci. Najdou se totiž tací, kteří si nebudou schopni sami sehnat zaměstnání. Ti by potom měli vykonávat třeba obecně prospěšné práce, kterými si sice nevydělají tolik, ale minimálně prokáží, že něco dělají, a tak jim stát nějakou tu korunu dá.
Čtěte také: Kaufland a Lidl se tvrdě zakously do Čechů. Obírají je o peníze nehorázným způsobem
Dalším faktorem je skutečnost, že by se pomoc skutečně potřebným měla zrychlit a zefektivnit. Reforma by zkrátka v ideálním případě měla vést k tomu, že nebude házet takové klacky pod nohy lidem, kteří finanční pomoc skutečně potřebují, a zároveň ji znemožní čerpat těm, kdo ji zneužívají.
Foto: Shutterstock, zdroje: MPSV, Úřad práce [...]
Vy máte starosti…
Tohle vidím na dálnicích dnes a denně. Jezdím s kamionem a to co dělají někteří debilové v osobácích, nad tím opravdu zůstává rozum stát. Zrovna nedávno jsem sledoval v zrcátku nějakého debila v levém pruhu v dodávce, jak zuřivě problikával nějaký osobák před ním, který předjížděl pár kamionů za mnou. Když mu ten osobák uhnul za mě, tak si ten idiot v té dodávce najel vedle mě a zpomalil na mou rychlost a blokoval záměrně levý pruh, aby vytrestal ten osobák… Co k tomu dodat? Že ty psychotesty a IQ testy, které absolvujeme my, řidiči náklaďáků a autobusů, by měly být povinné pro všechny řidiče.
Debilové v osobácích? Najel jsem půl druhého miliónu km v osobáku. Služebně za spoustu let za svou firmu jako člověk co si obchoďačinu nejlépe pořešil sám na rozdíl i od toho nej zaměstnance.
Váš příspěvek mi jen potvrzuje sebestřednost mnohých kamioňáků (kings of the road) a autobusáků. Nemusíte mi tu vyprávět záludnosti řízení rozměrných vozidel. Jízdu ve středu vozovky po okrskách při vyhýbání se mýtnému, kdy nelze soupravu předjet. Hrozící nebezpečí roztrhnutí plachty od větví stromů okolo silnice, nebezpečí sesuvu krajnice apd. Odbočování s nadjetím, kdy i přesto zadní část soupravy může líznout auto, které neumí chvíli počkat, přibrzdit, nevjíždět úplně do křižovatky a nechat kamion bezpečně projet. Dalo by se psát hodiny. Znám problematiku jízdy i na motocyklu a věčný spor mezi řidiči dvoustopých a jednostopých. Každý má trochu pravdy. Bezohledná a riskantní jízda na superbiku, nebo bezohledná jízda v osobáku co nedá motocyklistovi přednost a opět jiné a jiné. Ale TO co umí na cestách, dálnicích kamiony a ve městech autobusy, tak bych se raději, tak povýšenecky neprojevoval. Viděl jsem dnes a denně, jak se u mnohých( neříkám, že Vy) projevuje zcela v tu chvíli správné označení,, kulatá lopata,, protože to fakt nevymyslíš. Běžně se kamiony předjíždějí dlouhé, nekonečně dlouhé minuty, kdy svorně jedou bratrsky vedle sebe, protože jeden jede 80 a druhý 81,ale zbytečné vše jmenovat. Soupis na týden. To, už není problematika jízdy s velkým vozem co bych tu vypsal, ale ignorantství a bezohlednost. Mmjn u Bystřičky na Valašsku mě jeden málem zabil. Nezbavil plachty velkého nánosu ledu a sněhu. Já do levotočivé on do pravotočivé a když jsme se míjeli, tak jeden takový ohromný led mi spadl na část přední masky a kapotu motoru. Auto na odpis. Byl to těžký kus. Jet já o něco rychleji, tak mi ten led projel jak máslem přes čelní sklo a skončil mi na hrudníku. Ten dobytek, ani nezastavil. Doháněl ho jiný vůz kolegy přede mnou co to viděl ve zpětných a volal policii, ať ho někde staví. Čekali na něho i mého kolegu za pár obcí ve směru. Když mu řekli, proč ho staví strašně se divil. Musel o té situaci vědět. Byly to strašné rány, jak to z něj padalo. Pane pomlčte. Ano? Jsou řidiči a řidiči. Ať, už řídí cokoliv, tak nevyvyšujte svou profesi nad ostatními šoféry prý debily. Nechovejte se tím sám, jako debil. Neříkám, že jste. A autobusáci? Zase ne všichni, ale zaplakat. Mám ze zastávky přednost a poserte se všichni. Jsem už téměř u něho. Jedu sám, za mnou nikdo. Najednou směrovky a v časovém sousledu s jejich spuštěním odpich a vjezd do dráhy mého vozu. Zcela bezohledně donucen k prudkému brždění. Víte, můj otec celý život pracoval v Ostravě jako autobusák. Naposledy pak na lince 32. Jezdil pod Hranečníkem. Ale to byl pan řidič. Mnoho věcí mě učil on. Hlavně ohleduplnosti. Už nežije, ale jeho odkaz ano. Strčil by do kapsy většinu těch frajírků poslouchajících rádijko, vykecávky za jízdy s nějakou slečnou, nebo kamarádem, telefonování! Ano, profesionál co má plný vůz lidí a on si bezostyšně volá a haha, hihihi. Prosím. Nechte si diskriminační příspěvky tohoto druhu někam do putyky s kamarády co Vás budou hltat s Vašimi historkami. Děkuji. Přeji hezký den a mnoho šťastných km, ať řídíte cokoliv.
A ještě drobnost. S psychotesty na nikoho nechoďte. Chtěl bych právě u některých vidět, jak prolezli. A taky bych se chtěl zeptat, čemu pomohly u mnou zmiňovaného řidiče, který takto lajdácky evidentně ráno vyjel z firmy, nebo po nějakém nočním čekání… Chápu, že když hustě sněží a přimrzá těžko bude někdo co půl hoďky vyskakovat z kabiny. Byl krásný zimní, slunečný den. Pondělí po víkendu, kdy opravdu ve víkendu hustě sněžilo. Takže co? Lajdáctví co mohlo někoho stát život. A psychotesty dělají i strážci zákona, že ano. Taky za svou éru pamatuju mnohé u kterých bych to neřekl a také znám případ jednoho co svou služební zbraní odbouchnul dceru a ženu(v devadesátkách), že komínky s uloženým prádlem doma perfektně nelícovaly. To není fejk. Skončil na Mírově. Jak tomu pomohly psychotesty? Nechte toho. Ještě jednou hezkou Středu.
A neodpustím si ještě jeden příklad. Žádné výmysly. Ze života. Tvrdě. Měl jsem kamaráda. Z dob co jsme jezdívali na motosrazy. V té době kromě toho, že rád riskoval do pohody člověk. Pak zblbnul doslova, dal se nejdříve k Helsákum a pak přešel k psancům. O tom co mají v pravidlech a hierarchii a co to pro něj znamenalo netřeba. To není předmětem. Stal se z něj totálka výmaz. Zbraně, střelnice(což by nebyl problém, kdyby se nevtělil do gangsta role) a samozřejmě musel mít i nějaké zaměstnání. Hádejte? Řidič kamionu. Mmjn zabil chlapa. Starého dědu na kole. Smetl ho s návěsem. Kde jsou tady psychotesty? Jaktože ho netastavil nějaký odborník, které vy doporučujete všem. Směšné. Jak říkám. Jako téma do putyky s kámošema dobrý. Ale nic více.
Navíc tohle jste napsal: Jezdím s kamionem a to co dělají někteří debilové v OSOBÁCÍCH, nad tím opravdu zůstává rozum stát. Zrovna nedávno jsem sledoval v zrcátku nějakého debila v levém pruhu v DODÁVCE.
Tak v osobácích, nebo dodávce? Pro vás asi traktor, jako bagr.
A divím se, že nejste krapátko solidární. Taky musíte zažívat časové tlaky. Stíhat vykládku, nakládku apd. Víte co zažívají ti chlapi kupříkladu na PPL, DHL apd? Jakou buzeraci? Kolik toho musí brutálně stihnout, aby vydělali pro rodinu? Pod jakým jsou tlakem? Pak se není možno divit že praskají nervy a dělají co dělají. Já to v žádném případě neomlouvám, jen myslím, že než označím kohokoliv za debila, tak je dobré podívat se na věci z více úhlů, než jen z toho svého nejlepšího řidiče na světe kamionu s hrdostí na své psychotesty. Nezastírám, že jste mě vytočil. Má úcta.
Taky nesnáším, když se chystám předjet kamion a nějakej … v levým mně dojíždí půl hodiny rozdílem sotva rychlosti chůze. Ale jak tam hodím blinkr, najednou mu to jde, jet rychlejc Takovejm už do levýho často klidně vjedu, když jsou v levým maj dělat a ne se flákat v levým půl hodiny, když nikoho nepředjížděj.