Když jsem před lety poprvé pronajímal byt, měl jsem v hlavě jednoduchou rovnici. Byt + nájemník = pasivní příjem. Slovo pasivní mi tehdy přišlo naprosto samozřejmé.
Trvalo asi čtrnáct měsíců, než jsem pochopil, že na tom slově je něco hodně optimistického.
Nechci strašit. Většina nájemníků je v pohodě, platí včas a byt vám nezdemolují. Ale pronájem není spořicí účet. Je to malý podnik, který má provozní starosti, a ty přicházejí ve chvílích, kdy se vám to nejmíň hodí. Odchod nájemníka v listopadu, kdy trh spí. Prasklá baterie v koupelně v sobotu ráno. Dva měsíce, kdy někdo „zrovna teď nemůže, ale příští týden určitě”. A mezitím hypotéka, která si na nic nehraje a strhne se každý měsíc naprosto spolehlivě.
Právě ta asymetrie mě štvala nejvíc. Výdaje jsou fixní a jisté. Příjem je pohyblivý a nejistý.
Co s tím vlastně jde dělat
Možnosti jsou v zásadě tři.
První: řešit si to sám. Nejvyšší výnos, nejvíc práce. Funguje, pokud bydlíte poblíž, máte čas a nevadí vám telefonovat s instalatérem.
Druhá: dát byt do správy. Někdo za vás shání nájemníky, řeší opravy a komunikaci, vy platíte odměnu. Starosti zmizí, riziko ne. Když je byt prázdný, nájem nechodí. Když nájemník neplatí, ztráta je pořád vaše.
A třetí, na kterou jsem narazil až později a dlouho mi nedávala smysl: nechat si byt pronajmout celý, natvrdo, firmě.
Přesně tohle dělá garantovaný nájem od RentControl.cz. Nejsou prostředník mezi vámi a nájemníkem — sami se stanou vaším nájemcem. Podepíšete s nimi nájemní smlouvu s možností podnájmu na pevnou měsíční částku a oni si byt dál pronajímají koncovým lidem. Jestli ho zrovna obsadili, nebo ne, už není vaše starost. Vaše platba chodí tak jako tak.
Je třeba si uvědomit, že byt, ať už cíleně investiční nebo třeba z dědictví, tvoří významnou část vašeho majetku. Přistupujte k němu proto s náležitou péčí.
Kde je háček (protože nějaký být musí)
Je a nemá smysl kolem toho chodit po špičkách: garantovaný nájem je nižší než ten tržní.
Poprvé, co jsem to slyšel, mi to znělo jako špatný obchod. Proč bych bral míň?
Odpověď mi došla až ve chvíli, kdy jsem si sedl a spočítal, kolik mě reálně stály ty „drobné výpadky”. Dva měsíce prázdného bytu mezi nájemníky ročně nejsou žádná exotika a sežerou vám kolem šestnácti procent ročního příjmu. Jeden neplatič, kterého musíte řešit, dokáže dopadnout hůř. A k tomu připočtěte inzeráty, prohlídky, předávací protokoly a večery strávené odpovídáním na dotazy lidí, kteří pak stejně nepřijdou.
Když se to sečte, rozdíl mezi „vyšším nájmem s výkyvy” a „nižším nájmem bez výkyvů” najednou není tak dramatický, jak vypadá na papíře. Platíte si pojistku. A jako u každé pojistky platí, že vám připadá zbytečně drahá přesně do dne, kdy ji potřebujete.
RentControl to na svém webu mimochodem říká otevřeně — že nižší částka je cenou za to, že riziko neobsazenosti i neplatičů přebírají oni. Ocenil jsem, že to nezabalili do marketingové vaty. Konkrétní číslo navrhují až po prohlídce bytu, podle lokality, stavu a reálně dosažitelného nájmu, a schvalujete ho vy dřív, než se cokoli podepíše.
Spravovat byt, to znamená i schopnost akceptovat problémy. Skutečný pasivní příjem přichází až tehdy, když správu bytu předáte profesionálům.
Jak to běží v praxi
Postup je poměrně nudný, což je u nemovitostí dobrá zpráva. Přijedou se na byt podívat, navrhnou částku. Pokud kývnete, podepíše se nájemní smlouva. Od té chvíle vám každý měsíc chodí dohodnutý nájem. Hledání nájemníků, prověřování, smlouvy, komunikace, běžná údržba — to všechno je na nich. Po skončení spolupráce vám byt předají ve smluveném stavu.
Zásadní opravy a technické zhodnocení zůstávají na majiteli, což mi přijde férové. Kdyby slibovali, že vám zaplatí i novou střechu, byl bych podezíravý.
Přehled o bytu přitom neztrácíte — mají na to vlastní aplikaci, takže nejde o model „dali jsme vám klíče a půl roku o vás neslyšeli”.
Pro koho to dává smysl
Upřímně: ne pro každého.
Pokud vás pronajímání baví, umíte si vybrat lidi a výkyvy v cashflow vás neruší, budete na klasické správě nebo vlastní režii vydělávat víc. Tečka. Nikdo by vám neměl tvrdit opak.
Ale je skupina lidí, pro které je tohle přesně ono:
Ti, co splácejí hypotéku. Fixní výdaj proti fixnímu příjmu. Spíte líp.
Ti, co bydlí daleko nebo v zahraničí. Řešit prasklou trubku přes dvě časová pásma je zážitek, který si nemusíte dopřávat.
Ti, co byt zdědili nebo koupili jako investici a nechtějí si k tomu pořizovat druhou práci.
A ti, kdo mají jednoduše rádi klid. Což je legitimní ekonomické rozhodnutí, i když se to tak často neformuluje.
Co bych řekl sám sobě před lety
Že „pasivní příjem” je marketingové sousloví, ne popis reality — pokud si tu pasivitu aktivně nezařídíte.
Garantovaný nájem není zázrak. Je to výměna: část výnosu za veškeré riziko a starosti. Buď vám ten obchod sedne, nebo ne. Ale minimálně stojí za to si ho spočítat, než ho odmítnete, protože „přece nebudu brát míň”.
Konzultace a nacenění jsou u RentControl zdarma a nezávazné, takže jediné, co riskujete, je jeden e-mail a vědomí, kolik váš byt reálně umí vydělat s jistotou — a kolik bez ní.
RentControl pak nabízí i klasickou službu správy bytu, kdy sice negarantuje nájem, ale i tak se stará o všechno spojené s pronajmutím a správou dané jednotky. Taková služba je pak levnější a vám zůstane více peněz, i když možná také o něco více starostí. [...]
Kdyby zkorumpované vládnoucí elity EU i jednotlivých neoliberálních vlád neposlouchaly administrativu USA jako mopslíci a nenechaly se zatáhnout do vražedných protiruských sankcí (vražedných jen pro EU), tak se nic nemuselo řešit. Rus by do EU energetické zdroje a nerostné suroviny spolehlivě dodával dál, jako předtím po celá desetiletí. Nebyla by krize ani inflace. Jinak Nordstreamy normálně fungovaly, dokud ho neodpálili speciálové z britského námořnictva na popud Bidenovy administrativy. Však taky při jednom interview se Biden chvástal, že oni Nordstream ukončí, že to slibuje. Zajímavé bylo pozorovat kancléře Německa, který byl také přítomen a který se nezmohl na nic. Jen tupě zíral na svého zaoceánského pána. Byl to ubohý pohled na hlavu nejsilnější a nejvyspělejší země EU.
https://www.youtube.com/watch?v=x1D50bT38ws&t=24s
Tak že jak mopslíci budeme poslouchat Putlerovce .. Chtělo by to pane rozum a ne jen ten do kapsy že ??? Maucta člověče ..
Evropa je jako moje bývalá učitelka ruštiny za socíku. Falešnice, kabátnice, neurotická a psychopatická paní co potopila a perzekuovala každého neznalého azbuky. Výuku uměla hezky doplnit ódami na Moskvu, Sovětský svaz a Leonida. Po roce 89 hrozilo, že ztratí obživu. O ruštinu zájem nebyl a bylo to to jediné co vyučovala.
Vrhla se tedy na rychlokvašku jazyka anglického. Bylo to sice silně kontraproduktivní, ale pochvalovala si to. Sama sebe přesvědčovala, jak je to fajn. Náramně. I když v skrytu duše věděla, že ruština je prostě ruština. Uměla učit nový jazyk pouze technicky. Mluvit neuměla a rozumět? Ani náhodou. Zase to hezky, ale vykompenzovala ódami na Londýn a Washington. A USA vůbec. Vlastně nebylo nově lepší země a lidí. Svaz byl,, omyl”. A závislost na ruštině jako jedinému co ji v životě k něčemu bylo vyměnila za pofidérní anglinu v jejím podání.
Nakonec na to přišla a po čase, až se opět po ruštině hladovalo jako jazyku pro obchod se k tomu vrátila. Osvědčené je osvědčené. Ona byla takové EU prostě.
Bohužel přehnaně optimisticky laděný článek. 95% vodíku se dnes “vyrábí” pomocí spalování fosilních paliv. A ten tzv. modrý vodík, který tvoří ani ne 5% je sotva ekologičtější než normální zemní plyn, při jeho výrobě pořád uniká metan i když se CO2 ukládá. Výroba pomocí větrné a solární energie je neefektivní díky nízké stabilitě těchto zdrojů, tím výrazně dražší. A to je jen výroba. Skladování vyžaduje energii a nádrže, v nichž se skladuje, jsou extrémně drahé. Dále masivní infrastruktura. Nakonec hřebíček do rakve v podobě platiny a iridia, které jsou potřeba při výrobě vodíkových článků… Takže další sci-fi sen, ve kterém se utopí miliardy z daní a nic se nevyřeší.
Ano vodík je budoucnost, ale napřed se musí vyřešit jak to dělat!!!!!!!§