Andrej Babiš by zřejmě nikdy nedokázal býti tak úspěšným politikem, pokud by mu do karet nehrálo “ekonomické počasí”, odborně řečeno ekonomická konjunktura. Tu ve vládách, kterých se účastnil nejprve jako ministr financí a poté premiér, vyluxoval dokonalým způsobem.
Hnutí ANO se do vlády dostalo v roce 2013 poté, co řadu let tuto zemi řídily v té době již nenáviděné pravicové kabinety ztělesňované pány Topolánkem, Kalouskem a Nečasem. To ony mohly za všechnu tu bídu let 2008 až 2012, kdy se české ekonomice skutečně nedařilo příliš dobře. Vše pak bylo završeno ještě dnes již legendární policejní razií na Úřadu vlády a pádem “slušného” Nečase.
Pro pravicové strany bylo neštěstím, že právě v té době už jejich hospodářská politika začala konečně nést ovoce. Roky si lidé museli utahovat opasky, ovšem pak se země rozjela nečekaným způsobem. Z nezaměstnanosti přestalo být téma, platy rychle rostly ve všech sektorech a dokonce došlo k tomu, že lidí ochotných pracovat je příliš málo.
Jenže to už na ministerstvu financí seděl Andrej Babiš a na všechny strany prohlašoval, že za těmito úspěchy stojí on. Každý, kdo si někdy přečetl alespoň první kapitolu nějakého úvodu do ekonomie, pochopitelně dobře ví, že je to nesmysl a že ekonomika má značnou setrvačnost. Babišův nástup k moci se pouze vykryl s nástupem konjunktury. Jenže to drtivou většinu lidí v této zemi netrápí a Babiše si rychle spojila s dobrými časy, obzvlášť když to bylo podpořeno dokonalým marketingem a budováním kultu úspěšného podnikatele, který Českou republiku konečně postaví na nohy.
Celé to fungovalo opravdu dlouho. Až do roku 2020, kdy přišel koronavirus a zasadil české ekonomice pořádnou ránu. Byla to vlastně první krize takového rázu, kterou musel Andrej Babiš řešit. A jak to dopadlo, to všichni vědí. V tomto komentáři pomineme zpackanou zdravotní stránku věci.
V ekonomické rovině to ale přineslo dokonalý rozval veřejných financí. Zatímco ve skvělých časech Babiš pouze nedokázal sestavit vyrovnaný rozpočet, ale schodek se držel ještě v únosných mezích, teď se naplno ukázalo, že když přijde problém, premiér pouze rozhazuje peníze na všechny strany a není schopen cílených, efektivních opatření.
Výsledek je obrovské zadlužení České republiky a navíc významné strukturální změny v rozpočtu, které nepůjde jen tak parametricky změnit. Možné cesty jsou dvě: buď se vysoké schodky potáhnou až k neúnosnosti, nebo přijdou tvrdá opatření, která známe z let předchozích pravicových vlád. Jakoby Babiš věděl, že končí, tak se rozhodl předat zemi v tom nejhorším možném stavu. Teď může sledovat, jak se s tím nová vláda pere a doufat, že opět naštve tolik občanů, aby se mohl vrátit k moci.
Foto: Shutterstock
