Takzvané koncesionářské poplatky, tedy peníze, které mnozí nedobrovolně musí platit za Českou televizi nebo Český rozhlas, i když je třeba vůbec nevyužívají, jsou častým tématem. A teď se znovu dostávají do popředí. Je poměrně jasné, že na tomto poli dojde k významným změnám, a to hned v několika ohledech.
Peníze už nestačí
Předně už se nějakou dobu mluví o tom, že by se poplatky měly navýšit ze současných úrovní, protože už jsou mnoho let stejné. Inflace však mezitím vyskočila o desítky procent. Zejména zástupci České televize velmi vehementně naléhají na zvýšení poplatku, protože už se 7 miliardami, které jim do kasy ročně přitečou, jednoduše nedokáží vyjít. Dodejme, že soukromé televize mají o poznání nižší rozpočet. ČT už se ostatně uchýlila ke škrtům, zrušila například kanál pro důchodce.
Navýšené poplatky by potom Česká televize a Český rozhlas chtěli pobírat od ještě většího množství lidí. To souvisí se změnami, které se v českých domácnostech odehrávají. Stále méně lidí totiž vlastní televizi nebo běžný rozhlasový přijímač. Naopak stále více jich své audiovizuální potřeby řeší skrz mobilní telefony nebo počítače.
Je to přitom opět hlavně Česká televize, která argumentuje tím, že její obsah mohou lidé konzumovat právě i skrz počítače a mobilní telefony. A tak by každý, kdo takové zařízení vlastní, měl automaticky platit koncesionářský poplatek. Stát skutečně tuto změnu zvažuje a je docela možné, že ji zavede.
Proč dělají tolik věcí?
Kritici takového opatření však argumentují tím, že to byla právě Česká televize a Český rozhlas, které dělají kroky mimo sféru, kterou mají obsluhovat. ČT například rozjela webové zpravodajství a celý portál iVysílání, kterým konkuruje Netflixu nebo Voyo, a to přesto, že se jí o to nikdo neprosil. Rozhlas potom zase dělá nejrůznější podcasty a rovněž má svůj portál, i když se má primárně starat o rádio.
Toto počínání veřejnoprávních institucí logicky kritizují i jejich soukromí konkurenti. Ti si musí na svůj provoz vydělat a ČT a ČRo jim lezou do zelí ve stále větším počtu služeb. Dnes už nejde jen o televizi nebo rozhlas, ale o velké mediální společnosti, u kterých by se mělo spíše řešit osekávání toho, co nabízejí, než aby po lidech chtěli platit ještě více za služby, které nikdo nechce.
Komentář Tomáše Mrkvičky
Foto: Shutterstock
