Další Šlachtův megapřípad skončil neslavně. Ani jedno z vysvětlení není pro šéfa Přísahy lichotivé

Tento případ stál přeci jen poněkud v pozadí za spektakulární razií na Úřadu vlády, která měla za následek přinejmenším pád Nečasovy vlády a zprostředkovaně pak rychlý vzestup popularity Andreje Babiše. Takzvaná kauza Vidkun však byla neméně závažná, tedy přinejmenším na papíře. Šlachtův sbor bojující proti organizovanému zločinu tvrdil, že přišel na propojení politických a podnikatelských špiček s policií.

A jak už bylo Šlachtovým zvykem, nemohl si pomoci a v roce 2015 se vydal zatýkat a zajišťovat důkazy hned se dvěma stovkami policistů v terénu. Jako obvykle to vypadalo velkolepě a stejně, jako když policisté bušili na Janu Nagyovou a chystali si beranidlo, to tehdy vypadalo, že tady bude padat hodně hlav na všech možných úrovních.

Střih. Jsme o šest let dále a olomoucký soud vynesl v kauze Vidkun první rozsudky. Kdo by čekal hromadný nástup obviněných do vězení, byl by na omylu. Padly celkem tři podmíněné tresty, a to symbolicky pro jednoho politika, jednoho podnikatele a jednoho bývalého policistu. Ano, do vězení nejde vůbec nikdo.

Soudce Martin Lýsek konstatoval, že se nepodařilo prokázat, že někdo něco ovlivňoval v něčí prospěch. Podle něj byla celá kauza postavena na odposleších, čímž v podstatě potvrdil častou výtku na adresu Roberta Šlachty. Tedy, že instaloval odposlechy všude možně a teprve na jejich základě konstruoval případy. Správná policejní práce by ale měla probíhat opačně, a jak se ukazuje u českých soudů, samotné odposlechy bez dalších důkazů většinou neobstojí.

Nabízejí se hned dvě vysvětlení toho, proč to dopadlo, jak to dopadlo. A ani jedno z nich není pro Roberta Šlachtu příliš lichotivé. Bylo na něm a jeho týmu, aby poskytl co možná nejvíce důkazů, kterými by případ podepřel. Pokud tak neučinil, neodvedl dobrou policejní práci a obvinění z kauzy vyvázli lacino.

Druhá možnost je o něco temnější. Šlachta se jen pokoušel vyřizovat si účty s jinými policisty, případně zájmovými skupinami. Pádné důkazy ani předložit nemohl, protože žádné nemohly existovat.

Ano, existuje i třetí možnost. A sice, že mocní ohnuli soud ve svůj prospěch. To se Šlachta snažil naznačovat už v případech kolem Nečasovy vlády a Jany Nagyové, které také skončily neslavně. Teď se ale ukazuje, že v troskách skončil i další Šlachtův velký případ. To už by muselo být skutečně velké spiknutí.

Hnutí Přísaha se přitom pod vedením Roberta Šlachty opírá právě o jeho protikorupční tažení. Skvěle se na tom ukazuje, jak jednoduše lze ovlivnit veřejné mínění. V očích mnohých stačí spektakulární policejní zásahy, aby se ti, na které míří, stali okamžitě vinnými. Kdo by přeci čekal dlouhé roky na výroky soudu?

Výsledky Šlachtovy práce jsou tedy spíše tristní, to ale nic nemění na tom, že reklamu si udělal skvělou. Nelze očekávat, že by tento či jakýkoliv další rozsudek nějak zásadněji ovlivnil jeho zatím velmi úspěšné tažení do lavic Poslanecké sněmovny.

Foto: Hnutí Přísaha

Odebírat
Upozornit na
guest
4 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Nejvíce hlasů
Inline Feedbacks
View all comments