Ještě před pár lety byl strašák ubývání ozonové vrstvy opravdu hrozivý. Po sérii zásahů se nám podařilo ztenčování této vrstvy zastavit, a dnes na některých místech dokonce zesiluje. Před asi 74 000 lety však došlo k tak dramatickému narušení ozonové vrstvy, že to znamenalo ohrožení života na Zemi.
Moderní ozonová díra
V moderních dějinách známe ozonovou díru způsobenou činností člověka. Způsobovaly ji halogenové uhlovodíky, které jsme vytvářeli při naší průmyslové činnosti. Problém se začal jevit natolik akutním, že většina zemí světa přistoupila k opatřením, která postupně vedla k tomu, že se ozonová vrstva začala pomalu zacelovat.
Výbuch sopky v dávném pravěku
Vědci však nyní docházejí k závěru, že v minulosti už došlo k dramatickému poškození ozonové vrstvy, které znamenalo vymírání druhů na planetě Zemi a také výrazně ohrozilo lidstvo, neboť vlivem silného ultrafialového záření došlo k rozvoji řady nemocí a poškození DNA.
Za tohle všechno zřejmě mohla sopka Toba, kterou bychom našli na území dnešní Indonésie.
Její výbuch byl tak mohutný, že sopečný oblak dosáhl výšky až 50 kilometrů. Sopečný oblak se roztáhl nad planetou a zabraňoval slunečním paprskům, aby pronikly na Zemi.
Vznik ozonové díry
Nejdříve došlo k extrémnímu poklesu teplot, které se dá teoreticky přirovnat k jaderné zimě. Přes sopečný prach, aerosol a plyny se k Zemi sluneční paprsky zkrátka nedostaly. Už to mělo za následek změny v ekosystému, které se staly osudnými pro mnoho živočišných i rostlinných druhů.
Sluneční záření však nepotřebuje jenom život na Zemi, ale také ozonová vrstva. Díky fotonům v atmosféře totiž vzniká ozón. Když nebylo ultrafialového záření v atmosféře dostatek, začala se ozonová vrstva trhat.
To vedlo k celé sérii navazujících problémů v ekosystému a ke zvýšeným negativním změnám v DNA nejen u zvířat, ale i u lidí a následnému vzniku smrtících onemocnění.
Foto: Shutterstock, zdroj: mpic, PhysOrg
