Dubaj: futuristické město s nejmodernější architekturou i metrem

Takřka během pár let se z Dubaje stalo jedno z nejmodernějších měst světa. Zatímco ještě v polovině minulého století jsme o Dubaji nemohli říct vůbec nic zajímavého, dnes je centrem světové moderní architektury a také jedním z technologicky nejvyspělejších měst. Tento pokrok symbolizuje hned několik přelomových staveb a jednou z nich je i slavné dubajské metro.

Dubajská marina. / Foto: Shutterstock

Černé zlato

Až do 60. let byla Dubaj nepříliš významným městem, které těžilo hlavně z blízkosti moře – zásadní pro něj byl především rybolov. Jenže potom došlo k objevu ropných nalezišť a Spojené arabské emiráty v čele s Dubají dramaticky bohatly. S obrovským přílivem financí začala růst i Dubaj a měnila se ve světovou metropoli jako vystřiženou ze sci-fi filmů.

Palm Jumeirah. / Foto: Shutterstock

Ikonická Dubaj

Během pár desítek let se z Dubaje stalo jedno z center modernity, technologického vývoje a futuristického designu. Známé jsou především mrakodrapy Burj Al Arab a Burj Khalifa nebo vytváření umělých ostrovů. Kdo však byl někdy v Dubaji, ví, že z moderní architektury je tam toho k vidění mnohem víc – na zajímavé projekty tu člověk narazí na každém kroku.

Expo 2020 / Foto: Shutterstock

Luxusní metro

Dubajské metro je jedním z dalších symbolů, kterým město ukazuje světu svůj technologický pokrok. Extrémně rychle vybudovaná podzemní dráha má 70 km a dokáže denně přepravovat vysoké desítky tisíc pasažérů.

Hlavní kouzlo dubajského metra však spočívá hlavně v supermoderním designu a využití moderních technologií. V designovém zpracování jednotlivých stanic se snoubí tradice, na níž se v Dubaji stále klade vysoký důraz, s využitím nejmodernějších postupů i technologií. Samozřejmostí je, že v metru se pasažéři mohou připojovat k wi-fi i telefonovat.

Dubajské metro. / Foto: Shutterstock

Vzhledem k tomu, že mluvíme právě o Dubaji, nikoho zřejmě nepřekvapí ani to, že existují vagony pro ty nejbohatší a nejvýznamnější cestující, kteří si mohou připlatit za to, aby nemuseli jezdit ve stejném voze z běžnými pasažéry. A o nic méně nepřekvapivá je i skutečnost, že zde najdeme vagón určený jen ženám, kam muži nemají přistup.

Foto: Shutterstock, zdroje: NationalNews, ArchDaily

Nenechte si ujít
V České republice se tak nějak ustálilo, že pokud někdo dosáhne důchodového věku, prakticky pouští pomyslnou tužku uprostřed rozepsaného slova a nastupuje okamžitě do penze, což pochopitelně zavdává i právo na to, aby od toho okamžiku pobíral důchod. Ačkoliv možná znáte někoho, kdo pracuje i v důchodu, dle statistik jde jen o velmi malé procento lidí. Všechno tomu hraje do karet Přitom by to mohlo a mělo být úplně jinak. V mnoha zemích je běžné, že si firmy cení svých zaměstnanců se zkušenostmi a snaží se je přesvědčit k tomu, aby práci vykonávali i tehdy, kdy už by mohli bez problémů odejít do důchodu. Mají to přitom často výrazně jednodušší, jelikož některé státy to různými způsoby podporují. V Česku je však situace bohužel odlišná. Dlouhodobě tu totiž probíhala určitá stigmatizace seniorů v zaměstnání. Jistě si vzpomenete na dobu, kdy měli velký problém získat práci lidé starší 50 let, natožpak ti, kteří už by mohli být v důchodu. Ani mezi samotnými lidmi nepřevládala nijak velká motivace k tomu, aby si pracovní život prodloužili. Jenže situace se mění a dnes tu máme hned tři různé faktory, které jdou jedním směrem a podporují to, aby důchodci v Česku pracovali výrazně déle. V první řadě je tu státní zájem, kdy už zkrátka na penze není tolik peněz a naopak je třeba podpořit ekonomiku práceschopnými. V druhé řadě jsou tu potom firmy, které mají dnes nedostatek zaměstnanců a ve skutečnosti vítají, když lidé pracují déle. A ve třetí řadě jsou tu potom samotní lidé, kteří stále více oceňují, když si mohou přivydělat nebo rovnou zůstat v zaměstnání a důchod si tak odložit. Stát připravuje změny Dle výzkumu společnosti ManpowerGroup bude už v roce 2030 napříč Evropou běžné, že 80 % všech zaměstnanců bude starších 50 let. Poměr se bude přitom i nadále zvyšovat a jelikož nebude dostatek mladších pracovníků, budou muset pracovat ti starší. Na ministerstvu práce a sociálních věcí přitom už vzniká plán, jak udržet důchodce v práci, případně jak je do pracovního života vrátit. Mělo by jít především o pozitivní motivaci v podobě toho, že jim odpadne povinnost platit sociální pojištění. Reálně to bude znamenat, že důchodcům by mělo z hrubé mzdy zbývat více. “Tohle velmi vítám, protože nedává smysl, abych nepobíral důchod a ještě platil sociální pojištění,” říká pan Josef, kterému je 63 let, ovšem na své pozici obchodního referenta se chystá zůstat i tehdy, až dosáhne důchodového věku. Čtěte také: Důchodci v Česku se budou koupat v hotovosti. Běžte do této banky, dají vám tam tisíce korun každý měsíc. Jinak vám to propadne Pracující důchodci by mohli být trendem příštích let. Zároveň je to zřejmě i cesta, jak zabránit celkovému kolapsu důchodového systému. Lidé budou zkrátka v práci déle a ideální bude, když tak budou činit dobrovolně. Jinak se to stejně bude muset nařídit. Foto: Shutterstock 34SdíleníSdíletTweet [...]
Jde skutečně o jedno z hlavních ožehavých témat dneška. Stále více lidí se oprávněně ptá, zda by lidé v pokročilém věku měli vlastnit řidičský průkaz, a tudíž mít možnost usedat do motorového vozidla a vyrážet na silnice do provozu. Každý by jim to jistě přál, ale musíme si uvědomit, že jízda na silnici vyžaduje také určitou společenskou zodpovědnost. Řidiči jsou znepokojeni A pokud už někdo není ve stoprocentní kondici nebo nemá reakce jako za mlada, měl by pochopit, že v provozu zkrátka nemá co dělat. Pokud se tak nestane, obvykle to končí nějakým nepěkným karambolem. Přibývá případů, kdy se senioři desítky kilometrů řítí na dálnici v protisměru, kdy si spletou brzdu s plynem nebo kdy jednoduše nezvládnou základní úkon při řízení a způsobí masivní nehodu. Nedávno se taková nehoda stala u Tachova. Způsobil ji 90letý řidič a pro jeho spolujezdkyni to byla bohužel vůbec poslední cesta. Řada lidí to potom komentovala na sociálních sítích. “Tohle čtu pomalu obden a nezlobte se na mě, ale nepřijde mi v pohodě nechat řídit devadesátileté,” napsala například Jana Dubová. Ostatní s tímto názorem prakticky veskrze souhlasili. Současné kontroly jsou prý nedostatečné a je nutné je zpřísnit. Přesně to přitom chystá Evropská unie, která si shodou okolností vytyčila velmi ambiciózní cíl, a to aby do roku 2050 nebyly na evropských silnicích již žádné fatální nehody. A to pochopitelně nepůjde udělat, aniž by nedošlo k významné regulaci těch, kdo vůbec mohou řídit. Důchodci musí dostat alternativu Ačkoliv to může působit poněkud asociálně, jako první na paškál se dostali právě senioři. V jejich případě se chystá zavedení velmi podrobných zkoušek a testů po 70. roce věku. Ty se potom budou opakovat každých pět let a bude na ně přímo navázáno prodloužení řidičského průkazu. Nebude to tedy tak, že někdo bude muset rozhodnout o jeho odebrání. Buď testem projdete, nebo nikoliv, a potom budete bez řidičáku. Čtěte také: Důchodci přijdou o tisíce korun. Stát definitivně rozhodl, už se o tom nebude diskutovat Současně se uvažuje také o zavedení zvýhodněného cestování pro důchodce, které v Česku už do značné míry funguje. Ale třeba některá německá města už dnes vyzývají důchodce, aby odevzdali řidičský průkaz. Jako odměnu pak dostávají bezplatnou tramvajenku. V úvahu přitom připadá i zvýhodněný tarif v rámci taxislužeb, případně určité využití možnosti spolujízdy. Foto: Shutterstock, zdroje: SWR, Focus 40SdíleníSdíletTweet [...]
Kuře přešlechtěné tak, že se nemůže postavit na vlastní nohy. Vedle něj mrtvé kuře, po kterém ostatní šlapou, protože jsou v hale těsně namačkaná. Takový pohled nabízí video zveřejněné dnes na sociálních sítích spolku OBRAZ – Obránci zvířat. Video odhaluje otřesné podmínky kuřat, která jako svou značku „Albertovo čerstvé“ prodává v České republice supermarket Albert. Přitom v zahraničí už Albert od prodeje kuřat z podobných velkochovů odstoupil. Ty nejhorší chovy Obránci zvířat zveřejněním videí startují kampaň „Albertova krutost“. Záběry totiž pocházejí ze tří chovů, které vykrmují kuřata následně prodávaná v supermarketech Albert. Konkrétně jde o farmy v Semtěši ve Středočeském kraji, Slavěticích a Batelově na Vysočině. „Supermarket Albert v Česku vydělává na utrpení zvířat. Zákazníkům nabízí kuřata z těch nejkrutějších chovů. Žijí namačkaná na promáčené podestýlce plné výkalů. Často se nemohou dostat k vodě a potravě, mají bolestivé popáleniny na nohou a na břiše a trpí řadou nemocí. Jsou šlechtěna tak, aby rostla co nejrychleji. Zaživa se jim lámou kosti, protože se jejich mladé tělo nemůže přirozeně vyvinout,“ komentuje video z velkochovů vedoucí kampaně „Albertova krutost“ Radim Trojan z Obránců zvířat. Cílem kampaně je, aby se Albert zavázal, že skončí s prodejem znetvořených kuřat, a přijal tak mezinárodní závazek European Chicken Commitment (ECC) k lepším podmínkám chovu. V zahraničí už Albert znetvořená kuřata neprodává „Albert ve svých reklamách obelhává zákazníky a tvrdí, že maso pochází ze zvířat, o které je dobře postaráno. Videa z chovů ale ukazují pravý opak… Takový život si kuřata nezaslouží,“ říká Trojan. Kromě České republiky působí Albert (pod názvem Albert Heijn) ještě v Belgii a Nizozemsku. V obou těchto zemích už kuřata z drastických velkochovů neprodává. „Lidé v Česku nejednou ukázali, že jim na zvířatech skutečně záleží. Vybojovali pro slepice konec klecových chovů, pro lišky a norky zase zákaz kožešinových farem. Nyní můžou dát přes web www.albertovakrutost.cz najevo, že si takové utrpení kuřat nepřejí,“ uzavírá Trojan. “Záběry, které byly v úterý zveřejněny, neodpovídají standardům chovu zvířat, které nám garantují naši dodavatelé. Proto jsme okamžitě kontaktovali Státní veterinární správu a požádali je o důkladné prověření. Stejně tak prověřujeme informace s našimi dodavateli. Farma, ze které záběry pochází, pak dodává drůbež široce pro českou maloobchodní síť a firma Rabbit Trhový Štěpánov je jejím majitelem. Ten nám garantuje standardy chovu,” uvedl k věci Albert. Foto: Shutterstock 34SdíleníSdíletTweet [...]

7 názorů k článku “Dubaj: futuristické město s nejmodernější architekturou i metrem

  1. Už mi tyto místa na světě neberou dech. Jsou mi lhostejné a když to řeknu úpřimně, tak jimi pohrdám. Bezcenné pozlátko. Stačí zaškrtit dalšími psychopaty energie a sežere to zase poušť. Tato civilizace je nemocná. Nedávno jsem seděl na zahradě po dešti. Nikdy předtím jsem tak intenzívně necítil vůni hlíny. Půda je co má smysl.To je jídlo, zdraví a nesmírné potěšení pro tělo i mysl. Lehnout si v létě do trávy, cítit vůně, slyšet cvrčky, vyhřát tělo v slunečném dni a v noci civět do hvězd. Nemít starosti se složenkami za předražené služby. Tři věci na dlouho neskryješ. Měsíc, slunce a pravdu. Pravda je, že svět zešílel. A dále má smysl všechno co se podaří dříve řízeně a z vlastního rozhodnutí odříznout od systému a jeho zdrojů,než to systém udělá za mě a bez varování, jako šok. Co potom? Dělám postupné kroky, abych to,, potom,, neřešil a ani si toho vlastně nevšimnul. Jiní se zblázní. Hlavně ve městech.
    Dubai, New York, Mokva, Praha… k čertu s těmi smetišti.
    Nebyl jsem vždy,, vidlák”a lituji toho, že jsem se jím nestal dříve. Žije se mi spokojeněji. Nechvátám. Mohu přemýšlet. Zdravě pít a jíst. Dobře a tvrdě spát.
    Viděl jsem různá města a potkával různé lidi. Žil jsem v Praze, Londýně, Amsterdamu,Peterborough. Jezdil do Budapešti, Venlu, Venray, Dusseldorfu, Metze apd. Sestra projela Španělsko, USA, Kanadu. V noci se s kamarádkou bez strachu procházely po údajně nebezpečném Central parku v NY. Nikdy se ji nic nestalo, až v Ostravě cca týden po příletu ji u pivovarského plotu Ostravaru podél chodníčku na sídlišti Fifejdy v pravé poledne přepadl narkoman. Zbil ji a sebral kabelku se vším. Mobil, peníze, klíče od bytu… (to jen mimochodem jako vsuvka. Paradox. ) a tak tedy viděli jsme ze světa mikročást, ale dost na to, aby člověk pochopil co má hodnotu a co nemá. Už po těch destinacích netoužím. Maximálně zavítám na svou oblíbenou Helskou kosu, či Mazury (kdy jde opět, už jen o přírodu) což mám navíc teď v rámci domovského státu a tím to hasne. Ne, Dubai mě fakt nezajímá, ale děkuji za zajímavý článek.

    1. Mmjn., doba, kdy jsem žil v Praze byla krásná. Byl jsem mladý a Praha byla pro našince. Chodili jsme rádi ke Sluncům, Bonapartům, Černému Volovi.( Bydlel jsem jinde- v Biskupcově ul.) Ta atmosféra těchto hospůdek byla neopakovatelná. Pili jsme a bavili se i s tehdy velmi mladými, českými herci. Začínali někteří. V té době mladinká(nebudu jmenovat) holka (dnes starší paní herečka, ale více moderátorka dětských pořadů) tančila s hodně vyhrnutou sukýnkou k pasu na stole na muziku hospodského harmonikáře. Dým z cigaret se dal krájet(a nikomu to nevadilo). Byl to úžasný Bohémský život. Nebo s námi chodil na pivko ještě dnes žijící herec (vysoký elegán, štíhlý, s plnovousem, zahrál si třeba v Rafťácích), protože se milostně sblížil s kamarádkou krásného jména Viola. Nedivím se byla nádherná. Další pijan té doby byl pozdější i současný herec, který pracoval se mnou na směně na nádraží v Libni u posunu Já byl tehdy vnitřní tranzitér. Také si zahrál v Rafťácích. Nebo v Sněženkách. Tehdejší VB v žigulu mě vezli místo na záchytku po jednom bouřlivém mejdanu na Chodov domů. Asi měli skitování a dobrou náladu, že jsem neskončil na záchytce. Pracoval jsem, jako recepční (když jsem opustil dráhu) na hotelu Košík. Měli ze mě srandu, jak mě odchytli v noci na Václaváku, jak jdu dva kroky dozadu a jeden pouze dopředu.
      Jednou jsem se zapoměl se slečnou (měla být mou ženou, ale emigrovala do Paříže, nikdy jsme se nevzali) v Ostravě. V 18 hod mi začínala noční služba a náš vedoucí byl pes. Rychlík ujel dávno (60 kčs Ov Praha tehdy) a průser na krku. Natálku však něco napadlo. A tak jsem odjížděl od tehdejšího Čedoku v centru Ov, kde odzadu budovy vypravovali autobus na Mošnov. Letenka byla volná za 360 kčs tehdy. Cca okolo půl páte odpoledne jsem byl ve vzduchu, okolo čtvrt na šest dosedával na Ruzyni, dročka na Chodov a na šestou jsem byl v práci. To byl úlet! A fajn život. Tehdy by mě Dubai určitě zajímala. Dnes, už ne.

  2. Tak bych požádal redakci o články z Indie. Dubai je sice hezké čtení, ale třeba něco o Dillí, nebo o posvátné řece Ganze by nebylo k zahození. Třeba takové pohřebnictví. Pálení těl na hromadě dříví a následný vsyp do řeky. Ty články mě vždy bavili a nepřestaly udivovat, že je něco takového vůbec možné. A tak si jen tak kladu otázku, zda by to šlo i v Česku. Někde u Vtavy, Dyje nebo Ostravice. No kravina. Samozřejmě. Ale pak si zase kladu dotaz, že kdyby zmizel z povrchu zemského plyn, na který zřejmě kremace jedou, tak co pak? No, nic tím nechci říci, ani naznačit. Jen, že bych přivítal články výše zmíňované. Dubai… pche.

  3. Ať v Dubaji, Bratislavě, Kalkatě či Horní, Dolní řečeno ústy klasika. Člověk je dobrý, ale lidi jsou hovada.

  4. To by mě zajímalo z jakého důvodu se vyplácejí peníze z našich daní každému cizinci který si o ní zažádá,kdo je za vyplácení peněz zodpovědný,když OSN prohlásili že na Ukrajině není ani válka,ani okupace,ale agrese,takže naše peníze se dávají někomu protiprávně?kdyby raději za ty peníze co vyhazují do luftu opravili naše silnice,to je hrůza,jedna díra za druhou..

    1. Souhlasím s těmi děrami. Tankodromy se říká takovým silnicím. A přibývá jich více a více. Zvláště okresní silnice. Ale oni to nějak přece jen látají. I hlavní tahy. Nevím, jak v tomto roce, ale ty minulé jsem nerad projížděl Česko. Doslova utrpení. Všechno rozbombardované. Na kdejakém km zábrany, zúžení, semafory, pajtáši s plácačkama,objížďky…děs.Jen cesta na cca 300km byla, jakobych nejel ze severní Moravy do Vrchlabí, ale někde do Trondheimu. Světakraj. Nedá se tam nic ujet v rozumný čas. Motoristů ráj. U sebe doma nyní v Polsku je to taky masakr mnohdy. Kolony hustého provozu, silnice (boční hlavně) na maděru, ale s hlavními tahy jsem spokojen. Když jedu ze Slezska nahoru do Gdyně, tak to přes den za čilé dopravy dám k Baltu za 5 a půl hoďky. 6 hodin jsem jel z toho samého místa do Vrchlabí. Což v noci udělam Vrchlabí za úplně jiný čas. Ono je vcelku všude útrpné jezdit. Aut je moc, doprava hustá a kvalita silnic nic moc nejen v Česku.
      Jinak peníze z daní lidí a jejich užití je na román o min deseti svazcích a každý svazek alespoň po 500 stran. Hlavně si každý myslí, že ty naše daně oni potřebují. Tím se každý pasuje do role nepostradatelnosti a práva pochopitelně do věcí mluvit a zasahovat. To může. Ale je to k ničemu. Nebo máte snad pocit, že je lid za poslední desetiletí nějak vyslyšen? Či je zde ještě jiný pocit, že po všech těch dvouletých celosvětových uzávěrách ekonomiky jde o nějaké daně? Neříkám, že jsou nepodstatné, ale…
      Dlouhé téma. A navíc. Nezdá se vám, že by po tak brutálních útocích na ekonomiky zemí, měly být tyto bez peněz? Ale jak vidno na každém kroku, oni chrlí další a další miliardy různými směry co vám hlava nebere a na to všechno je. A věřte, že je dokonce na víc i bez našich daní. Vy máte mít pouze pocit, že není.

    2. A ještě doplním. Nečekejte, že bude v nejbližších letech lépe. Ani změna vlády nic nevyřeší, protože lidi se dostali do jakéhosi vleku, kdy volí pořád de facto tytéž. Oni mají pouze jiné obličeje a slibují jiné programy, ale… Je třeba se dívat na osu. Tu stejnou osu, které se drží společně. Ta je důležitá. A to, už lidi neumějí rozpoznat. Jsou takto léty výplachů mozků z médií nastaveni. Restart? Nevím. Snad. Hlavně jsem slyšel dle mě zajímavou reportáž v rozhlasu. Pán tam mluvil o tom, že jsme v kaši tím, jak sami jsme dovolili běh věcí. Přes rodinu. Rodinný kruh je ta nejprvotnější priorita chodu věcí. Prý jsme měli dělat tak, aby nám jednou vlastní děti nezakroutili krkem. Pokud nebyli v rodině naučeni ctít a držet co je potřebné pro zdravou společnost, pak se nemáme čemu divit. Jako příklad si vzal jakýsi článek, kde autor popisuje událost, kdy si důchodce spletl směr a vyloupnul se na dálnici v protisměru. Ano. Jistě nebezpečná situace. Ne méně nebezpečná, jako u mladých drogy a alkohol za volantem, ale. Ta diskuze pak pod článkem. Že by ten zasraný dědek, páprda, geront, nesvéprávný idiot neměl vlastnit řidičské oprávnění. Sebrat, nevrátit, možná i rozbít hubu. Chápete? Tohle nenapíšou senioři, nebo jim věkově blízcí. Že si ti kamenovači neuvědomují ani, že ne všichni mají na předražené bydlení ve městech. Hlavně důchodci ne. A že bydlí v prdelákově, kde autobus díky této společnosti jezdí jednou v létě a jednou v zimě a oni musí se nějak dostat na nákupy, k lékaři a jinam. Životně nezbytné. Ne. Idiot co má sedět, už na prdeli doma a nejlépe zdechnout. A podívejte se na věkovou kategorii dnešních politiků. Spočítejte, kolik jim bylo v roce 89. Jak se chovají k sobě navzájem i ke svému národu. A jestli nejen tato země chce zažít znovu, nějaký rozkvět, přestaňme ty naděje vkládat do Petra a pak Pavla a Martiny a Sabiny, ale začněme každý ve své vlastní rodině. Vychovejme ty děti jinak. Od základu. Bez ohledu na to co slyší ve škole. Já jsem od rodiny taky věděl kdysi, že věci jsou jinak, než mi je tlumočí učitelé občanské nauky. Alr to je proces! Na léta. Který se posral. A teď je nutné to vrátit do správných kolejí. Protože z těch lidí co rodiny vychovají dnes budou jednou vedoucí státu a důležitých míst. Jestli nám však do té doby, než stihneme spravit vnoučata, ty naše děti a jejich rodiče nezakroutí krkem.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *