Kolem obchodů ministerstva vnitra, které provádí v nouzovém stavu a tedy bez patřičných transparentních výběrových řízení, se objevují stále větší pochybnosti. V současné době se řeší především podivný nákup testů do škol. Na rozdíl od Rakouska, které je od čínského výrobce pořizuje napřímo, šel resort řízený Janem Hamáčkem cestou prostředníka. Navíc vybralo neznámou firmu, jež nepodala ani nejlepší nabídku. Premiér Andrej Babiš už oznámil, že se bude tendrem zabývat, protože se mu ozývají další účastníci tendru s vážnými námitkami.
Jenže se ukazuje, že nejde o výjimku, a i pokud bude tento tendr nakonec zrušen, jak už premiér Babiš avizoval, škody už byly napáchány jinde. Zejména tehdy, když ministerstvo vnitra v loňském roce nakupovalo respirátory a průběh celé akce byl až nápadně podobný tomu, co se odehrává nyní. S tím rozdílem, že to bylo dotaženo do konce a miliardy ze státního rozpočtu vyplaceny.
Na celou věc teď upozornil šéf Asociace nanotechnologického průmyslu České republiky. “Pro mě je nejnepochopitelnější případ nákupu respirátorů ministerstvem vnitra, což je tendr, který byl vypsaný někdy loni v dubnu nebo v květnu původně na šest milionů respirátorů FFP2 a dalších věcí, později to ještě narostlo. Byla to zakázka dohromady za půl miliardy,” popsal pro týdeník Respekt podezřelý nákup Jiří Kůs. “Vítězem se stala firma, která nikdy žádné respirátory nevyráběla ani s nimi před pandemií neobchodovala. Je to podnik Baterie Centrum z Ostravska a do tendru nabídl čínské výrobky.“
Podle Kůse tato firma skutečně nabídla nejnižší cenu (32,60 Kč) za čínský respirátor. Ty jak známo nemusí plnit přísné evropské normy jako respirátory FFP2 a prodávají se například pod označením KN95. Podle odborníků jsou méně kvalitní a nezaručují takovou efektivitu. “Jako dvojka byl vybraný zlínský Spur a jejich nanovlákenný respirátor Spurtex – ten objektivně patří k tomu nejlepšímu na trhu, nosí ho třeba i premiér Babiš. Byl dražší o šedesát haléřů než ten čínský, přitom co se týče vlastností a kvality, jde o rozdíl mezi ferrari a trabantem,” říká Jiří Kůs. “Stát nakonec vzal od českého ferrari milion kusů a od čínského trabantu pět milionů. Poté se zakázka ještě navýšila o dalších deset milionů, které se odebraly od firmy nakupující v Číně.“
Tak si to shrňme: Hamáčkovo ministerstvo mělo příležitost nakoupit vysoce kvalitní nanovlákenný respirátor za velmi výhodnou cenu, navíc s tím benefitem, že jeho výrobcem je česká firma. Vnitro ale raději sáhlo po nejhorším možném respirátoru z Číny, protože byl jeden kus levnější o šedesát haléřů.
“Nemám pro to vysvětlení. Působí to na mě, že tam byly nějaké nečisté motivy, ale nemám pro to žádné důkazy. V každém případě mě to štve a je mi z toho smutno. Štve mě to proto, že stát se má chovat jako dobrý hospodář a místo toho nakoupí draze méně kvalitní věc, kterou bude muset po roce měnit, takže vlastně dělá miliardové ztráty,” vysvětluje svůj pohled na věc Jiří Kůs. “Místo toho, aby si do skladu pořídil respirátor, který tu bude několik let, aniž by ztrati na kvalitě, a který skutečně bude chránit lidské životy. A je mi smutno proto, že jsou tu čeští výrobci, kteří patří ke světové špičce, a stát vůbec nezajímají.“
Ministr vnitra Jan Hamáček patří dlouhodobě k největším proponentům nouzového stavu, aniž by dokázal jednoznačně říct, proč je zapotřebí. Dokonce mylně informoval veřejnost o tom, že by bez nouzového stavu nebylo možné povolat na pomoc armádu. To se nakonec ukázalo být jako lež. Pouze nouzový stav však umožňuje provádět nákupy zdravotnického materiálu způsobem, jakým to Hamáčkovo ministerstvo činí.
Foto: vlada.cz
