Středověké bydlení se ani zdaleka nepodobalo romantickým roubenkám, které známe z pohádek. Je těžké si představit, v jakých podmínkách lidé bydleli. Domy byly tmavé, chladné a často plné kouře. Bylo zcela normální, že více členů rodiny spalo na jedné posteli a kdo se nevlezl, spal na lavici nebo na zemi. Středověk trval dlouhých tisíc let a způsob bydlení se měnil. Podmínky v domácnostech, zvlášť pro chudé obyvatelstvo, byly hrozivé.
Raný středověk
O časném středověku nemáme mnoho informací. Podle dostupných zdrojů byly první domy zapuštěné v zemi, tzv. zemnice. Byla to spíš jedna tmavá místnost, kam se musela vměstnat celá rodina, s ohništěm uprostřed. Lidé spali na zemi, v lepším případě na slámě nebo na kožešinách. Vybavení bylo primitivní, funkční, a kvůli neustálému pocitu ohrožení a migraci národů nomádského charakteru. Základní výbavou byla dřevěná truhla vhodná na cesty.
Postupně se přidala i střecha a v lepším případě okno, takže místnost nebyla tak tmavá. Lidé si domy stavěli sami ze základních materiálů jako je hlína, sláma a dřevo, a nebyly chráněné před počasím.
Postel jako základní vybavení domácnosti
Domy v pozdějších dobách středověku měly podlahy, více místností a některé i primitivní schodiště. Chudá vrstva obyvatelstva měla stále základní vybavení, upotřebitelné v běžném životě. Jedním z nejdůležitějších prvků se stala postel. Vzhledem k rozměrům domu byla většinou jen jedna, velká, a spalo na ní víc členů domácnosti. Kdo se nevešel, spal na nepohodlné lavici nebo na zemi.
S vývojem domů se měnil i způsob vytápění. Podle toho, čím rodina vytápěla, byl uspořádán i nábytek. Když se topilo v kamnech, teplo bylo stabilní a nábytek mohl zůstat na svém místě. V případě vytápění krbem bylo potřeba mít mobilní nábytek, aby se mohl přesouvat podle potřeby. Ve vrcholném středověku, s vyšší dostupností práce a budováním vesnic a měst si lidé mohli dovolit lepší stavební materiál i vybavení.
Foto: Shutterstock, zdroj: Medieval Chronicles
