Jaké houby sbírali naši předkové a proč jiné národy na houby nechodí

Znalosti hub se dříve dědily z pokolení na pokolení. Obliba hub mezi obyvateli střední a východní Evropy pochází z dob slovanských kmenů, které se skrývaly v lesích před divokými nájezdníky. Houby byly součástí jejich jídelníčku. Jaké houby sbíráte vy?  

Houby a jejich historie

Houby sbírali už staří Římané a recepty na houbové pokrmy se dochovaly už z 1. a 3. století. Psal o nich Seneca a M. Gavia Apida. Dříve patřily k pokrmům bohatých. Římané rozpouštěli jedovaté houby ve víně a pak je dávali pít svým odpůrcům. Údajně Nero otrávil jedem z muchomůrky zelené svého předchůdce císaře Claudia.

Pak je o houbách zmínka až ve středověku a dochovaly se o nich veršované slovníky z dob Karla IV. Ve slovníku z roku 1360 jsou zmíněny hřiby, pestřec, smrž a pečárka. Ve slovníku z roku 1365 byly uvedeny další druhy a jejich názvy se užívají dodnes. Předkové byli ale k houbám nedůvěřiví. Lékař na dvoře vévodském mistr Havel se domníval, že častá konzumace hub škodí.

V roce 1587 překládal Tadeáš Hájek z Hájku spis italského lékaře a botanika Petra Ondřeje Mathilioliho a lékaře arciknížete Ferdinanda na pražském dvoře, překlad vyšel v roce 1592 a jsou v něm hlavně jedlé houby, které rostou u nás, jako hřiby, smrže, holoubci, ryzce, podborovníky a další. Často lidé mysleli, že jsou houby od ďábla nebo zlých duchů.

Až v 16. století je začaly houby zkoumat, od roku 1590 i objeveným mikroskopem. O pokrmech z hub se píše i v nejstarším českém kuchařském spisu Severina z 1. poloviny 16. století. Poddaní je sbírali pro vrchnost. V 19. století roku 1826 se objevily recepty od M. D. Retikowy. Zájem o houby v zemích Evropy rostl počátkem 20. století. Použitím hub v kuchyni se začali zabývat mykologové Bezděk, Melzer, Macků, M.J. Pulec a M. Smotlacha.

Už před stovkami let chodili Češi na hřiby nebo smrže. / Foto: Shutterstock

Evropané a houby

U nás v Česku je nejoblíbenější hřib smrkový a borový, v Rusku jsou to ryzce. Rusové ročně snědí dokonce až 1,3 milionu tun hub. Hojně se houby sbírají i na Slovensku. Řekové a na houby nechodí a Balkánské národy houby moc nesbírají. Nejlepší houbaři jsou Slovinci. Bulhaři dávají přednost pěstování žampionů. Maďaři houby sbírají jen občas a nejraději mají hlívu ústřičnou. Angličané jsou velkými pěstiteli žampionů, stejně jako Belgičané a Nizozemci, sběru hub v lese moc neholdují.  Rakušané mají na sběr hub a lesních plodů přísná zákonná pravidla. Němci dávají přednost uměle pěstovaným houbám a houby sbírají jen Bavoři.

Někde panují přísná pravidla

Francouzi dávají přednost pěstovaným žampionům a lanýžům. Švýcaři mají nejpřísnější zákony regulující sběr hub a mohou je sbírat jen 1x až 2x v týdnu a maximálně 2 kg. Italové musí mít od majitele lesa povolení ke sběru za poplatek na den. Sbírat se smí jen v sudých dnech maximálně 1 kg. Ve Finsku na houby chodí jen ruská menšina. Skandinávci Švédové ani Norové na houby nechodí.

Houby dálného východu

Nejrozšířenější jedlou houbou v Číně, Thajsku, na Tchaj–wanu a v jihovýchodní Asii je kukmák sklepní. Nejvíce zde sbírají houby Číňané a Japonci. Národním jídlem Japonců je sukijaki ze shiitake, enokitake a simezdi, tedy houževnatce jedlého, penízovky sametonohé a líhy klubčité. V čínské kuchyni je to ucho Jidášovo neboli rosolovka stříbrná. V Indii se houby nesbírají.

Plný košík hub, to je především česká tradice, kterou jinde nemusí znát. / Foto: Shutterstock

Houby v Austrálii a Americe

V USA chodí na houby potomci evropských přistěhovalců. V Austrálii se nejvíce jí podhoubí choroše sklerociového nazývané černochův chléb. Jihoameričtí indiáni sbírají indiánský chléb, podhoubí choroše Wolfiporia cocos. V Mexiku se konzumují halucinogenní houby na šamanské obřady, jinak hřiby, holubinky, ryzce, pečárky a václavky, jako u nás.

Neprobádaná Afrika

Pralesy Afriky skrývají mnoho druhů hub, i těch neznámých. Největší známý druh kloboukaté lupenaté houby termitovník obrovský má klobouk velký až 100 cm. V tropické Africe zase domorodci sbírají hřib sudánský s kloboukem až 120 cm, obvodem nohy až 50 cm a váhou až 5 kg.

Foto: Shutterstock

Nenechte si ujít
Vypadá to, že chystaná důchodová reforma se stane největším tématem příštích týdnů a měsíců. Ostatně, jde o zcela zásadní změnu, která se dotkne úplně všech. Vzhledem k tomu, v jaké šlamastyce se celý důchodový systém ocitl, je třeba provést skutečně dalekosáhlé změny na všech stranách. Do důchodu dříve Všeobecně to pochopitelně půjde směrem, který se lidem příliš nelíbí. Produktivní věk se prodlouží a důchodový věk naopak oddálí. Smyslem je to, abyste v penzi netrávili tolik času. Podle aktuálních propočtů se počítá s průměrem 21 let a i to bude podle odborníků dost možná třeba ještě zrevidovat, jelikož je to příliš mnoho, vezmeme-li v potaz, že pro odchod do penze je třeba odpracovat 35 let. Ovšem s tím, jak se bude věk pro odchod do důchodu prodlužovat, je třeba zohlednit i velmi náročné profese, kterých by se to týkat nemělo. V některých případech by si dokonce měly polepšit a odejít do penze dříve než dnes. Do důchodu půjdou zcela jednoznačně dříve pracovníci spadající do 4. kategorie podle metodiky Bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. “To jsou práce, při nichž je vysoké riziko ohrožení zdraví, které nelze zcela vyloučit ani při používání dostupných a použitelných ochranných opatření,” uvádí web BOZP Info. Kdo tam spadá? Do této kategorie však aktuálně spadá necelých 20 tisíc lidí, což není mnoho. Ministerstvo práce a sociálních věcí ale už oznámilo, že dřívější důchod se bude týkat i řady profesí spadajících do třetí kategorie. Tam už jde teoreticky o téměř půl milionu zaměstnanců. Počítá se s tím, že dříve půjdou například zedníci, dlaždiči, obsluhovači důlních zařízení, montéři nebo pracovníci odvozu a recyklace odpadů. Překvapivě by se to mělo týkat také šéfkuchařů a kuchařů. Čtěte také: Jsem na světě 70 let, ale takhle špatně se mi ještě nežilo. Důchodkyně řekla, kolik skutečně dostává a co si myslí o tomto státě Je tedy vidět, že některé skupiny se do tohoto seznamu propracovaly a jiné nikoliv. Proč tam nejsou například pokojské nebo recepční, které také neustále stojí na nohou a vykonávají fyzickou aktivitu? Mnozí to zcela jistě budou považovat za nespravedlivé. Zároveň se tu vytváří skupina privilegovaných, a to často ne se zcela propracovaným argumentačním pozadím. Foto: Shutterstock, zdroje: SUIP, MPSV 0SdíleníSdíletTweet [...]
Lidem v České republice hrozí poměrně velký malér, o kterém většina z nich zatím nic moc netuší. Je to spojeno s držbou nemovitého majetku, která bude nově vyžadovat o poznání více povinností a papírování, než tomu bylo dosud. Jde tak trochu o vedlejší produkt schválení nového stavebního zákona, který přišel i s mnoha takzvanými přílepky, které z něho udělaly ukázkový paskvil. Dejte si papíry do pořádku Co mělo řešit zrychlení stavebního řízení, aby se v Česku konečně začaly pořádně stavět byty, které jsou potřeba jako sůl, paradoxně přináší ještě mnoho dalších komplikací, jež tu dříve nebyly. A to překvapivě i pro stávající majitele nemovitostí. Navíc neplatí, že by se nový stavební zákon týkal především developerů či stavebních společností, jak často panuje mylně rozšířený názor. Dotýká se úplně všech, a to i těch, kdo mají už postavený obyčejný rodinný domek. Nová regulace vstoupila v platnost od 1. ledna 2024, avšak celá záležitost je natolik komplikovaná, že druhá fáze přijde až od 1. července tohoto roku. Právě tehdy naběhnou i všechny možné povinnosti, které už však v té době musíte plnit. Odborníci se teprve teď seznamují s veškerými dopady, které novinka přináší, a informují o nich veřejnost. Ta tak může být ještě nepříjemně překvapena. Jako například v tomto případě, kdy se ukazuje, že lidé, kteří mají nějakou nemovitost, musí uchovávat její projektovou dokumentaci, a to tu, podle které se projekt nakonec realizoval. Nestačí tedy různé prvotní či pozměněné verze. Musíte mít v ruce papír, podle kterého se stavělo. Bude to hodně drahé Mnozí ho pochopitelně nemají, takže bude docházet k paradoxní situaci, kdy si budou muset opatřit projekt na základě toho, jak byl dům ve skutečnosti postaven, tedy jaksi reverzně. A teď se podržte. Netýká se to totiž pouze těch domů, které budou postaveny poté, co vstoupila novela stavebního zákona do praxe. Vše bude platit i zpětně na veškeré již postavené nemovitosti v České republice. Čtěte také: Výrazně vyšší dědická daň vás může odradit od toho, abyste odkázali nemovitost dětem Pakliže si říkáte, že to nebude tak žhavé, jak to vypadá a že na tuto hru nepřistoupíte, potom byste měli také vědět, jaké jsou v takovém případě sankce. Ty totiž nejsou vůbec nízké. Původně se počítalo s už tak vysokou pokutou ve výši 200 tisíc korun, avšak ta byla pro jistotu ještě navýšena na 400 tisíc. V případě, že tedy povinnosti nesplníte, připravte si rovnou tučný balík. Foto: Shutterstock, zdroje: ČKA, MMR, ČKAIT 15SdíleníSdíletTweet [...]
Ani v dnešní době, kdy se pocitově zdá, že jsou Češi ochotní utrácet velmi vysoké částky za běžné služby, nemají obchodníci na růžích ustláno. Například v případě restaurací zavírá jedna za druhou, a to i věhlasné podniky, jako nedávno ten, který patřil šéfkuchaři Emanuelovi Ridimu. Jde však i o velmi tradiční podniky, které tu fungovaly desítky let, ale teď to najednou přestaly zvládat. Těžké časy Řeč je o lahůdkářství Zlatý kříž, které centrum Prahy zdobilo přinejmenším sto let. Jeho vznik se datuje do tak dávných dob, že přesné datum dnes již není známo. Ale už je to také tak trochu jedno, jelikož podnik před několika týdny definitivně zavřel. Nejprve se dle nápisu na dveřích zdálo, že řeší nějaké technické problémy, avšak teď už je jasno. Firma je rovnou v likvidaci, takže provoz neobnoví. Tyto lahůdky pravděpodobně budete znát také. Sídlily v Jungmannově ulici a dosud si je lidé, přinejmenším dle hodnocení na Googlu, pochvalovali, a to navzdory tomu, že sem v posledních letech začali ve velkém chodit také turisté. Těm o slavných českých chlebíčcích básní různí průvodci, takže je pochopitelně musí vyzkoušet. Drahé chlebíčky Rychle však ubývá míst, kde tak mohou učinit. Ostatně, hodně rychle rostou také jejich ceny. Kdo by ještě před pár lety řekl, že takový chlebíček může stát 45 Kč, jako tomu bylo právě ve Zlatém kříži, ještě než zavřel. Mnohým to připadá hodně, ovšem sami si odpovězte na otázku, za jakou cenu byste je dnes byli ochotni prodávat. Čtěte také: Tak to je rána. V Česku končí 160 let stará firma. Přežila všechno, ale tohle už ne Jak se totiž ukázalo, Zlatý kříž nedokázal přežít ani s těmito cenami a velkou tradicí. Důvodů může být hned několik. Mluví se o tom, že měl podnik příliš vysoký nájem, ale také o tom, že se Praha 1 vylidňuje, takže se tu nedá opřít o pravidelnou klientelu, kterou by podnik tohoto typu potřeboval jako sůl. Podle jiných už se také zřejmě vyčerpal model tradičního lahůdkářství. Lidé sem sice stále tu a tam zašli, ale na nějaké velké vyskakování to zkrátka už nebylo. Foto: Shutterstock 0SdíleníSdíletTweet [...]

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *