Jeden z největších otazníků kolem nové vlády se vznáší nad tím, jakým způsobem se zhostí svého slibu dostat znovu pod kontrolu veřejné finance, které se za vlády Andreje Babiše v době covidové a postcovidové doslova vymkly z rukou. Současná ministryně financí Alena Schillerová jakoby rezignovala na jakoukoliv rozpočtovou disciplínu a i pro příští rok navrhla doslova šílený schodek ve výši 377 miliard korun.
Mnoho konkrétního nevíme
To je číslo, které ještě před dvěma lety bylo nepředstavitelné. Vláda by to tehdy schytala i za schodek desetinový. Toto číslo také ukazuje, kam až to dopracovala současná vláda. Jednou věcí je jednorázová covidová pomoc, která rozpočet pochopitelně zatížila. Tou druhou je však jeho strukturální demolice, která se odehrála souběžně.
Jednoduše řečeno: vláda přidávala moc a příliš rychle. Rostly platy zaměstnanců, důchody a do toho přišlo zrušení superhrubé mzdy, tedy výpadek daňových příjmů do státní kasy. Chvíli to bylo veselé, pak se to ale spolupodepsalo na rekordní inflaci, která nárůsty peněz stejně reálně v podstatě vymazala a teď tu máme výsledek, se kterým je potřeba něco dělat.
Otázkou je, jak se do toho pustit. Od budoucí koalice jsme dosud slyšeli jen obecné proklamace, že se bude muset šetřit v každém resortu. To je hezké, jenže něčím, co bychom mohli popsat jako “administrativní šetření” je podle expertů možné ušetřit jednotky miliard, v nejlepším případě nízké desítky miliard korun. Tady jde ale o stovky miliard, které je potřeba nějak seškrtat, případně získat.
Odnesou to úředníci, důchodci i zaměstnanci
Představitelé budoucí vlády se rádi ohánějí hesly o tom, že zruší slevy na jízdné, případně se podívají na takzvanou digitální daň. Opět ale platí, že tím se nijak zásadně stav veřejných rozpočtů nezlepší.
Co by fungovalo? Pochopitelně třeba plošné snížení platů státních zaměstnanců. Ty během posledních let vystřelily tak vysoko, že poprvé za dlouhou dobu výrazně překonávají mzdy v soukromém sektoru. Případně propuštění nemalé části úředníků. Nebo dočasné zmražení důchodů. Také senioři si v posledních letech výrazně přilepšili. A samozřejmě zvýšení daně z příjmů, které by vykrylo zrušení superhrubé mzdy.
Jsou to všechno opatření, která si lze jen obtížně představit. Přesto jsou ale nutná. Je ironií osudu, že se středově-pravicová vláda dostává k moci opět ve chvíli, kdy je nutné škrtat na všech frontách. To pro ní nepředstavuje vůbec dobrou výchozí pozici.
Foto: ODS
