Premiér Andrej Babiš nechal vyjednávání o prodloužení nouzového stavu na ministrovi zdravotnictví Janu Blatném. Podle toho to také dopadlo. Jakoby premiér snad ani nechtěl jeho prodloužení. Jinak si těžko vysvětlit trestuhodné podcenění situace, kdy si zřejmě nedokázal obstarat několik hlasů pro protlačení prodloužení nouzového stavu do 16. března tak, jak požaduje. Opozice tvrdí, že jednání zkrachovala.
Jde vlastně o jednu velkou ukázku toho, jakou pozici má vláda bez většiny v Poslanecké sněmovně a tedy i bez aktuální důvěry. Tu omezeně poskytovali komunisté, ale už ani oni nechtějí mít s kroky vlády Andreje Babiše nic společného. Je sice možné, že je premiér opět něčím na poslední chvíli “uplatí”, ale pokud se tak stane, bude to zřejmě drahé. Ne snad pro něj, ale pro Českou republiku.
Pokud nouzový stav skutečně skončí, bude muset vláda jednotlivá opatření aplikovat na základě zákona o veřejném zdraví. Ten ji ale zdaleka nedává tak volné pole působnosti. Ukázalo se to ostatně už na jaře loňského roku, kdy se podle něj také několik týdnů jelo, ale pak se vláda zalekla možných žalob a žádostí o kompenzace, do kterých by se postižení podnikatelé mohli pustit.
Vzhledem k tomu, že vláda zřejmě bude muset příslušný zákon všemožně natahovat a lámat přes koleno, hrozí, že se situace v České republice zcela vymkne z rukou. Lidé by si mohli začít dělat to, co chtějí a vládě by nezbývalo než čekat na soudy, jak v konkrétních věcech rozhodnou. Byl to přitom právě Babiš, který před pár dny v reakci na rozhodnutí Ústavního soudu o volebním zákoně prohlásil, že v této zemi třímají stále větší moc nikým nevolení soudci. V této situaci by to byla opravdu katastrofa.
Je jasně vidět, že premiérovi Babišovi už tečou nervy, a tak dopředu obvinil každého, kdo bude hlasovat proti nouzovému stavu ze smrti lidí. Zřejmě už zapomněl, co způsobily liknavé a chaotické kroky jeho vlády. Česko se stalo jednou z nejhůře postižených zemí i v nouzovém stavu.
Foto: Shutterstock
