Obchodní řetězce v České republice jsou už nějakou dobu pod velkým tlakem. Zákazníkům vadí, jakým způsobem se k nim zachovaly v průběhu inflační krize, které zcela zjevně zneužily ke zvýšení svých marží. Stále větší otázkou je přitom kvalita potravin, které se právě v těchto řetězcích prodávají. Ukazuje se, že nejde o moc dobré zboží a zejména ve srovnání s produkty prodávanými v Německu hodně kulhá.
Nepříjemný nákup
Některé obchodní řetězce navíc přicházejí s novinkami, které zákazníci nekvitují zrovna s povděkem. Doslova o pozdvižení se postaral jinak celkem oblíbený Lidl, který v poslední době hodně experimentuje.
“Asi před týdnem jsem šel u nás do Lidlu na velký nákup. Naplnil jsem nákupní vozík doslova po okraj a šinul si to ke kasám. Tam mě ale trklo, že žádná není otevřená. Odchytil jsem tedy nějakou obsluhu u regálů a žádal, aby se zprovoznila alespoň jedna kasa,” líčí svůj zážitek pan Josef Král. “Na to mi ale dotyčná odpověděla, že teď se kasy rozjíždět nebudou a ať si nákup namarkuju sám u samoobslužné pokladny.“
Jenže to je opravdu zvláštní. Samoobslužné pokladny jsou primárně určeny k odbavení zákazníků, kteří mají pár kousků nákupu a rozhodně nejsou určeny k tomu, aby na nich někdo vyskládával velký nákup. V tomto případě se to ale stalo. “Celé mi to trvalo asi čtvrt hodiny a bylo to opravdu otravné,” říká pan Josef.
Bude to nový standard?
Lidl na základě obdobných zpráv ze všech koutů země skutečně připustil, že testuje nový systém. A sice, že bude obsluhované kasy v méně frekventovaných časech vypínat. Poukazuje však na to, že v případě větších nákupů by měla být kasa aktivována, byť se tak reálně třeba nestalo.
Čtěte také: Lidl začal s prodejem solárních panelů na balkon. Elektřinu tak může mít zadarmo úplně každý
Obchodní řetězec také odmítá, že by trpěl personální nouzí, o čemž mnozí ve spojitosti s omezováním provozu na pokladnách spekulují. Lidl přitom svým zaměstnancům platí nejlépe ze všech řetězců. Přesto však má značnou fluktuaci, jelikož práce je skutečně náročná.
Foto: Shutterstock
Nenechte si ujít
Když jsem před lety poprvé pronajímal byt, měl jsem v hlavě jednoduchou rovnici. Byt + nájemník = pasivní příjem. Slovo pasivní mi tehdy přišlo naprosto samozřejmé.
Trvalo asi čtrnáct měsíců, než jsem pochopil, že na tom slově je něco hodně optimistického.
Nechci strašit. Většina nájemníků je v pohodě, platí včas a byt vám nezdemolují. Ale pronájem není spořicí účet. Je to malý podnik, který má provozní starosti, a ty přicházejí ve chvílích, kdy se vám to nejmíň hodí. Odchod nájemníka v listopadu, kdy trh spí. Prasklá baterie v koupelně v sobotu ráno. Dva měsíce, kdy někdo „zrovna teď nemůže, ale příští týden určitě”. A mezitím hypotéka, která si na nic nehraje a strhne se každý měsíc naprosto spolehlivě.
Právě ta asymetrie mě štvala nejvíc. Výdaje jsou fixní a jisté. Příjem je pohyblivý a nejistý.
Co s tím vlastně jde dělat
Možnosti jsou v zásadě tři.
První: řešit si to sám. Nejvyšší výnos, nejvíc práce. Funguje, pokud bydlíte poblíž, máte čas a nevadí vám telefonovat s instalatérem.
Druhá: dát byt do správy. Někdo za vás shání nájemníky, řeší opravy a komunikaci, vy platíte odměnu. Starosti zmizí, riziko ne. Když je byt prázdný, nájem nechodí. Když nájemník neplatí, ztráta je pořád vaše.
A třetí, na kterou jsem narazil až později a dlouho mi nedávala smysl: nechat si byt pronajmout celý, natvrdo, firmě.
Přesně tohle dělá garantovaný nájem od RentControl.cz. Nejsou prostředník mezi vámi a nájemníkem — sami se stanou vaším nájemcem. Podepíšete s nimi nájemní smlouvu s možností podnájmu na pevnou měsíční částku a oni si byt dál pronajímají koncovým lidem. Jestli ho zrovna obsadili, nebo ne, už není vaše starost. Vaše platba chodí tak jako tak.
Je třeba si uvědomit, že byt, ať už cíleně investiční nebo třeba z dědictví, tvoří významnou část vašeho majetku. Přistupujte k němu proto s náležitou péčí.
Kde je háček (protože nějaký být musí)
Je a nemá smysl kolem toho chodit po špičkách: garantovaný nájem je nižší než ten tržní.
Poprvé, co jsem to slyšel, mi to znělo jako špatný obchod. Proč bych bral míň?
Odpověď mi došla až ve chvíli, kdy jsem si sedl a spočítal, kolik mě reálně stály ty „drobné výpadky”. Dva měsíce prázdného bytu mezi nájemníky ročně nejsou žádná exotika a sežerou vám kolem šestnácti procent ročního příjmu. Jeden neplatič, kterého musíte řešit, dokáže dopadnout hůř. A k tomu připočtěte inzeráty, prohlídky, předávací protokoly a večery strávené odpovídáním na dotazy lidí, kteří pak stejně nepřijdou.
Když se to sečte, rozdíl mezi „vyšším nájmem s výkyvy” a „nižším nájmem bez výkyvů” najednou není tak dramatický, jak vypadá na papíře. Platíte si pojistku. A jako u každé pojistky platí, že vám připadá zbytečně drahá přesně do dne, kdy ji potřebujete.
RentControl to na svém webu mimochodem říká otevřeně — že nižší částka je cenou za to, že riziko neobsazenosti i neplatičů přebírají oni. Ocenil jsem, že to nezabalili do marketingové vaty. Konkrétní číslo navrhují až po prohlídce bytu, podle lokality, stavu a reálně dosažitelného nájmu, a schvalujete ho vy dřív, než se cokoli podepíše.
Spravovat byt, to znamená i schopnost akceptovat problémy. Skutečný pasivní příjem přichází až tehdy, když správu bytu předáte profesionálům.
Jak to běží v praxi
Postup je poměrně nudný, což je u nemovitostí dobrá zpráva. Přijedou se na byt podívat, navrhnou částku. Pokud kývnete, podepíše se nájemní smlouva. Od té chvíle vám každý měsíc chodí dohodnutý nájem. Hledání nájemníků, prověřování, smlouvy, komunikace, běžná údržba — to všechno je na nich. Po skončení spolupráce vám byt předají ve smluveném stavu.
Zásadní opravy a technické zhodnocení zůstávají na majiteli, což mi přijde férové. Kdyby slibovali, že vám zaplatí i novou střechu, byl bych podezíravý.
Přehled o bytu přitom neztrácíte — mají na to vlastní aplikaci, takže nejde o model „dali jsme vám klíče a půl roku o vás neslyšeli”.
Pro koho to dává smysl
Upřímně: ne pro každého.
Pokud vás pronajímání baví, umíte si vybrat lidi a výkyvy v cashflow vás neruší, budete na klasické správě nebo vlastní režii vydělávat víc. Tečka. Nikdo by vám neměl tvrdit opak.
Ale je skupina lidí, pro které je tohle přesně ono:
Ti, co splácejí hypotéku. Fixní výdaj proti fixnímu příjmu. Spíte líp.
Ti, co bydlí daleko nebo v zahraničí. Řešit prasklou trubku přes dvě časová pásma je zážitek, který si nemusíte dopřávat.
Ti, co byt zdědili nebo koupili jako investici a nechtějí si k tomu pořizovat druhou práci.
A ti, kdo mají jednoduše rádi klid. Což je legitimní ekonomické rozhodnutí, i když se to tak často neformuluje.
Co bych řekl sám sobě před lety
Že „pasivní příjem” je marketingové sousloví, ne popis reality — pokud si tu pasivitu aktivně nezařídíte.
Garantovaný nájem není zázrak. Je to výměna: část výnosu za veškeré riziko a starosti. Buď vám ten obchod sedne, nebo ne. Ale minimálně stojí za to si ho spočítat, než ho odmítnete, protože „přece nebudu brát míň”.
Konzultace a nacenění jsou u RentControl zdarma a nezávazné, takže jediné, co riskujete, je jeden e-mail a vědomí, kolik váš byt reálně umí vydělat s jistotou — a kolik bez ní.
RentControl pak nabízí i klasickou službu správy bytu, kdy sice negarantuje nájem, ale i tak se stará o všechno spojené s pronajmutím a správou dané jednotky. Taková služba je pak levnější a vám zůstane více peněz, i když možná také o něco více starostí. [...]
Jde o další důkaz, v jak moc pokřiveném světě aktuálně žijeme a fungujeme. Tepelná čerpadla si užila svých pomyslných pár minut slávy v době energetické krize, kdy se na ně také dávaly štědré dotace, což ostatně nadále trvá.
Není to v pořádku
Mnoho domácností po tomto řešení sáhlo, protože se zdálo, že půjde o nejlevnější formu vytápění rodinného domu. Nebylo to vůbec levné. I se státní dotací totiž běžná instalace takového zařízení dosáhla 500 tisíc korun.
Kdyby ovšem fungovalo tak, jak bylo uvedeno na papíře, tedy šetřilo nemalé prostředky například vůči plynovému kotli, pravděpodobně by se nikdo tolik nezlobil, protože návratnost by byla stále velmi slušná.
Jenže to se u spousty lidí jednoduše nestalo. “Dnes bych vás s tepelným čerpadlem vyhodil. Takového trápení, co nám to přineslo. Stále jsou s tím nějaké problémy a poruchy. A úspora? Ano, nějaká tam je, ale tak kolem 15 %, což je skoro zanedbatelné a při původní investici se to prostě nevyplatí,” říká Roman Jasný z Berouna.
Jak rychle tepelná čerpadla vystřelila, tak svižně zájem o ně také opadl. Jedna firma za druhou, jež se na jejich instalaci specializovala, dnes krachuje, ať už je to třeba S-Power nebo Woltair.
Proč to pořád nutí?
Paradoxně jim však stačilo nějakou dobu vyčkat, protože se připravuje něco podobného, jako byla energetická krize, až na to, že tentokrát to bude vyvoláno uměle a schválně. Řeč je o emisních povolenkách pro domácnosti v rámci systému EU ETS 2. Ten totiž způsobí, že lidem dramaticky zdraží cena vytápění plynem a dalšími fosilními panely.
Čtěte také: Loni si koupili tepelné čerpadlo za 500 tisíc, aby ušetřili. Teď Češi litují, stát jim schválně zdražil elektřinu o desítky tisíc
Ačkoliv politici tvrdí, že tomu zabrání, reálně to není možné. Odborníci naopak tvrdí, že to opět způsobí obrovskou poptávku po fotovoltaických elektrárnách a tepelných čerpadlech. Jenže co je to jiného než prosté vnucení takové technologie i těm, kdo o ni vlastně vůbec nestojí?
Foto: Shutterstock [...]
Přichází podle všeho velká změna v rámci sociálního systému, která byla dlouhodobě potřebná jako sůl. Vytvořila se tu totiž poměrně velká kasta lidí, kteří se rozhodli nepracovat, protože jim chodí slušné peníze v rámci sociálních dávek.
Musí se to změnit
Takto ale systém vůbec nebyl zamýšlen a v takových podmínkách nedokáže fungovat. Na příspěvky a dávky by měl mít nárok jen ten, kdo se dostane do problémů. Například ztratí práci, a potom je logické, že by měl pobírat podporu v nezaměstnanosti. A to po dobu, kdy si bude hledat nové zaměstnání. Ne však způsobem, že na dávkách zůstane další roky.
Bohužel je tento nešvar velmi rozšířený, a to zejména v některých oblastech České republiky. Vede to hned ke dvěma zásadním problémům. Na jedné straně je vyčerpaný sociální systém, v němž se nedostává peněz pro skutečně potřebné a na straně druhé jsou potom nespokojení zaměstnavatelé, kteří nejsou schopni získat dostatečné množství pracovní síly, jelikož jim v tomto konkuruje nejen stát jako zaměstnavatel, ale rovnou i jako rozdavač nejrůznějších dávek.
Ministerstvo práce a sociálních věcí proto představilo reformu, která platí od října a je založena na tom, že lidé budou muset pracovat. “Sociální systém tu není od toho, aby živil zdravé lidi, co nechtějí pracovat. Proto jsem prosadil ReVizi dávek, která už od října platí a podmiňuje u zdravých lidí dávky prací,” uvedl ministr sociálních věcí Marian Jurečka.
Vše by mělo být efektivnější
Již dříve se mluvilo o tom, že to v podstatě vrací do hry povinnou práci. Najdou se totiž tací, kteří si nebudou schopni sami sehnat zaměstnání. Ti by potom měli vykonávat třeba obecně prospěšné práce, kterými si sice nevydělají tolik, ale minimálně prokáží, že něco dělají, a tak jim stát nějakou tu korunu dá.
Čtěte také: Kaufland a Lidl se tvrdě zakously do Čechů. Obírají je o peníze nehorázným způsobem
Dalším faktorem je skutečnost, že by se pomoc skutečně potřebným měla zrychlit a zefektivnit. Reforma by zkrátka v ideálním případě měla vést k tomu, že nebude házet takové klacky pod nohy lidem, kteří finanční pomoc skutečně potřebují, a zároveň ji znemožní čerpat těm, kdo ji zneužívají.
Foto: Shutterstock, zdroje: MPSV, Úřad práce [...]
Ještě že jezdím nakupovat do Německa a Polska,v takové prodejně kde vydiraji nátlakem zákazníky by mě už nikdy nikdo neviděl..
No zjistit něco podobného u pokladny s plným vozíkem tam jim ho tam nechám a odejdu.
Až na to, že mě se stalo přesný opak. Přijel jsem k pokladně s plným vozíkem a když jsem tam chvíli stál a koukal na ty samoobslužné poklady a pak na kasy, kde nesvítila ani jedna zelená, tak jsem chvíli přemýšlel, co s tím plným košem tam budu dělat. Ale než jsem se stačil vzpamatovat byl u mě pokladní a doslova mne “hnal” k pokladně, že ji otevře.
Takže nakonec jsem to vyhrál, protože takhle rychle jsem se ještě nikdy k pokladně nedostal.
A ať si to klidně udělá, když budu budu mít 5 věcí v košíku tak si to tam naklikám sám když budu mít toho víc, asi není problém si říct zaměstnanci, že chce člověk pokladu a pak už záleží na prodejně a na daných lidech jestli vyhoví. Podle mne to udělají, pokud uvidí, že máte plný košík. Pokud budete mít 3 věci, tak asi ne.
Tak nevím od kdy jsou samoobslužné pokladny určené jen pro malé nákupy. Platím na nich veškeré nákupy, ať malé nebo velké a zvlášť Lidlu jde musí pokladní spěchat, je to daleko lepší
Ano, také mám podobný zážitek, jen jsem měl alkohol a potvrdit věk, naštvaná prodavačka nakonec přišla. Další ulet je, když opouštíte tyto pokladny, otevře se brána na úkor účtenky, šli jsme dva, takže se brána pro druhého zavřela a nemohl odejít, protože uplatnit účtenku mohu jen jednou.
Ideální je možnost volby kasa x samoobsluha.
Navíc některé samoobsluhy občas něco neumí – na př. v Albertu namarkovat karton mléka a p.
Problém může způsobit i specialita Kauflandu: vychod jen po nascanování účtenky ( někdo si ji na poprve nevezme, zapomene, nebo ji dá na dno tašky a na ní navrší celý nákup, který musí následně opět vyndat, aby ji našel a hlavně byla nepoškozená…
Mně se líbí, jak na podobnou situaci reagoval jeden zákazník: nepřišel jsem na brigádu, ale nakoupit.
Zavádějící článek a akorát zavádějící spekulace u mě ve městě doteď ani jediný obchod nemá samoobslužné pokladny a jsou tu k dispozici právě Lidl,Penny a bylla což běžně v Praze jsou samoobslužné kasy ale Penny Market pouze myslím na dvou místech v Praze, ale zase zmiňuje že vaše články jsou akorát zavádějící pro uvedení příkladů lze říci že na praha-libeň má Lidl celkem nově samoobslužné pokladny ale pouze pro platbu kartou tudíž se tady opravdu nedá mluvit že by bylo reálně možné zavřít normální kasy což zase dává smysl protože automatická kasa pouze pro platební karty je jen počítač za cenu nejspíš pár desítek tisíc Kč ale na druhou stranu verze která zpracuje i hotovost není od tvrzení daleko že se cena může pohybovat kolem 250 000 na kus nebo podobné částky, jsem si dost jistý že mi bylo dobrý abyste si spousta informací zjistili jak jsou než se stavíte nějaký články
V případě plně naloženého koše a sdělení někoho z personálu,že si to mám namarkovat sam má odpověď zní. Tak si to tu nechte, odcházím ke konkurenci. Koš vrazím do ruky tomu dotyčnému a odcházím středem .
Přesně tak! Pokud by tohle začali dělat všichni zákazníci, Lidl by si to brzy rozmyslel.
Něco podobného se mi stalo v Albertu.
Nákup za 1200Kč a normální pokladna ani jedna nefungovala.
Stoupla jsem si k uzavřené pokladně, během chvilky za mnou byla fronta (všichni zákazníci co se vyhýbají rychlým pokladnám), a po delší době přišla pokladní. Sice to nebylo bez poznámek, ale nakonec nás obsloužila.
Budu to tak dělat i v budoucnu, a pokud neuspěji, nechám jim nákup na prodejně a půjdu k Vietnamcům. Zde jsem vždy považována za dobrého zákazníka.
Řešení je jednoduché. Právě s tohoto důvodu nechodím do Tesca. Prodavačka mi přímo zdělila, že mají příkaz neotvírat pokladnu, pokud je málo lidí.