Odvolání ministra zdravotnictví Petra Arenbergera je na spadnutí. Kdyby na něj praskl jeden skandál, asi by se to ještě, vzhledem ke zhoršující se politické kultuře, dalo ustát. Jenže teď už neuplyne den, aby na ministra neprasklo něco dalšího, obvykle spojeného s jeho majetkovými poměry.
Tak jen pro připomenutí: Petr Arenberger se stal šéfem nemocnice a zároveň na živnost kosmetických služeb prováděl klinické studie, které evidentně odebíral právě nemocnici, kterou řídil. Vydělal tak 30 milionů za jediný rok. Skutečnost, že vlastní 67 nemovitostí, může u někoho vzbuzovat pozvednuté obočí, ale to mu budiž přáno. Jen kdyby jednu z těchto nemovitostí nepronajímal nemocnici, kterou řídí. A pak je tu ten byt, v němž má ministr soukromou ordinaci a který před pár lety zprivatizoval od města za nebývale nízkou cenu. Podmínkou bylo, že v něm bude bydlet. Jenže Arenberger obývá jednu ze svých vil. Kromě toho ministr nesplnil ani povinnost udělat si prověrku na stupeň důvěrné, což jako ředitel nemocnice musel. Asi ale tušil, že by musel na světlo světa se svými majetkovými poměry. Ty se ostatně snažil ututlat i po svém nástupu do funkce, jen se mu to nepodařilo. Teď si mnozí klepou na čelo, jak se mohl ministrem dobrovolně stát takto zprofanovaný člověk. Vždyť si na sebe téměř přivodil trestní stíhání.
Jak vidno, u ministrů zdravotnictví neplatí ono okřídlené rčení “horší už to být nemůže”, ale spíše “z bláta do louže”. Premiér Andrej Babiš chce podle všeho Arenbegera odvolat, už to ostatně měl konzultovat s prezidentem Milošem Zemanem, který není proti. Jenže koho tam dát za něj? Vhodných kandidátů neustále ubývá.
Nejde přitom jen o samotné ministry, jejichž spotřeba je značná. Za dobu pandemie začal premiér, potažmo stát, spolupracovat s celou řadou expertů, které však brzy poštval proti sobě. Ať už to byl Rastislav Maďar, který se musel nelichotivě poroučet na konci minulého léta, nebo teď Petr Smejkal, kterému ministr vypustil rybník, respektive rozpustil odbornou skupinu, aniž by se mu to obtěžoval osobně vysvětlit. Ostatně, Smejkal už jednou nabídku stát se ministrem dostal. Tehdy odmítl. Teď mohl třeba přijmout, jenže jeho vztahy s premiérem jsou už na bodu mrazu.
Není zkrátka kde brát. A tak se objevují hlasy, že by se měl vrátit Roman Prymula. Jako jeden z mála ve funkci působil odborně a jeho majetkové nesrovnalosti jsou ničím v porovnání s tím, co předvádí Arenberger. Na nějaké extempore v uzavřené restauraci, kvůli kterému Prymula odstupoval, už všichni spolehlivě zapomněli. Epidemiolog má navíc mocného přímluvce. Prezident Miloš Zeman mu podle všeho mocně pomáhá zpět do křesla.
Pokud by se Roman Prymula stal znovu ministrem zdravotnictví, divili by se tomu asi už jen málokdo. Mnozí by si asi také oddechli. Těžko si navíc v této chvíli představit spolehlivější volbu. Od Prymuly zkrátka už víme, co čekat.
Foto: Úřad vlády ČR
