Na ostrov Severní Sentinel se nikdo nedostane. Místní kmen každého cizince okamžitě zabije

Tajuplný ostrov Severní Sentinel budí zájem dobrodruhů už desítky let. Nejsou však známy expedice, které by se dokázaly na ostrově vylodit, setkat se s ostrovany a přežít. V dnešním globalizovaném světě to vypadá až neuvěřitelně, ale místní kmen si stále žije po svém a nemíní na tom nic měnit. Jakoby věděl, že civilizace by mu nepřinesla nic dobrého, a tak ji blokuje v samotných zárodcích. Kdokoliv se k ostrovu byť jen přiblíží, končí většinou velmi špatně.

Na ostrov se výprava dostala poprvé a naposled

Severní Sentinel je součástí souostroví Andamany v Bengálském zálivu a jako takový patří pod Indii. Ta tu však nikdy nevykonávala státnická práva, byť se s místními pokoušela několikrát o kontakt.

Jediná výprava, která se kdy na ostrov dostala, proběhla v roce 1967. Přestože dvacítka členů expedice pronikla až do srdce ostrova, kde našla dřevěné chatrče bez oken a na zemi potravu skládající se z ryb a ovoce, kontakt nenavázala. Podle indického antropologa Triloknatha Pandita, který dostal za úkol navázat s ostrovany spojení, se však členové kmene pouze skrývali. Možná se zalekli početné výpravy, možná ji nezabili z jiných, dosud neznámých důvodů.

Slibné začátky Panditových expedicí ale neměly podobného pokračování. Už nikdy se antropolog se svým týmem nepodíval přímo na ostrov. Když se k pevnině přiblížili příště, už je Sentinelci očekávali na pláži s luky a šípy a dali jim jasně najevo, že mají opět odplout.

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je divoky-kmen.jpg.
Příslušníci divokého kmene z ostrova Severní Sentinel nestojí o kontakt s civilizací. Zahubila by je. / Foto: Shutterstock, ilustrativní

Historický kontakt

Není to tak, že by Sentinelci zabíjeli, protože je to snad baví nebo že by to byli kanibalové. “Cizince jasně varují, takže to musí respektovat a otočit se,” uvedl později dnes čtyřiaosmdesátiletý Pandit. Ten však své pokusy o kontakt nevzdal. Když přijel příště, přivezl dary v podobě mnoha kokosů a železného nářadí, jako jsou nože nebo kladiva. Ani tentokrát ale neuspěli.

Po několika podobných neúspěšných výpravách se přeci jen podařilo průlom. V roce 1991 si Sentinelci pro dary přišli do moře. “Nevěděli jsme, proč nám to dovolili, ale šlo o jejich rozhodnutí a setkání se odehrávalo podle jejich pravidel. Tak jsme seskočili do vody a předali jim dary,” vyprávěl Pandit. Sentinelci si brali dary přímo z jejich rukou a snažili se komunikovat, jenže nikdo jim nerozuměl. Tento vstřícný krok každopádně neměl být pobídkou k návštěvě ostrova. Členové kmene dali jasně najevo, že Indové mají zůstat ve vodě.

Indie v dalších letech o ostrov ztratila zájem. Podle oficiálních informací nechtěla domorodce vystavovat riziku přenosu nakažlivých nemocí. I běžné choroby jako chřipka či spalničky pro ně mohou být smrtelné a celý kmen vyhubit. Zlé jazyky tvrdí, že už se vládě nechtělo investovat do nákladných expedic, které stejně nepřinášejí výsledky.

Misionář chtěl šířit křesťanskou víru, byl zabit

V roce 2018 nedbal zákazu se k ostrovu přibližovat americký misionář John Allen Chau, který se rozhodl, že Sentinelce obrátí na křesťanství. Uplatil proto místní rybáře, aby ho k ostrovu dopravili. Pak se na něj zřejmě pokusil vstoupit.

Tento muž riskoval a nejspíše ignoroval veškerá varování, když vstoupil na ostrov. Měl se otočit, když na něj gestikulovali,” je Pandit přesvědčen o tom, že ho domorodci nezabili jen tak bez varování.

Indický antropolog Triloknath Pandit odmítá, že by obyvatelé Severního Sentinelu byli nepřátelským kmenem. Ve skutečnosti je tomu naopak. Oni si pouze chtějí dále žít svým životem, na který jsou zvyklí. Nemají zájem na tom, aby je někdo kolonizoval, což by navíc zřejmě stejně nepřežili. “Sentinelci jsou mírumilovní lidé. Nechtějí útočit, nepouštějí se do okolí a nepůsobí žádné problémy,” říká Pandit. Mají prý lodě, na kterých by se sami mohli pokusit o kontakt, ale zkrátka nemají zájem.

Foto: Shutterstock

Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments