Naděje na změnu se rozplývá. Koalice selhaly, Babiš zvítězí a bude vládnout další čtyři roky

Náskok je až příliš velký a vůle na straně vyzyvatelů překvapivě malá. Tak lze vidět předvolební dění posledních týdnů v České republice, které se zrcadlí i v průzkumech veřejného mínění. Ten nejnovější od Medianu přisuzuje Hnutí ANO sice “jen” 27 %, zatímco jiné průzkumy hlásily i pokoření třicetiprocentní hranice, ale když se podíváte na druhého a třetího v pořadí (obě koalice mají po 21 %), je to stále spolehlivý náskok.

Bohužel se zdá, že měsíc před volbami je rozhodnuto. Jedinou dynamiku směrem vzhůru předvádí právě ANO, zatímco konkurence stagnuje či dokonce klesá. Na obzoru přitom nevidíme faktor, který by výsledek mohl ještě zásadnějším způsobem zvrátit. Jistě, může přijít něco zcela nečekaného, ale vzhledem k tomu, že preferencím Andreje Babiše nedokáže uškodit ani to, že nejspíše falešně označil svého syna za schizofrenika a poslal ho spolu s jakýmsi Rusem na Krym, aby nemohl vypovídat na policii, těžko si zkrátka představit něco, co by tomuto “buldozeru” zásadněji uškodilo.

Bylo by jistě chybou, házet flintu do žita už teď. Ať PirStan a Spolu ještě předvedou, co umí, může jít o každý hlas. Je však třeba si na rovinu přiznat, že takto jsme si předvolební průzkumy měsíc před volbami nepředstavovali. Je proto nutné se připravit na variantu, která značnou část tohoto roku už moc nepřicházela v úvahu: Andrej Babiš zvítězí, prezident ho jmenuje premiérem a on sestaví vládu. Možná i většinovou. Bude to však vláda pekelná, kde vedle ANO budou figurovat komunisté a SPD. To za předpokladu, že s ním ostatní do koalice jít odmítnou, což je stále poměrně pravděpodobná varianta.

Tato země by přitom potřebovala změnu jako sůl. Andrej Babiš se neukázal být tím nejlepším správcem země. Jeho střet zájmů je obrovský, neustále přítomný a navíc ohrožující zájmy České republiky, protože premiér nechce ustoupit Evropské unii, jež požaduje stopku na dotace pro jeho firmy. Pak tu máme dosti zásadní nezvládnutí koronavirové epidemie. Tu pochopitelně Babišovi nelze dávat za vinu, ale její řešení bylo zpackané. Brzdilo se vždy až v nejzazší moment a dojezd byl brutálně dlouhý. Také proto se Česká republika obrovsky zadlužila a měla ze všech evropských zemí nejdéle zavřené školy. To je další dluh do budoucna.

Pokud byl přitom Babiš před koronavirem jakž takž slušným hospodářem, který alespoň nesekal závratné schody, to se lusknutím prstu otočilo. V koronavirovém roce zemi zadlužit musel, jenže jeho vláda se postarala o dramatické strukturální deficity, které se s námi potáhnout dalších mnoho let a zřejmě dostanou státní finance do úzkých. Babiš bohužel také pochopil, že se mu vyplatí rozdávat na úkor státní kasy. Platy ve veřejné sféře a důchody tak rekordně rostou, to ale není žádná zásluha. Rozdávat umí každý. Rozdávat tak, aby to mělo nějaký efekt, nejen získání hlasů ve volbách, už je o poznání složitější.

Obě opoziční koalice se ale bohužel až příliš soustředily na samotného Babiše a nenabídly České republice srozumitelnou vizi. Například nikdo moc netuší, jak chtějí zemi vymanit z dluhové pasti. Snaží se lidi neodradit tím, co je nevyhnutelné, tedy zvyšováním daní a jen tupě opakují, že ve státním rozpočtu najdou úspory. To je však i dle ekonomů nesmysl. Všichni také slibují další zvyšování důchodů, přestože je jasné, že stát na to zkrátka nemá.

Je to zkrátka obrovsky promarněná příležitost a bohužel i důkaz toho, že současná opozice potřebuje zásadní impuls. Ať už jsou to nové strany, ale spíše čerstvé tváře, kteří budou opravdovými lídry s chutí něco změnit.

Foto: Shutterstock

Odebírat
Upozornit na
guest
55 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Nejvíce hlasů
Inline Feedbacks
View all comments