Po překonání pandemie koronaviru zřejmě už svět nebude takový, jaký býval dříve. Změnilo se toho už mnoho a to zdaleka ještě nejsme u konce. Lékař a sociální epidemiolog Nicholas Christakis z Yalovy univerzity vydal nesmírně zajímavou knihu, ve které přirovnává zotavení ze současné pandemie k bouřlivým 20. letům minulého století. Podle něj je příliš optimistické se domnívat, že jsme na začátku konce této války. Na základě historických znalostí předpovídá, čeho se můžeme dočkat v příštích třech až čtyřech letech.
Kniha nese název Apollo’s Arrow: The Profound and Enduring Impact of Coronavirus on the Way We Live (Apolonův šíp: Zásadní a trvající vliv koronaviru na způsob, kterým žijeme). Jde o jedno z prvních děl svého druhu, které se zabývají postpandemickou realitou. Podle autora Nicholase Christaskise by svět už brzy mělo zaplavit umění, radost ze života a také nezřízená sexualita. Tedy něco podobného, co se odehrálo ve 20. letech 20. století po první světové válce a epidemii španělské chřipky.
“Je pro nás velmi těžké pochopit, co se s námi děje a zdá se, že lidé jsou tím poněkud zmatení. Najednou žijeme velmi cizím a nepřirozeným způsobem. Ale je důležité si uvědomit, že pandemie nejsou pro lidstvo jako takové nové, jsou nové pouze pro nás,” uvádí autor, který je zároveň lékařem a sociálním epidemiologem.
Podle Christaskise se v současné době nacházíme v počáteční fázi pandemie, tedy v čase hlubokého sociálně-ekonomického šoku, emocionální bolesti a kulturních otřesů. Oprávněně jsou lidé vystrašení a vykazující averzi vůči riziku a izolaci. Přestože nedávný pokrok ve vývoji a zavádění vakcín přinesl určitou vlnu optimismu, stále je před lidstvem velmi dlouhá cesta. “Nejsme na začátku konce této pandemie, jsme jen na konci začátku,” uvedl k uvedení své knihy Christakis.
Je podle něj pravděpodobné, že tato primární fáze epidemie bude pokračovat až do chvíle, kdy bude proočkována velká část populace. S novými poznatky se sluší dodat, že bude muset být očkována vakcínou, která bude zabírat i na koronavirové mutace. Právě kolektivní imunita může zabránit tomu, aby se viru podařilo zakořenit ve většině komunit.
Pokud do roku 2022 půjde vše podle plánu, mohlo by se biologické riziko viru dostat do značné míry pod kontrolu, ale důsledky pandemie nás budou pronásledovat i nadále. “Bude trvat nějaký čas, než se vzpamatujeme z psychologického, sociálního a ekonomického šoku. Miliony lidí budou bez práce, miliony dětí zameškaly školy, miliony lidí budou mít dlouhodobé následky nemoci,” vysvětlil profesor Christaskis.
S ohledem na předchozí pandemie předpokládá, že by k úplnému návratu do normálu mohlo dojít až ke konci roku 2023. Okolo roku 2024 pak vstoupíme do takzvané postpandemické éry, což je fáze, kterou autor knihy považuje za optimistickou. “Domnívám se, že to bude jako v průběhu bouřlivých dvacátých let po pandemii v roce 1918. Religiozita, která šla nahoru, půjde zase dolů. Lidé budou neustále hledat společenské příležitosti v nočních klubech, barech, restauracích, na hudebních koncertech, sportovních utkáních i politických shromážděních,” tvrdí autor. Dokonce se domnívá, že budeme svědky rozpuku sexuální zvrácenosti, ale také rozkvětu umění a nových podnikatelských nápadů.
Dvacátá léta minulého století sice byla pro lidstvo šťastným obdobím, ale jak dnes už víme, neskončila příliš dobře. V roce 1929 došlo ke krachu na newyorské burze, který spustil masivní hospodářskou krizi a následný hněv obyvatelstva způsobil nástup autoritářských režimů, které nakonec vedly ke druhé světové válce.
Foto: Shutterstock
