Česká republika může být opět jedinečná. Zatímco jinde v Evropě móda pirátských stran dávno pominula, u nás mohou Piráti, kteří už jsou dnes transformovaní ve standardně fungující politickou stranu, letos vyhrát volby.
Přání velké části národa, aby o moc konečně přišel Andrej Babiš, který si v poslední době příliš nepomohl nezvládáním epidemiologické krize, dodává Pirátům hlasy víceméně zadarmo a navíc zastírá to skutečně důležité. Tedy, co vlastně Piráti chtějí a co by Českou republiku čekalo v případě, že by se dostali k moci, případně rovnou obsadili premiérský post, na který si už Ivan Bartoš dělá reálný zálusk. V týdnu dokonce informoval o tom, jak by rozděloval ministerské posty.
Čtěte také: Politik Pirátů zázračně zbohatl. Jeho firma prodala čínské roušky za 161 milionů úřadům, které strana ovládá
Piráti se dnes na jedné straně tváří víceméně jako součást tradiční politické reprezentace, čímž se snaží neodradit konzervativnější voliče, kteří jim to chtějí hodit ze vzdoru vůči ostatním, na druhé straně ale neustále tvrdí, že oni jsou jiní. Čistí, transparentní, sociálně cítící.
Zatímco to první je jen fasádou, jejíž strhnutí po volbách může velkou část potenciálních voličů zklamat, tím druhým je třeba se zabývat. Ačkoliv to strana nepřiznává, v podstatě zaplňuje levicovou část spektra, kterou opouští chřadnoucí sociální demokracie a komunisté. V kombinaci s důrazem na progresivistická témata, moderní technologie a digitalizaci státní správy lze hovořit o nové levici.
Velkým překvapením pro mnohé voliče, kteří jsou ve skutečnosti středoví nebo dokonce inklinující doprava, ale které oslovuje mladická pirátská energie, může být vztah této strany k penězům, respektive ke kapitálu. Když teď zemřel Petr Kellner, dobře skrývaná averze vykrystalizovala na povrch. “Další připomenutí, že peníze nejsou vše, mnohdy spíš naopak,” napsala jedna z nejvlivnějších pirátek, poslankyně Olga Richterová. Jak citlivé je to téma, poznala pak i z reakcí svých obvyklých příznivců. Rychle se tak musela za svá slova kát.
Omluva je ale v tomto případě účelová. Piráti už několikrát ukázali, že nemají příliš pochopení pro kumulaci majetku. Například další významný pirát Mikuláš Ferjenčík už dnes prosazuje uvalení daně z prodeje firmy, a to ve výši 23 %. Je docela možné, že až se Piráti dostanou k moci, budou si od movitější části národa, která přitom vytváří nejen peníze, ale i hodnoty důležité pro všechny, vzít ještě větší díl, obzvlášť s ohledem na vyprázdněnou státní kasu.
Do tohoto obrázku zapadá i starší nápad pražských Pirátů. Ti chtěli bytovou krizi řešit tím, že by majitelům, kteří vlastní více bytů, nařídili je umístit na trh k pronájmu. Chtěli to dokonce kontrolovat na základě elektroměrů. Od toho už je jen krůček třeba k zastropování nájemného, jak prošlo například v Berlíně.
Čtěte také: Kellner a Babiš měli společný cíl: zabránit Ivanu Bartošovi, aby se stal premiérem. Piráti teď posílí
O tom, co si Piráti skutečně myslí, ale nevíme mnohem více. Stále nevyjasněný je například jejich vztah k NATO, které mnozí jejich členové odsuzují. Tento vnitrostranický konflikt byl jen dočasně zameten pod koberec, aby zbytečně neubíral preference. Bylo by ale bláhové si myslet, že se otázka nevrátí poté, co bude mít strana moc něco reálně měnit.
Foto: Pirátská strana
