Proč by stát neměl zachraňovat Smartwings? Je to nekonečná díra na prostředky daňových poplatníků

Česká vláda podle všeho zvažuje významnou pomoc aerolinkám Smartwings, které tvrdě zasáhla koronavirová krize, ostatně jako kteroukoliv jinou leteckou společnost na světě. O možné pomoci této firmě, jež je z poloviny vlastněna českými miliardáři a z poloviny neprůhledným čínským koncernem, nejprve promluvil sám premiér Andrej Babiš s tím, že stát bude tuto možnost zkoumat. Přímo pro pomoc se pak vyslovila ministryně financí Alena Schillerová a naposledy se k věci vyjádřil ministr průmyslu a dopravy Karel Havlíček. Ten poprvé uvedl, že by stát mohl krachující Smartwings převzít rovnou ze sta procent. Je evidentní, že si vládní představitelé připravují půdu pro nějaký větší krok, který budou muset vysvětlovat daňovým poplatníkům.

Majitelé mají miliardy, ale investovat je nechtějí

Z jejich hlediska přitom asi neexistuje jediný skutečný důvod, proč společnosti Smartwings pomoci. Je totiž více než pravděpodobné, že pomoc této soukromé firmě by stát přišla na miliardy korun, jež by se za pár let mohly ukázat jako nenávratně ztracené. Ano, dnes se mluví o tom, že Smartwings potřebují alespoň 1,5 miliardy korun, aby přežily. Za záchranu aerolinky se to nezdá mnoho. Jenže jde jen o první injekci, jež by zasanovala ty největší ztráty. Problém je v tom, že dnes nikdo netuší, jak bude situace na leteckém nebi vypadat za dva měsíce, natožpak za rok či dva. Je tu stále vysoká pravděpodobnost, že se letecký provoz nepodaří obnovit v podobě, která by menším aerolinkám zajistila profitabilitu. Pak by musely přijít na řadu další miliardové injekce v příštích letech. Smartwings se tak mohou jednoduše proměnit na černou díru na peníze daňových poplatníků. Dokázal by ji pak stát v kritický moment utnout a firmu se ztrátou položit? Pravděpodobně ne, sypal by do ní dál miliardy a doufal, že se to jednou otočí.

Smartwings z jedné poloviny vlastní skupina kolem miliardářů Jiřího Šimáně a Jaromíra Šmejkala. Jejich společný majetek odhadl magazín Forbes v posledním vydání žebříčku nejbohatších Čechů na 17 miliard korun. Jistě, zdaleka ne všechny prostředky drží v cashi, ale bylo by zvláštní se domnívat, že by dnes požadovanou miliardu a půl nedokázali do společnosti vložit. Šimáně kromě jiného argumentuje složitým vztahem s čínským spoluvlastníkem CITIC, který se k záchraně firmy společnými silami příliš nemá (respektive neměl v loňské krizi s letouny Boeing MAX). Jenže byl to právě on, kdo před několika lety polovinu Smartwings Číňanům zastoupeným Jaroslavem Tvrdíkem prodal. Nabídka pravděpodobně byla tak lukrativní, že ji nešlo odmítnout. Šimáně a Šmejkal dostali zaplaceno. Proč teď čínské straně tyto peníze nevrátí a firmu neovládnou celou? Možná by to šlo i levněji.

Důvod je jasný. Majitelé Smartwings mají dobře spočítáno, že lepší je vrabec v hrsti než holub na střeše. Tito ostřílení obchodníci vědí, že koruny, které do aerolinky nasypou, se jim jen tak nevrátí, jestli vůbec. Je to pro ně příliš velké kalkulované riziko, a tak volají na pomoc stát. Vládní představitelé totiž nepracují s vlastním majetkem, ale státním rozpočtem, který patří všem. Pro daňové poplatníky se vytvoří srdceryvný příběh o tom, jak je nutné zachránit jedinou českou aerolinku a že na tom vlastně možná ještě vyděláme. Vždyť ji koupíme za jedinou korunu. Ale samozřejmě s předdefinovaným mnohamiliardovým dluhem v podobě budoucích investic.

Smartwings mají nevalnou pověst v Česku i ve světě

A co to vlastně ty Smartwings jsou? V evropském, natožpak světovém kontextu jde o malou, lokální aerolinii, která operuje flotilu o 35 úzkutrupých letadlech. Největší vývar každoročně generuje na základě smluv s českými cestovními kancelářemi o charterové dopravě do oblíbených letovisek. Vedle toho si vybírá lukrativní linky do evropských měst, jako je například Řím nebo Malaga. Rozhodně ale nejde hovořit o tom, že by tato firma vytvářela nějaká strategická letecká spojení, bez kterých se neobejdeme.

Součástí Smartwings je také bývalé státní rodinné stříbro – České aerolinie. Ty už ale víceméně tvoří jen značku, kterou její matka na některých letech používá. Majitelé měli jedinečnou šanci celou firmu přebarvit do barev národního dopravce ČSA a držet jeho kdysi pověstnou kvalitu. Neučinili tak – nechali si jméno Smartwings a služby ve svých letech i letech ČSA osekali na úroveň nízkonákladových aerolinek. Nutno dodat, že ceny letenek neklesly. Podle řady odborníků tak dnes Smartwings tvoří jakýsi podivný mix mezi nízkonákladovkou a standardní aerolinkou. Z obou pólů si ale bere to nejhorší, tedy špatný servis a vysoké ceny.

Pověst Smartwings, respektive ČSA je v současné době opravdu nevalná. V roce 2016 je dokonce renomovaná konzultantská společnost Skytrax zařadila mezi dvacítku nejhorších aerolinek na světě. Společnost jí dělaly takové „značky“ jako Iran Air, Sudan Airways, Syrianair nebo Tajik Air. Vskutku jedinečná vizitka a ideální kandidát na záchranu.

Internet je doslova plný negativních recenzí na služby Smartwings. Nejde ani tak o tragický palubní servis, jako spíše neustálá zpoždění, která se v případě této letecké společnosti stala už normou. Pověstná je také šikana v oblasti přepravovaných zavazadel. Pokud je zavazadlo jen o kousek větší, než připouští norma, je nutné uhradit nemalý příplatek.

Uvolněné místo zaplní lepší

Opravdovou korunu zoufalství pak Smartwings nasadily v loňském roce. V loňském roce absolvoval stroj této společnosti let na trase z řeckého Samosu do Prahy pouze s jedním funkčním motorem. Cestou přitom minul několik letišť, na kterých měl podle předpisů z bezpečnostních důvodů přistát. Pilot navíc mezinárodním dispečerům tento defekt zamlčoval a prozradil ho až překvapené věži v Praze, kam skutečně doletěl. Vyšetřování pak ukázalo jednoznačné zavinění ze strany Smartwings, která to nicméně hodila na posádku. V kuloárech se mluvilo o nemístném tlaku vedení firmy na náklady, kdy se šetřilo úplně na všem a přistání mimo domovskou bázi by přišlo zbytečně draho. Kvůli tomu tak byly ohroženy životy 170 cestujících.

Z toho všeho plyne, že Smartwings není firmou, o jejíž záchranu by měl mít český daňový poplatník zájem. Ba právě naopak. Majitelé aerolinky hrozí pomalu tím, že v případě jejího krachu ztratí Češi kontakt s mnoha místy na světě. A kdo je pak bude vozit na dovolené?

V případě krachu Smartwings se stane pouze to, že firma poskytující nekvalitní služby bude nahrazena jinou nebo jinými, které se budou v konkurenci muset ohánět. Oproti tomu, co se nám snaží zástupci firmy nebo státu namluvit, totiž vybudování aerolinky není kdovíjak složité, obzvlášť po koronavirové krizi. Pokud to nevíte, tak aerolinky v drtivé většině nekupují letadla do svého držení, ale pronajímají si je od specializovaných leasingových společností. Ty teď drží několik tisíc letadel, pro něž hledají využití. Stejně tak se bez práce ocitl personál. Leasingovky budou své letouny poskytovat za výrazně nižší ceny, aby je vůbec udaly a také piloti a letušky budou mít zájem o práci. Pak už stačí jen vytvořit příslušnou administrativní základnu a začít prodávat letenky. Mnoho aerolinek vznikalo velmi živelně a na pročištěném trhu to bude platit dvojnásob. Výsledkem mohou být především služby za adekvátní ceny. Tedy to, co se Smartwings nikdy příliš nedařilo poskytovat.

Nenechte si ujít
Když si jdete nakoupit potraviny do některé z prodejen obchodního řetězce Lidl, pravděpodobně nepřemýšlíte o tom, že navyšujete tržby jedné z největších společností světa, která má obrovský vliv na naše životy. Nejen v České republice jde o nejvýdělečnější řetězec. Expanduje všude po světě. Jde o peníze Loni to pro něj dopadlo naprosto rekordně. Tržby Lidlu, který spadá do skupiny Schwarz Gruppe, jež vlastní mimo jiné i sesterský Kaufland, se vyšplhaly na neuvěřitelných 81,8 miliardy euro, tedy přes dva biliony korun. To je více, než jaké jsou příjmy celé České republiky. Lidl je tak ekonomicky silnější než středně velký a poměrně vyspělý stát. Přitom neustále roste. Tržby se za loňský rok zvedly o 23 %. Lidl je jedničkou i v České republice, kde se mu neustále daří navyšovat obrat. Ve sledovaném období dosáhl na 84,4 miliardy korun, přičemž zisk tvořil 5,18 miliardy korun. Český trh je podle čísel také pro tento obchodní řetězec velmi specifický, rozumějte ziskový. Globální ziskovost Lidlu loni činila 2 %, což je možno brát jako určitý standard mezi obchodními řetězci. Ovšem v České republice dosáhla ziskovost trojnásobku, a sice 6 %. To už je vysoce nadstandardní a jen to řečí čísel dokládá to, co si všichni mysleli. Nejen Lidl, ale i další obchodní řetězce české zákazníky doslova ždímou a mají z nich nadstandardní zisky. Nadstandardní zisky Mohlo by se zdát, že tato míra ziskovosti je stále velmi nízká, ovšem v prostředí obchodních řetězců je skutečně vykázaný zisk ve výši 6 % opravdu hodně vysoký. Je potřeba si také říct, že řetězce pro svou mateřskou centrálu vydělávají i jiným způsobem. Velké peníze mají například v nemovitostech, kde podnikají, a v úvahu je třeba brát i nejrůznější transferové platby v rámci koncernu, kterými se zisk uměle zvyšuje, avšak peníze reálně generovány jsou. Čtěte také: Lidl začal s prodejem solárních panelů na balkon. Elektřinu tak může mít zadarmo úplně každý Je přitom zajímavé, že dvojkou po Lidlu je v České republice Kaufland, který patří do stejné skupiny. Schwarz Gruppe tedy tuzemskému trhu doslova dominuje. S mírným odstupem je třetí Albert, ovšem další řetězce už potom ztrácejí poměrně významným způsobem. Foto: Shutterstock 0SdíleníSdíletTweet [...]
Na jedné straně slýcháme, že obchodní řetězce v České republice mají na růžích ustláno a sklízí plody předražených potravin, které prodávají. Na druhé straně jsou ovšem ekonomická data, která svědčí o tom, že to v tomto ohledu přehnaly. Maloobchodní tržby neustále klesají, a to už více než rok. Obchody na odpis To pochopitelně není pro obchodníky optimální situace. A zatímco velké značky supermarketů se stále drží, jelikož mají velkou vyjednávací sílu vůči dodavatelům a prodejní vůči zákazníkům, na některé obchodní řetězce už to tvrdě dopadá. Neměli bychom být tedy překvapeni tím, že přijde větší vlna krachů. Ostatně, už to začalo v loňském roce, kdy zničehonic zkrachoval jeden z oblíbených obchodních řetězců Enapo, respektive jeho provozovatel, společnost Rosa Market. Ačkoliv jde spíše o menší prodejny, celkově jde o velký řetězec, který provozoval kolem 130 vlastních prodejen a další desítky formou franšíz. Šlo tedy o skutečně významného hráče. Rána pro zákazníky je o to větší, že často bylo Enapo či sesterský Pramen jediným obchodem ve vsi či v menším městě. Teď se tamní zákazníci ocitli bez možnosti si ve svém přímém okolí nakoupit. Některé prodejny sice přebírají konkurenti, ovšem zájem nemají ani zdaleka o všechny. Lidé bez práce Ono kdyby ty prodejny totiž nějak skvěle fungovaly, potom by Enapo zřejmě nemuselo končit. Firma přitom generovala mnohamiliardové obraty, ovšem už se jí nedařilo z nich vytvářet zisk, který je pro fungování společnosti klíčový. Nějakou dobu byla ztrátová, přičemž v posledních letech už šlo o stovky milionů ročně. Čtěte také: Nejlevnější obchodní řetězec je najednou v Česku. To nikdo nečekal, nakupují tam i Ukrajinci Dle insolvenčního návrhu činí dluh společnosti nějakých 430 milionů korun. Dluží například svým dodavatelům. Opravdová nepříjemnost je to nicméně především pro zaměstnance, kteří pochopitelně letí na dlažbu. Rosa market jich přitom na plný úvazek zaměstnávala téměř tisíc a další stovky na dohodu. Spousta těchto lidí si teď musí hledat nové zaměstnání. Foto: Shutterstock 0SdíleníSdíletTweet [...]
Je to nepochopitelné, ale české obchodní řetězce si ani v této době, kdy jsou doopravdy pod drobnohledem, nedávají pozor, a stále se snaží zákazníkům prodávat nekvalitní potraviny. Pozornost se tentokrát upřela na Penny Market, který jinak u zákazníků v poslední době sklízí docela pozitivní reakce, a to mimo jiné i za své privátní značky. Nedají si pokoj Jenže právě na tomto poli teď pořádně selhal. Nestalo se to přitom poprvé. Státní zemědělská a potravinářská inspekce už v listopadu loňského roku konstatovala, že řetězec prodává výrazně ošizené těstoviny San Fabio Reginelle. Obsahovaly totiž podstatně méně vajec, než kolik bylo deklarováno na obalu. Jednou by se prohřešek dal pochopit, pokud by si řetězec vzal ponaučení a již ho znovu neopakoval. To se ale bohužel nestalo, a tak teď přišla další rána. Kontroloři si vzali na paškál ten samý výrobek, a opět zjistili, že co do složení nevyhovuje. “Podle informace na obalu měla předmětná potravina obsahovat 20 % vajec, avšak rozbor v akreditované laboratoři potvrdil obsah vajec v množství pouze 12,1 %,” uvádí SZPI ve své zprávě. Jde opět o těstoviny San Fabio Reginelle, tedy produkt pod privátní značkou Penny Marketu. Už toho bylo dost Jeho datum minimální trvanlivosti je do 3. února 2027 a prodává se v balení 500 gramů. Výrobcem je maďarská společnost Gyermelyi Zrt. “Spotřebitelům tak byla poskytnuta zavádějící informace o skutečném složení potraviny,” dodala inspekce. Upozorňujeme na další případ klamání o obsahu vajec v těstovinách z Penny Marketu 🥚 👎➡️ Více informací o zjištění a kompletní fotodokumentace:https://t.co/jOQ40nZBxO🔗 Zjištění obdobného charakteru jsme zveřejnili dne 7. 11. 2023: https://t.co/YJYXRBKrbz #napranyri pic.twitter.com/Fc1O1fwWZm— Potraviny na pranýři (@NaPranyri) February 21, 2024 Čtěte také: Obchody ve velkém ruší samoobslužné pokladny. Češi na ně vyzráli a nakupují zadarmo Tyto těstoviny tedy sice konzumovat můžete. Nebylo na nich shledáno nic závadného, ale na druhou stranu je budete jíst s vědomím, že jste byli oklamáni. Opět se tu někdo pokouší prodávat výrobek, který nesplňuje to, co slibuje. Podobné jednání by mělo být pokutováno přísněji, aby si řetězce daly dobrý pozor. Foto: Shutterstock 0SdíleníSdíletTweet [...]

Šéfredaktor deníku Mix24.cz. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou a již více než dvacet let působí v médiích na redaktorských a editorských pozicích. Specializuje se na oblast ochrany spotřebitele.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *