O cenách potravin se diskutuje už celý poslední rok. Jak přitom ukazují data, obchodní řetězce si poměrně významně navýšily své marže. Pakliže by tomu tak nebylo, mohlo by být zboží výrazně levnější. Takto ho ale stále musíme kupovat za přemrštěné ceny. Agrární komora České republiky teď upozornila na důležitý faktor, který je součástí problému.
Jak to funguje
Jde o takzvané privátní značky, které se v posledních letech v obchodních řetězcích významně rozšířily. Tradičně na ně spoléhá například Lidl, který s nimi umí opravdu velké věci. V nedávné době měl například reklamní kampaň, kde proti sobě stavěl značkový produkt a obdobné zboží v rámci privátní značky. Už tehdy byl jasně patrný rozdíl v ceně. Tehdy to však bylo pojato tak, že si zákazník může koupit luxusnější a lidovou verzi produktu.
Agrární komora to však vidí trochu jinak. Jako příklad uvedla obyčejné mléko. To pochází od stejného výrobce, ale jednou se prodává pod jeho značkou a podruhé pod privátní značkou Lidlu. Zkušenost jasně říká, že privátní značka bude o něco levnější, ovšem tady už je rozdíl doslova do očí bijící. Zatímco značkové mléko stojí 44,90 korun, to od Lidlu jen 24,90 Kč. Přitom je ze stejné mlékárny a prakticky totožné. Za jedno však zaplatíte téměř dvojnásobek.
Podobně je tomu i s dalšími výrobky. Například selský jogurt Hollandia se v Lidlu prodává za 29,90 korun. Můžete však mít také alternativu od privátní značky, a ta stojí 21,90 korun. Opět jde ale o stejnou mlékárnu a prakticky stejný produkt. Mohli bychom pokračovat. Třeba 12% smetana od Mlékárny Kunín stojí 29,90 korun, ale ta samá v balení Lidlu přijde jen na 19,90 korun.
Není to dobré
Pojďme si ale rozklíčovat, co se tu vlastně děje a proč k takovým rozdílům dochází. Na první pohled totiž už nejsou příliš logické. Podle Agrární komory však dochází k tomu, že obchodní řetězce, v tomto případě Lidl, na značkové produkty dávají nesmyslně vysoké marže, zatímco na privátní značky o dost nižší. Díky tomu potom své zboží mohou prodávat o poznání levněji.
Podle agrárníků tímto způsobem obchodní řetězce dusí tradiční výrobky a jejich výrobce a snaží se prodeje překlápět do svých privátních značek. Pokud by ale počítaly se stejnými maržemi pro všechny, velká část zboží by okamžitě významně zlevnila. Ušetřili by pak hlavně ti, kdo jsou stále zvyklí kupovat značkové produkty.
Problém privátních značek je přitom hned na několika úrovních. V uvedených případech je stále mohou alespoň vyrábět tradiční výrobci. Jakmile se s nimi ale řetězec nedohodne na ceně, může se v tom samém kelímku najednou objevit produkt od někoho úplně jiného. Takový dodavatel se zkrátka vymění velmi snadno, a proto je také možné ho tlačit do stále nižších cen.
Foto: Shutterstock
