Není to tak dávno, co jsem při průjezdu sousední vesnicí narazil na nové omezení rychlosti. Za poslední rok se tu změnila rychlost už podruhé. A nikoho asi nepřekvapí, že rychlostní limit se opět snížil. Za posledních 10 let co tu jezdím, se z obvyklé “padesátky” stala “čtyřicítka” a teď tu máme ještě o deset méně. Co za tím stojí?
Diskuze o rychlosti je vděčné téma
Vyhledávanou kratochvílí nejrůznějších politických a aktivistických skupin jsou debaty o nejrůznějším omezování rychlosti na pozemních komunikacích. Obecně přijaté dogma, že rychlost zabíjí, snadno nažene sociální i společenský kredit i nejvíce neoblíbenému politikovi. Kdo by také negoval ušlechtilou snahu starostlivého politika o zvýšení bezpečnosti na našich silnicích. Návrh na snížení projde vždy, média to vhodně roznesou do světa a lidé tleskají jak na prvního máje.
Nicméně, je třeba se zaměřit i na druhou stranu mince. Dle mnohých odborných skupin téměř nikde snížení rychlosti k větší bezpečnosti nepřispělo. Spíše naopak. Chodci, cyklisté a ostatní účastníci získali nebezpečně větší pocit bezpečí. Většina řidičů jsou slušní lidé, kteří skutečně za volantem dávají pozor. Oproti tomu, kdejaký chodec vleze na přechod bez rozhlédnutí, se sluchátky a upřeně civí do mobilu. Je tu přece “třicítka”.
Pomalejší = Bezpečnější?
Mnoho statistik a dat s podobných tématem není věru mnoho. V našich končinách jsem žádnou nezávislou nenašel. Zajímavá data ale uvádějí dopravní experti z irského Belfastu. Ti pozorně mapovali stav na komunikacích v centru města před zavedením nového limitu na 20 mil v hodině (cca32 km/h) a po něm. Výsledky srovnávali s vytipovanými silnicemi v Severním Irsku, kde zůstaly původní limity 30 mil (48 km/h) a 40 mil v hodině (68 km/h). Žádné šokující výsledky ale pánové neodhalili.
Data z výzkumu ukázala, že podobná snížení rychlosti rozhodně bezpečnost nezvýšila. A ani v mnoha jiných ohledech nedošlo ke změnám. Koeficient pravděpodobnosti nehody, dopravních nehod a počty obětí, to vše zůstalo na stejných hodnotách. (NE)bouralo se prostě pořád stejně. To však ale není důvodem k ukončení šikany motoristů. Zpomalovací prahy, ostrůvky, foto pasti a radary se budou stavět dál. Někdo potřebuje prostě novou chatu a někdo zase pocit důležitosti. Tak to prostě je. Musíme jen doufat, že jednou snížení rychlosti dojte tak daleko, že bude zakázané jezdit vpřed, ale budeme muset couvat.
Foto: Shutterstock, zdroj: Belfasttelegraph, autorský komentář
