Zprvu to vypadalo jen jako velká drzost společnosti Michelin, která vydává prestižního průvodce po restauracích. Ta si totiž České republice otevřeně řekla o příspěvek na svou činnost, kterým přitom podmínila to, že tu bude restaurace vůbec hodnotit. Nejde přitom o málo peněz. Je potřeba platit 10 milionů korun ročně, přičemž tento poplatek se zřejmě bude časem ještě zvyšovat.
Majitelé drahých hospod se ozvali
Proč by ale daňový poplatník měl platit za to, že se pár českých restaurací objeví v tomto průvodci, který má navíc dobu své největší slávy za sebou, o čemž svědčí i skutečnost, že musí žebrat o příspěvky na svou činnost. Rozumný člověk by tedy předpokládal, že tato žádost bude smetena se slovy, ať si Michelin coby soukromá společnost dělá, co chce.
Jenže se strhla debata, do které se pochopitelně zapojili i restauratéři. Asi nepřekvapí, že to byli hlavně ti, kteří se v michelinském průvodci objevují. Sepsali otevřený dopis státu, ve kterém vyzývají, aby poplatek bez výhrad zaplatil. Mezi autory dopisu byl také slavný šéfkuchař Zdeněk Pohlreich, jehož restaurace Michelin pravidelně hodnotí, byť jim zatím onu legendární hvězdičku neudělil. Má však pro ně jen slova chvály a v průvodci se objevují.
Prý je Michelin naprosto zásadní institucí, která má potenciál přilákat do Prahy velké množství turistů, kteří mají zájem o kvalitní gastronomii. Jenže v této argumentaci se objevují zásadní trhliny.
Předně, Michelin je synonymem snobských podniků, které jsou pro běžného zákazníka nedostupné. Jakmile se v něm některá restaurace objeví, okamžitě automaticky navýší ceny. Když potom dostane hvězdičku, ceny rovnou zdvojnásobí nebo ztrojnásobí. Ano, může si to dovolit, protože k ní budou směřovat hosté, kteří si o ní přečetli v průvodci.
Dotujeme luxus
To však zároveň povede k tomu, že restaurace, které se v průvodci z jakéhokoliv důvodu neobjevily, o hosty přijdou. Je přitom bláhové předpokládat, že Michelin je férovou soutěží, ve které se hraje podle jasných pravidel. Je potřeba si říct, že většinu restaurací v Česku jeho hodnotitelé vůbec nenavštíví, a ty se tak této soutěže zkrátka ani zúčastnit nemohou.
Jak poukazuje ekonom Lukáš Kovanda, je naprosto nešťastné, že se stát nakonec rozhodl celkem 51 milionů korun za pět let pokrývání České republiky Michelinu zaplatit. V první řadě tím vysílá nesmyslný signál v době, kdy si lidé musí utahovat opasky. Nemalou částku přispívá úzké skupince gurmánů a restauratérů na jejich činnost a koníčky. Běžný člověk z toho nebude mít nic, naopak to musí ještě platit.
“Ať si restaurace platí Michelina samy, skrze fond či nadaci. Není třeba do toho vtahovat daňového poplatníka, zvláště když po něm vláda žádá utažení opasku,” konstatuje Kovanda, podle kterého Michelin stejně pokrývá jen 13 % zemí světa. Další kritici pak konstatují, že se stejně zaměří zase jen na Prahu a zbytek země vynechá.
A pak tu máme další faktor. Česko zkrátka není žádnou vyhlášenou gastronomickou adresou. Za jídlem se sem příliš nejezdí. Pouhé dvě restaurace mají jednu michelinskou hvězdu. Ve Francii nebo Itálii existují vesnice, ve kterých je více oceněných restaurací než v českém hlavním městě.
Foto: Shutterstock
