Menstruace není procházkou růžovou zahradou ani pro dnešní ženy. Jak hygienu během svých dnů řešily ženy mnoho staletí před vynálezem vložek a tampónů, navíc v době, kdy nebylo běžné nosit ani spodní prádlo?
Menstruace byla relativně tabuizované téma, proto existuje jen velmi málo zdrojů, které nám mohou osvětlit, co ženy používaly. Například ve středověké literatuře se objevuje pár záznamů o tzv. krvavých hadrech. Těmto zmínkám byl sice během následujících století přisuzován jiný význam, nicméně je dost možné, že právě takto ženy hygienu během menstruace řešily. V Oslu se nedávno našla vlněná látka z latríny, jejímž účelem dle archeologů mohla být právě absorpce menstruační krve, ale je třeba dalšího výzkumu. Existuje dokonce obraz, kdy menstruující žena drží v ruce dočervena zbarvený kus látky. Jak to tedy bylo, případně nebylo?
Co ženy určitě nepoužívaly?
V otázce menstruačních pomůcek se často setkáváme se se spoustou mýtů a populárních lží. Vzhledem k tomu, že spodní prádlo ženy nenosily až do 19. století, nabízí se možnost, že prostě nechávaly krev stékat volně a pak prádlo praly. To je nepravděpodobné, protože oblečení ve středověku bylo ručně dělané, tudíž drahé, a ani chudé, ani bohaté vrstvy si jej nechtěly záměrně špinit. Existuje také teorie, že spodní košilky byly z červené látky, potom by je krev neničila, protože by na nich nebyla vidět. Většina nalezeného spodního prádla je bílá, navíc červené barvivo bylo extrémně drahé, takže tudy cesta také nevede.
Velmi populární se jeví teorie o středověkých tamponech. Ač existují zmínky o bavlněných chomáčích používaných k čištění ženských pohlavních orgánů, jistě nebyly určeny k menstruaci, protože ve středověku se věřilo, že zadržovat krev uvnitř těla může být nebezpečné, navíc tehdejší hygienické podmínky tamponům příliš nenahrávaly.
Jak vypadaly středověké vložky?
Historička Rachel Case objevila v zákonech pro klášter v Sonnenburgu z roku 1450 napsaných biskupem Nicolausem Cusanus informaci, že ženy, které mají ženskou nemoc, mají nosit lněné košile a potřebují lněná prostěradla. Těmito prostěradly byly podle všeho myšleny menší kusy lněné látky, které sloužily právě jako vložky. Jak to fungovalo prakticky?
Přeložit lněnou látku tolikrát, aby posloužila svému účelu, by bylo nepraktické z hlediska praní a sušení. Proto je dost možné, že látka sloužila pouze jako „obal“ na výplň, která měla krev pohltit lépe. Středověké vložky byly pravděpodobně dvě látky vyplněné speciálním mechem (sphagnum cymbifolium), který nejen výborně saje, ale má také antiseptické vlastnosti. Byl dokonce používán lékaři během křížových výprav k zastavení průtoku krve v bitevních zraněních. Navíc jej bylo možné vypláchnout a použít znovu. Ideální charakteristiky hygienické vložky – savá, omyvatelná, opakovatelně použitelná, rychleschnoucí a volně dostupná. Pak už jen stačilo mechem naplněnou tkaninu připevnit na pásky nebo popruhy a uvázat je kolem pasu tak, aby celá „vložka“ držela.
Všechna čest středověkým ženám, které si dokázaly velmi dobře, prakticky a ekologicky poradit.
Foto: Shutterstock, zdroj: rosaliegilbert.com
