Naděje na změnu pro tuto zemi pomalu, ale jistě pohasíná. Tedy alespoň, pokud budeme věřit průzkumům volebních preferencí a nebudeme se utěšovat tím, že jsou stejně podplacené. Průzkumy pochopitelně nejsou všeříkající a je třeba počítat s určitou statistickou chybou, případně nedostatky v metodice měření. Mnohem více vypovídající jsou však trendy, které jsou bohužel jednoznačné.
Koalice Pirátů a Starostů ztratila svůj vysoký náskok z jarních měsíců a následně bohužel i dynamiku. Dnes je pravděpodobně citelně pod dvaceti procenty volebních preferencí. Koalice Spolu sice nějakou dobu vykazovala slibný růst, ten se však zastavil a nezdá se, že její lídři dokáží dát ještě onen potřebný impuls ve finále.
A pak je tu naopak Hnutí ANO, které si v posledních měsících užívá až zázračného růstu. Marketingová mašina Andreje Babiše jede na plné obrátky a sám premiér využívá skutečnosti, že proti sobě má nevýrazného Petra Fialu a přeci jen trochu zvláštního (vizuálně) Ivana Bartoše. Je to paradox, ale je právě Babiš v tento moment působí jako jediný politik toho střihu, který má značná část české společnosti ráda.
Nějakou dobu se mohla opozice a s ní souznící část veřejnosti utěšovat tím, že Babiš si klidně volby vyhrát může, ale že vládu stejně nesestaví. Ono utěšování a představa takřka jisté koalice PirStanu a Spolu nakonec možná způsobila to, že politici těchto stran zaspali. Naopak Babiš se pustil do hry o všechno. V jeho případě doslova, protože v politice mu už nejde jen o krytí jeho ekonomických zájmů, ale také zajištění takových pák, aby neskončil za mřížemi. I proto je z jeho strany vidět až extrémní aktivita.
Pokud by Andrej Babiš volby vyhrál s nějakými 23 %, měl by skutečně problém vládu sestavit a pravděpodobně by se poroučel do opozice. Jenže Hnutí ANO teď v průzkumech dostává kolem 30 %, a to už je jiná písnička.
Obzvlášť, když do ní zahrnete noty o SPD. Strana Tomio Okamury si drží stabilní preference kolem 11 % a není vyloučeno, že ještě nějaké voliče zmobilizuje. Její představitelé, stejně jako zástupci Hnutí ANO, už se vyjádřili, že koalice těchto dvou stran není vůbec vyloučená.
Naopak, v této chvíli je to nejpravděpodobnější koalice ze všech. Tedy, budeme-li brát vážně výroky zástupců PirStanu a Spolu, že s Andrejem Babišem do vlády nikdy nepůjdou. Jenže pokud nesestaví vládu spolu, potom má Babiš jedinou šanci: SPD. Vládu pak v případě potřeby může doplnit některou z malých stran, z nichž alespoň jedna se do Poslanecké sněmovny nejspíš dostane. Jde o ČSSD, KSČM a Přísahu.
Výsledkem by byla vláda, která byla ještě před čtyřmi lety nepředstavitelná. Už tehdy Andrej Babiš s SPD koketoval, ale část jeho strany se mu vzepřela. Jenže tito zásadovější jedinci, jako například Robert Pelikán nebo Martin Stropnický, už jsou dávno pryč a ANO je dnes mnohem loajálnější ke svému šéfovi než kdy dříve. Dnes už spolupráci s SPD nikdo ani nerozporuje.
Šlo by o vládu, které by předsedal člověk s obrovským střetem zájmu a v permanentním konfliktu s Evropskou unií. Navíc člověk, který má na krku kauzu Čapí hnízdo, jež by po výpovědi jeho syna měla skončit u soudu. Jeho zástupcem by byl člověk, který požaduje, aby Česká republika vystoupila z Evropské unie. Svorně by jim byl ukraden stav státní kasy a nadále by si vesele kupovali voliče rozdáváním, na které stát nemá peníze.
Byl by to skutečně smutný výsledek voleb, které měly přinést změnu k lepšímu. Nakonec by přinesly změnu k horšímu, jakkoliv to bylo jen těžko představitelné. Vláda ANO a SPD by jednoznačně budila vášně a přibližně pro polovinu občanů by byla zcela nepřijatelná.
V takové chvíli by bylo na místě, aby se občanská společnost opět sjednotila a vyrazila do ulic. Možná by tak zabránila nejhoršímu a třeba ODS by svolila k tomu, že SPD ve vládě vystřídá.
Foto: Shutterstock
