Neustále je nám v současné době vštěpováno, že stát nemá peníze a že si budeme muset utáhnout opasky, a to v tom nejméně příjemném smyslu. Tedy že nám z našich vydělaných peněz zbude méně, a to v době, kdy musíme čelit vysoké inflaci, která rovněž vyvolává nápor na peněženku.
Jak to mohl někdo vymyslet?
Někteří odborníci však poukazují na skutečnost, že v této zemi by stačilo jen trochu přiškrtit obrovsky štědré dotační programy nebo sociální pomoc. A případně proškrtat nejrůznější výhody, ze kterých někteří lidé nemístně těží. Z nějakého důvodu ale stát tímto směrem jít nechce a můžeme se jen dohadovat, jaký je důvod.
Ministerstvo financí sice pořád omílá říkanky o tom, jaká úsporná opatření plánuje, ale ve skutečnosti dělá kroky, které některé občany nebývale zvýhodňují. Jedním z nich je třeba zavedení paušální daně. Na té by nebylo nic tak špatného, protože má za cíl zjednodušit daňovou zátěž těm nejmenším živnostníkům. Z nějakého nejasného důvodu však tuto paušální daň může využít i osoba samostatně výdělečně činná s příjmem do dvou milionů korun, což už je hodně velkorysý limit.
S touto daní se přitom pojí jen velmi malá daňová zátěž a odvody na zdravotním a sociálním pojištění. Pro příklad si vezměme člověka, který si vydělá za rok 2 miliony korun, tedy 166 tisíc korun měsíčně. V případě 1. pásma paušální daně bude měsíčně platit pouhých 6208 korun a tím budou jeho povinnosti vůči státu hotovy. Ano, měsíčně nezaplatí na dani a pojištění ani pět procent ze svých příjmů. V případě druhého pásma už by musel platit 16 tisíc měsíčně, ale to je stále jen necelých deset procent jeho příjmů. O tom si běžní podnikatelé nebo zaměstnanci mohou nechat jen zdát.
Někdo má jen samé výhody
Jenže tím to zdaleka nekončí. Na člověka v režimu paušální daně, i když vydělá ony dva miliony korun, je totiž automaticky nahlíženo jakoby měl měsíční příjem ve výši pouhých 18 900 korun. Můžete říct, že jde jen o účetní výpočet, jenže on má vliv bohužel i na to, jaké podpory a příspěvky může člověk čerpat.
Člověk s takovýmto příjmem si klidně může požádat o příspěvek na bydlení, protože hravě splní podmínku, že za nájem a energie vydá více než 30 % svých příjmů. Může si tak pořídit třeba dražší bydlení v Praze a stát mu ho z velké části zaplatí. Ano, ten samý stát, který říká, že nemá peníze a chce od nás více daní. No řekněte, je tohle normální?
Foto: Shutterstock
Nenechte si ujít
Když jsem před lety poprvé pronajímal byt, měl jsem v hlavě jednoduchou rovnici. Byt + nájemník = pasivní příjem. Slovo pasivní mi tehdy přišlo naprosto samozřejmé.
Trvalo asi čtrnáct měsíců, než jsem pochopil, že na tom slově je něco hodně optimistického.
Nechci strašit. Většina nájemníků je v pohodě, platí včas a byt vám nezdemolují. Ale pronájem není spořicí účet. Je to malý podnik, který má provozní starosti, a ty přicházejí ve chvílích, kdy se vám to nejmíň hodí. Odchod nájemníka v listopadu, kdy trh spí. Prasklá baterie v koupelně v sobotu ráno. Dva měsíce, kdy někdo „zrovna teď nemůže, ale příští týden určitě”. A mezitím hypotéka, která si na nic nehraje a strhne se každý měsíc naprosto spolehlivě.
Právě ta asymetrie mě štvala nejvíc. Výdaje jsou fixní a jisté. Příjem je pohyblivý a nejistý.
Co s tím vlastně jde dělat
Možnosti jsou v zásadě tři.
První: řešit si to sám. Nejvyšší výnos, nejvíc práce. Funguje, pokud bydlíte poblíž, máte čas a nevadí vám telefonovat s instalatérem.
Druhá: dát byt do správy. Někdo za vás shání nájemníky, řeší opravy a komunikaci, vy platíte odměnu. Starosti zmizí, riziko ne. Když je byt prázdný, nájem nechodí. Když nájemník neplatí, ztráta je pořád vaše.
A třetí, na kterou jsem narazil až později a dlouho mi nedávala smysl: nechat si byt pronajmout celý, natvrdo, firmě.
Přesně tohle dělá garantovaný nájem od RentControl.cz. Nejsou prostředník mezi vámi a nájemníkem — sami se stanou vaším nájemcem. Podepíšete s nimi nájemní smlouvu s možností podnájmu na pevnou měsíční částku a oni si byt dál pronajímají koncovým lidem. Jestli ho zrovna obsadili, nebo ne, už není vaše starost. Vaše platba chodí tak jako tak.
Je třeba si uvědomit, že byt, ať už cíleně investiční nebo třeba z dědictví, tvoří významnou část vašeho majetku. Přistupujte k němu proto s náležitou péčí.
Kde je háček (protože nějaký být musí)
Je a nemá smysl kolem toho chodit po špičkách: garantovaný nájem je nižší než ten tržní.
Poprvé, co jsem to slyšel, mi to znělo jako špatný obchod. Proč bych bral míň?
Odpověď mi došla až ve chvíli, kdy jsem si sedl a spočítal, kolik mě reálně stály ty „drobné výpadky”. Dva měsíce prázdného bytu mezi nájemníky ročně nejsou žádná exotika a sežerou vám kolem šestnácti procent ročního příjmu. Jeden neplatič, kterého musíte řešit, dokáže dopadnout hůř. A k tomu připočtěte inzeráty, prohlídky, předávací protokoly a večery strávené odpovídáním na dotazy lidí, kteří pak stejně nepřijdou.
Když se to sečte, rozdíl mezi „vyšším nájmem s výkyvy” a „nižším nájmem bez výkyvů” najednou není tak dramatický, jak vypadá na papíře. Platíte si pojistku. A jako u každé pojistky platí, že vám připadá zbytečně drahá přesně do dne, kdy ji potřebujete.
RentControl to na svém webu mimochodem říká otevřeně — že nižší částka je cenou za to, že riziko neobsazenosti i neplatičů přebírají oni. Ocenil jsem, že to nezabalili do marketingové vaty. Konkrétní číslo navrhují až po prohlídce bytu, podle lokality, stavu a reálně dosažitelného nájmu, a schvalujete ho vy dřív, než se cokoli podepíše.
Spravovat byt, to znamená i schopnost akceptovat problémy. Skutečný pasivní příjem přichází až tehdy, když správu bytu předáte profesionálům.
Jak to běží v praxi
Postup je poměrně nudný, což je u nemovitostí dobrá zpráva. Přijedou se na byt podívat, navrhnou částku. Pokud kývnete, podepíše se nájemní smlouva. Od té chvíle vám každý měsíc chodí dohodnutý nájem. Hledání nájemníků, prověřování, smlouvy, komunikace, běžná údržba — to všechno je na nich. Po skončení spolupráce vám byt předají ve smluveném stavu.
Zásadní opravy a technické zhodnocení zůstávají na majiteli, což mi přijde férové. Kdyby slibovali, že vám zaplatí i novou střechu, byl bych podezíravý.
Přehled o bytu přitom neztrácíte — mají na to vlastní aplikaci, takže nejde o model „dali jsme vám klíče a půl roku o vás neslyšeli”.
Pro koho to dává smysl
Upřímně: ne pro každého.
Pokud vás pronajímání baví, umíte si vybrat lidi a výkyvy v cashflow vás neruší, budete na klasické správě nebo vlastní režii vydělávat víc. Tečka. Nikdo by vám neměl tvrdit opak.
Ale je skupina lidí, pro které je tohle přesně ono:
Ti, co splácejí hypotéku. Fixní výdaj proti fixnímu příjmu. Spíte líp.
Ti, co bydlí daleko nebo v zahraničí. Řešit prasklou trubku přes dvě časová pásma je zážitek, který si nemusíte dopřávat.
Ti, co byt zdědili nebo koupili jako investici a nechtějí si k tomu pořizovat druhou práci.
A ti, kdo mají jednoduše rádi klid. Což je legitimní ekonomické rozhodnutí, i když se to tak často neformuluje.
Co bych řekl sám sobě před lety
Že „pasivní příjem” je marketingové sousloví, ne popis reality — pokud si tu pasivitu aktivně nezařídíte.
Garantovaný nájem není zázrak. Je to výměna: část výnosu za veškeré riziko a starosti. Buď vám ten obchod sedne, nebo ne. Ale minimálně stojí za to si ho spočítat, než ho odmítnete, protože „přece nebudu brát míň”.
Konzultace a nacenění jsou u RentControl zdarma a nezávazné, takže jediné, co riskujete, je jeden e-mail a vědomí, kolik váš byt reálně umí vydělat s jistotou — a kolik bez ní.
RentControl pak nabízí i klasickou službu správy bytu, kdy sice negarantuje nájem, ale i tak se stará o všechno spojené s pronajmutím a správou dané jednotky. Taková služba je pak levnější a vám zůstane více peněz, i když možná také o něco více starostí. [...]
Jde o další důkaz, v jak moc pokřiveném světě aktuálně žijeme a fungujeme. Tepelná čerpadla si užila svých pomyslných pár minut slávy v době energetické krize, kdy se na ně také dávaly štědré dotace, což ostatně nadále trvá.
Není to v pořádku
Mnoho domácností po tomto řešení sáhlo, protože se zdálo, že půjde o nejlevnější formu vytápění rodinného domu. Nebylo to vůbec levné. I se státní dotací totiž běžná instalace takového zařízení dosáhla 500 tisíc korun.
Kdyby ovšem fungovalo tak, jak bylo uvedeno na papíře, tedy šetřilo nemalé prostředky například vůči plynovému kotli, pravděpodobně by se nikdo tolik nezlobil, protože návratnost by byla stále velmi slušná.
Jenže to se u spousty lidí jednoduše nestalo. “Dnes bych vás s tepelným čerpadlem vyhodil. Takového trápení, co nám to přineslo. Stále jsou s tím nějaké problémy a poruchy. A úspora? Ano, nějaká tam je, ale tak kolem 15 %, což je skoro zanedbatelné a při původní investici se to prostě nevyplatí,” říká Roman Jasný z Berouna.
Jak rychle tepelná čerpadla vystřelila, tak svižně zájem o ně také opadl. Jedna firma za druhou, jež se na jejich instalaci specializovala, dnes krachuje, ať už je to třeba S-Power nebo Woltair.
Proč to pořád nutí?
Paradoxně jim však stačilo nějakou dobu vyčkat, protože se připravuje něco podobného, jako byla energetická krize, až na to, že tentokrát to bude vyvoláno uměle a schválně. Řeč je o emisních povolenkách pro domácnosti v rámci systému EU ETS 2. Ten totiž způsobí, že lidem dramaticky zdraží cena vytápění plynem a dalšími fosilními panely.
Čtěte také: Loni si koupili tepelné čerpadlo za 500 tisíc, aby ušetřili. Teď Češi litují, stát jim schválně zdražil elektřinu o desítky tisíc
Ačkoliv politici tvrdí, že tomu zabrání, reálně to není možné. Odborníci naopak tvrdí, že to opět způsobí obrovskou poptávku po fotovoltaických elektrárnách a tepelných čerpadlech. Jenže co je to jiného než prosté vnucení takové technologie i těm, kdo o ni vlastně vůbec nestojí?
Foto: Shutterstock [...]
Přichází podle všeho velká změna v rámci sociálního systému, která byla dlouhodobě potřebná jako sůl. Vytvořila se tu totiž poměrně velká kasta lidí, kteří se rozhodli nepracovat, protože jim chodí slušné peníze v rámci sociálních dávek.
Musí se to změnit
Takto ale systém vůbec nebyl zamýšlen a v takových podmínkách nedokáže fungovat. Na příspěvky a dávky by měl mít nárok jen ten, kdo se dostane do problémů. Například ztratí práci, a potom je logické, že by měl pobírat podporu v nezaměstnanosti. A to po dobu, kdy si bude hledat nové zaměstnání. Ne však způsobem, že na dávkách zůstane další roky.
Bohužel je tento nešvar velmi rozšířený, a to zejména v některých oblastech České republiky. Vede to hned ke dvěma zásadním problémům. Na jedné straně je vyčerpaný sociální systém, v němž se nedostává peněz pro skutečně potřebné a na straně druhé jsou potom nespokojení zaměstnavatelé, kteří nejsou schopni získat dostatečné množství pracovní síly, jelikož jim v tomto konkuruje nejen stát jako zaměstnavatel, ale rovnou i jako rozdavač nejrůznějších dávek.
Ministerstvo práce a sociálních věcí proto představilo reformu, která platí od října a je založena na tom, že lidé budou muset pracovat. “Sociální systém tu není od toho, aby živil zdravé lidi, co nechtějí pracovat. Proto jsem prosadil ReVizi dávek, která už od října platí a podmiňuje u zdravých lidí dávky prací,” uvedl ministr sociálních věcí Marian Jurečka.
Vše by mělo být efektivnější
Již dříve se mluvilo o tom, že to v podstatě vrací do hry povinnou práci. Najdou se totiž tací, kteří si nebudou schopni sami sehnat zaměstnání. Ti by potom měli vykonávat třeba obecně prospěšné práce, kterými si sice nevydělají tolik, ale minimálně prokáží, že něco dělají, a tak jim stát nějakou tu korunu dá.
Čtěte také: Kaufland a Lidl se tvrdě zakously do Čechů. Obírají je o peníze nehorázným způsobem
Dalším faktorem je skutečnost, že by se pomoc skutečně potřebným měla zrychlit a zefektivnit. Reforma by zkrátka v ideálním případě měla vést k tomu, že nebude házet takové klacky pod nohy lidem, kteří finanční pomoc skutečně potřebují, a zároveň ji znemožní čerpat těm, kdo ji zneužívají.
Foto: Shutterstock, zdroje: MPSV, Úřad práce [...]
Jsem přesně ten, o kom je v článku řeč. Vydělávám 150 000 měsíčně po šest měsíců v roce v Nizozemí. Ovšem po desítkách let praxe a se všemi zkouškami VCA a NEN. Druhých šest měsíců mám volno a nebo dělám pro radost v ČR, tam vám totiž nikdo za řemeslnou práci 150 tisíc měsíčně nedá. Přestože je ta práce tak lukrativní, kolegy z ČR bych spočítal na prstech jedné ruky, chtít totiž nestačí, je třeba nejen odborných ale především jazykových znalostí a to splní málokdo z ČR. Výdělky jsou potom nárazově i přes 200 000 měsíčně. V docích v Rotterdamu vám to rádi zaplatí za deset hodin denně práce na údržbě elektro. Ale počítejte, že za ubytování dáte minimálně 1000€ měsíčně, ubytování podražilo. Sociální dávky potom řešit nebudete, to spíš výběr karibského rumu na jachtě v místě, kam zapíchnete prst na roztočeném globusu. Šanci má každý, je to ale dlouhá cesta a to nejlepší čeká až na konci, kam dojde málokdo. A do Německa vyjet rozhodně nestačí, tam řemeslníkovi dají maximálně 24€ na hodinu. Hezký víkend z nizozemského království.
To si zavedla Schillerová pro advokáty a právníky.
Nevíte o čem je řeč.
Píšete blbosti.
Abyste platil měsíčně více jak OSVČ , tak musíte vydělávat kolem 70000 měsíčně.
což většina lidí v Česku nevydělá.
Naopak jste byl zvýhodneněn, když Babišova vláda zrušila superhrubou mzdu, takže na daních jsme “ušetřili” (Ikdyž společně s tím začala inflace a za tři měsíce jsme na tom byli stejně.) .
paušál slouží řemeslníkům proto, aby byli schopni fungovat jako jednotlivci s minimální administrativou. v případě zvýšení daní jak se píše v návrhu se to lidem prestane vyplácet 2. rokem a začnou si otevírat S.R.O. a budou sami sebe zaměstnávat s minimální mzdou nebo zdraží o 25-35% .
Maximum si můžete vidělat jen 1600000 s 80% paušálem ,1200000 s 60% ,jinak se stanete plátci DPH . takže si stejně uděláte S.R.Óčko a část přelijete do něj přelijete část práce, což je legální postup . když fakturujete materiál, tak ale chcete být plátci DPH, protože v tu chvíli z něj máte zpátky daň a ještě si jej dáte do nákladů. Paušál je pro lidi jako já. nevyplatí se mi pořídit si firemní auto , ale musím ho servisovat, musím se za sve náklady dostal na stavbu, mám nářadí za rok cca za 60000 a vydrží tak 2-3 roky, telefonní s
tarif, provize , pojistku ,školení, státnice, atd…
Kdybych neměl možnost uplatnit 80% paušál ve své profesi, tak jsem nikdy s OSVČ nezačal . Prvních půl roku jsem dělal 350+ hodin měsíčně, nevydělal jsem si míň než 90000 měsíčně. zkuste si chodit do dvou zaměstnání na 8hodinovej úvazek + cesta 180km denně. Nejde to věčně
uvědomte si že OSVČ platí daňe státu, ale nevybírají je zpět. člověk si musí platit drahé pojištění, nebo stejně musí marodit déle jak měsíc. Ani jedno vás ale reálně nepojistí proti dlouhodobému úrazu. Pracovní úraz? Zapomeňte . Dovolená? Haha … 4 týdny dovolené vás vyjdou na měsíční výplatu, ale stejne zaplatíte odvody státu . Důchod ? kdy ? v 85 ? nepracuji v kanclu, ale rukama, takže pochybuji.
A kde je ten luxus ? že dělate 10 a více hodin denně a děti vás skoro nevidí . starosti . odpovědnost .
Nemusíte závidět. vlastně neni co .
Lepší je mít flek v IT . máte lepší peníze a po práci jste odpočatý a můžete se věnovat rodině neobo třeba Psaní polopravd a dezinformací . nebo by jste chtěl 80% paušál na psaní stupidit ?
Uvědomte si že vás živí zakomplexovanost .
Zrušení Superhrubé mzdy mělo být opatrní pouze na 2 roky . ( +80-90 miliard ročně). jenže kolik je v ČR zaměstnanců a kolik OSVČ. zavedením toho co Babiš zrušil. by si znepřátelili většinu voličů … od koryta se jim nechce. to dává smysl.
Zvyšováním minimální mzdy se zvyšuje základ pro odvody osvč .
Zrušení dotací. Proč by se měla chudina skládat boháčům na elektromobily, tepelná čerpadla , nebo fotovoltaiku .
( Přijde vám v pořádku, že rodiče co pracujou ve fabrikách co dnes maj sotva na nájem a k tomu 3-4 děti a nikdy si nedokážou našetřit na vlastní bydlení , přitom platí investice a pohodlí někomu jinému ,kdo ovšem na to má ? nebo dokonce firmám patřícím těm našim zákonodárcům . Ti rádi daně odpouštějí.) .
Dotace akorát ničí svobodnej trh a státní kasu . Tedy naši kasu.
Potom by se naše vláda mohla zaměřit na daňové ráje. ale to by šli sami proti sobě.