Sociální demokracie už se rozhodla jít takzvaně do plných. Zoufalá strana, která v průzkumech obvykle nepřekonává hranici pěti procent nutnou pro vstup do Poslanecké sněmovny a někdy se potácí dokonce kolem dvou či tří procent, spustila svou předvolební kampaň. V ní slibuje doslova nesplnitelné a neváhá přitom rozpoutávat třídní nenávist. Čelní politici ČSSD už se ani nijak neobtěžují kamuflovat, že mají políčeno na ty, kteří byli úspěšní a dokázali za svůj život shromáždit větší majetek.
“Zdaníme miliardáře. Nastal čas, aby i ti se podíleli na obnově země,” zahájil kampaň ostře předseda ČSSD Jan Hamáček. Jeho věrná ministryně Jana Maláčová potom upřesnila, že to vlastně nebudou ani tak milionáři, jako každý, kdo má souhrnný majetek vyšší než 100 milionů korun.
Majetková daň je pochopitelně legitimní, byť nepříliš funkční prostředek, jak pomoci děravému státnímu rozpočtu. Sociální demokraté to ale staví tak, že snad bohatí lidé se dosud na obnově země nepodíleli nebo snad dokonce nějakým způsobem hřešili. Ale upřesněme si pojmy: lidé, o kterých je tady řeč, nejsou nějací podvodníci, kteří by zbohatli neprávem. Z 99 % za jejich majetkem stojí obrovská píle buď jich samých či jejich předků. Byli to nejspíš právě oni, díky komu se Česká republika dostala tam, kde je dnes, tedy v širší špičce nejbohatších států světa. To oni tu vytvářeli pracovní místa, zvyšovali produktivitu práce a vymýšleli inovace. Mnozí z nich také v rámci covidové krize přispěli, ať už přímo finančně či vyhrazením části výroby pro zdravotnické pomůcky.
Když teď od Hamáčka s Maláčovou slyší, že to oni budou platit účet za neschopnou vládu, v níž tito dva ministři seděli, musí mít jen oči pro pláč.
Jenže sociální demokracie má na podnikatele políčeno skutečně zostra. Chce totiž snížit DPH, čímž vytvoří další obrovskou díru do státní pokladny. A nejen to, Maláčová míří na minimální mzdu ve výši 20 tisíc korun v roce 2023. Aby toho nebylo málo, firmy nebudou smět zaměstnat více než 10 % agenturních pracovníků. V době, kdy v Česku není dostatek pracovních sil, jde o vskutku originální řešení neexistujícího problému.
ČSSD dobře ví, že pro svůj úspěch toho potřebuje slíbit opravdu hodně. A tak neváhá rovnou bojovat za 35hodinový pracovní týden, a to bez krácení mzdy. Sociální demokracie tak chce zavést čtyřdenní pracovní týden, tedy věc, která zatím nefunguje nikde jinde v Evropě. Samozřejmostí je pět týdnů dovolené. Nesmí chybět ani opravdový zlatý hřeb. Tím jsou pokuty za neobsazené byty. Zkrátka, aby to lidi, kteří něco vlastní, bolelo opravdu hodně.
Není těžké si představit, že pokud by se hypoteticky podobný program posadilo prosadit, půjde Česká republika do několika let do kopru. Tyto návrhy by zabily jakoukoliv motivaci jednotlivců něco dokázat, odehnaly by z České republiky investory a způsobily by rychlé zadlužení na úroveň, které se dříve odstrašujícím způsobem říkalo “řecká”.
Sociální demokracie je zoufalou stranou, jejímž představitelům už jde jen a pouze o to, aby si udrželi lukrativní posty ve vládě. Ostatně, už ochotně přispěchali jako potenciální koaliční partneři do možné příští Babišovy vlády. I to je důkazem, jací oportunisté ČSSD dnes ovládají.
Voliči to vše pochopitelně vidí a troufám si tvrdit, že i ti, kteří toho v životě zase tolik nemají, dokáží prohlédnout nesmyslnost těchto slibů.
Foto: Úřad vlády ČR
