Incká říše je do dneška opředena spoustou záhad a fascinuje badatele a archeology již mnoho let. Ztracený Incký zlatý poklad patří právě mezi tyto záhady. Poslední stopy totiž vedou zcela překvapivě až do Vatikánu.
Tajemná Incká říše
Incká říše byla v 16. století největším státním útvarem na území předkolumbovské Ameriky. Zahrnovala území dnešní Kolumbie, Ekvádor, Chile, Bolívie, Peru a Argentiny. Inkové jsou dodnes tajuplný národ- jejich důmyslné stavby budí údiv odborníků i laiků, jako první na světě pěstovali brambory, vyráběli bronz a měď a přesto neznali ani peníze. Inckou říši obývalo přibližně 12 milionů obyvatel různých etnik pod nadvládou Inka- vládce. O to víc je s podivem, že tuto říši byla schopna dobýt hrstka vojáků, konkrétně Španělů.
Španělská invaze
V roce 1532 do Incké říše vpadlo španělské vojsko o 150 mužích pod velením Franciska Pizzara. Incký vládce Atahualpa je důvěřivě přivítal bez ozbrojené družiny, čehož Španělé využili, družinu pozabíjeli a vládce zajali. Incký vládce dal jako své výkupné svést zlato z celé země, sahalo až po strop sálu, kde ho věznili. Španělé ho však přesto zavraždili a Atahualpa se stal posledním vládcem Incké říše.
Španělská zlatá horečka
Pizzara pokračoval ve svém tažení a plenil celou Inckou říši. Pro Inky nemělo zlato takovou hodnotu jako pro Evropany, proto i vzhledem k jeho hojnému výskytu na jejich území používali zlato i jako stavební prvky svých pozoruhodných staveb. Španělé tak odlupovali zlaté pláty ze střech, kradli náboženské zlaté symboly a kradli, co jim síly stačily. Traduje se, že lidový hrdina Inkarri zachránil četné bohatství a odvedl svůj lid do džungle, kde vybudovali tajné město Paititi. To se údajně nacházelo na tak nepřístupném místě, že nebylo Španěly objeveno. Kam se však podělo zlato z tohoto tajného města?
Navždy ztracený poklad
V novodobých dějinách vyrazilo několik výprav hledat město Paititi, díky nepřístupnosti a divokosti džungle se ho však nikdy prokazatelně nalézt nepodařilo. V roce 2001 italský archeolog objevil v římském archivu dopis misionáře Andrese Lopeze z roku 1600, ve kterém Lopez udává polohu města plného zlata a drahokamů uprostřed amazonské džungle. Od té doby bylo do oblasti vysláno mnoho výprav bez výrazných úspěchů. Současní odborníci se nakonec nejvíce kloní k názoru, že město bylo nalezeno a poklad uchvácen samotným papežem Klementem VIII., který byl o jejich existenci a poloze uvědoměn právě Lopezem již v roce 1600 a poklad byl údajně převezen do Vatikánu. Ani tato informace bohužel není potvrzena, legenda o zlatém pokladu Inků tak stále zůstává zajímavou záhadou.
Foto: Shutterstock, zdroj: Sacred Earth Journey
Přímo Papež? No. Já jsem k Vatikánu rozporuplný, ale fakt přímo on?
Já znám větší zloděje. A taky kromě Vatikánu další dvě lumpovské sídla. Washington, D. C a London City. Ne Washington a London. Pouze D. C a a City. Kdo by nevěděl, tak jde o místa s vlastní vlajkou a znakem a jsou si sami sobě. A proč jsou spolu s Vatikánem ganz lumpové? Zjišťujte. Je to dokonce zajímavější, než zcizený poklad Inků.
V článku jsou podivné rozpory. Nejprve. že tajemný národ Inků. A o kus dál že inckou říši obývalo asi 12 etnik, kterým vládl inca – vládce.
Takže jako obvykle je nabíledni neporozumnění věci . Tedy zejména, žádný národ “Inců” nikdy neexistoval, byl pouze jen Inca alias vládce země Tahuantinsuyu, kterou obývalo cca 12 různých národů, zejména hovořících quechuanskými jazyky, tedy runasimi, guaraní, aymará, araukání a amoznské jazyky. Inca byl vždy jen jeden, asi jako obvykle bývá vladař právě jeden.A ten nepocházel z žádného národa “Inců”, ale kdysi z náhorních údolí od lago Titicaca sestoupil, neví se s určitostí, který a jak si říkal, kmen, který byl poněkud bojovněji více naldaěn než ostatní a ty ostatní národy a kmeny si podmanil, přičemž od jisté chvíle, kdx již bylo komu a čemu vládnout, tedy se na scéně objevil konklrétní vládce = Inca. Tedy nikoliv vládce Inca z národa Inců, ale z dost podobných národů, jako byly ty, co jim onen Inca vládl a hovořili podobnými jazyky, jako ten bojovnější národ, co ze svého středu vygeenroval coby vládce v jejich jazyce řečeného tedy Incu. Co se týče podmanění hrstkou vojáků tak jako obvykle to bylo “jinak. Většina obyvatelstva byly otrávena neustálými vpodstatě robotními povinnostmi na způsob tzv. mity, což byly cosi jako povinné veřejné práce, kterou musili domorodí obyvatelé, nejen zde v Jižní Americe, ale i ve Střední ač neradi absolvovat a musili o tom mít potvrzení, za což je velmi často sbírala policie, zejména jestě do poloviny 20. století. Jednalo se typicky o práce na údržbě vozovek a latifundiích různých latifunderos a i po zániku mity zákonem jim jako negramotným toto bylo zamlčováno a pak to vedlo k různým revolucím, kdy různí zchytralí politikáři je zneužili na odstranění oněch vládnoucích lumpů a následně, když se dostali k veslu, tak tyto odhodili a ponechali v nevědomosti, že mita stále pokračuje. A protože tyto nevolnické manýry tedy podmaněné národy země Tahunatinsuyu štvaly, tak neměli snahu Incu i s jeho úředníky nijak bránit a spíše škodolibě se dívali, jak je Španělé a další dobrodruzi všelijak likvidují. Brali to tzv. robinhoodovsky, ikdyž fakticky ke své škodě, jelikož Španělé je žádných nevolnických povinností nijak nezbavili, jen změnili oni obyvatelé Tahunatinsuyu jedny lumpy zajiné, to byl celý ten “zázrak” proč říše Tahuantinsuyu se sesypala, nikdo ji prostě neměl zájem nebránit.
Nedávno jsem viděl v televizi poněkolikáté pohádku Pyšná princezna. Výběrčí daní (spíš lupič) vzal pytlík zlatých mincí, rádcům dal cca půlku, ti si ti rozdělili a králi dali asi pět mincí. Tito uzurpátoři byli stejného ražení. Pokud by tedy skutečně poklad objevili a museli by něco odevzdat, k papeži by se toho dostalo asi tak, jako v té pohádce.